Presná hodina smrti
Ješua byl bez debaty ukřižován pod Pontiusem Pilátem, který byl správcem ("prokurátorem" Judska v období od 26 do 36 n.l.
Během Ješuovy 3 a 1/2 roční služby bylo přinejmenším jedenáct pokusů o jeho život. Všechny ale selhaly, dokud nepřišel stanovený čas. Jeho nepřátelé se pokoušeli ho zatknout, "ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina".
Při různých příležitostech Ješua řekl: "Ještě nepřišla má hodina"8 "Můj čas ještě nenastal". Avšak těsně před tím než byl zrazen a zavražděn, Ješua oznámil: "Můj čas je blízko". A nakonec: "Hle, přiblížila se hodina". V božském plánu byl určitý čas, kdy má Ješua zemřít. "V čas, který Bůh určil", říká Pavel, "zemřel Kristus za bezbožné".
V 536 př.n.l. Daniel označil čas Mesiášovy smrti přesným datumem 31 n.l. Ješua z Nazaretu zemřel v plném výkvětu života v prorokovaném roce. A navíc, zemřel v PRAVOU ROČNÍ DOBU.
Když člověk pečlivě zkoumá systém obětí, které ukazovaly na budoucího Mesiáše a na jeho sebeobětování, je nucen dojít k závěru, že Ješua Mesiáš zemřel PŘESNĚ V TEN MĚSÍC A DEN, který ten sybol předpovídal. Každý rok na den Pesachu v měsíci Abib (později nazvaném Nisan), měl být zabit beránek bez vady. Měl být zabit 14tého dne toho měsíce. A věděli jste, že tento věky starý obyčej byl prorocky spojen s Mesiášem?
Pověstný židovský vykládač Abrabanel prohlašuje, že:
... během měsíce Nisanu, ve kterém se má přihodit mesiánské vykoupení, Elijášův pohár během Pesachového jídla symbolicky zachovává myšlenku, že nové vykoupení se dostaví během té stejné sezóny jako exodus z Egypta.
Chápete? Tady je židovský vykládač navrhující, že vykoupení, které má přijít skrze Mesiáše, se přihodí v době Pesachu! Tradiční židovské dodržování Pesachu se nazývá Seder šel pesah. Tento radostný výroční svátek je nerozlučně spojen s mesiánskou myšlenkou. Zman-heruteinu, jméno, kterým je Pesach známý mezi židy, znamená, že to je sezóna svobody. Jak je to důležité když člověk uváží, že tato událost představovala Mesiáše, který měl vysvobodit hříšnika z pout hříchů!
Důležité jsou také zvyky, které následují Pesachovou večeři. Když účastníci zpívají tak zvaný Hallel, v písni citují mesiánská slova Žalmu 118:22, která říkají: "Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným". Ta nejvýznamější a nejzajímavější narážka na Syna Božího v dodržování Pesachu je staletí starý rituál, ve kterém je použito tří placek nekvašeného chleba (macoz) - Vždycky tři - pečlivě zabalené ve sněhobílém ubrousku ze lněné tkaniny a umístěné na Pesachový stůl před hostitele. Brzy během jídla, předsedající osoba (obyčejně manžel a otec) s úctou vezme tu prostřední placku a po tom co nad ní vysloví požehnání, rozlomí ji na půlky. Jednu půlku rozláme na malé kousky a rozdělí je mezi účastníky, kteří je sní vážně a s úctou. Ta druhá půlka prostřední placky, nazvaná Afikomen, je vkusně zabalena do lněného ubrousku a ukryta někde v místnosti večeře, obyčejně pod poduškou hostitelovy židle. Ke konci večeře, když byl vyprázdněn třetí pohár vína, Afikomen, či skrytá mana, je znovu "nalezen" a potom rozlámán na malé kousky, které jsou rozdělené mezi všemi sedícími u stolu. Tím Pesachové oslavy končí.
Jaký význam má ten obřad tří placek nekvašeného chleba? Proč tři placky? Co to symbolizuje? Názory rabínů se široce různí. Představuje obřad tří placek trojjediného Boha - vrchní placka představující Otce, prostřední Syna a ta třetí Ducha svatého? Mezi Talmudem (který zamítá Trojici) a Zoharem (který ji prohlašuje), zuřila věky dlouhá bitva. Zohar se stal pro judaismus nebezpečný, neboť mnozí v něm našli potvrzení o trojici. Neuvěřitelné! A tento objev obrátil některé rabíny na křesťanství. Je toho ale víc...
Nejenom byl předpovězen rok. Nejenom měsíc. A nejenom den... Samotná hodina Mesiášovy smrti byla v rituálech Pesachu předpovězena!
Bůh už dávno ustanovil: "Čtrnáctého prvního měsíce navečer (hebrejsky doslova 'mezi těmi dvěma večery' bude Hospodinův hod beránka". Ten první "navečer" začal, když slunce začínalo znatelě klesat ze zenitu kolem poledne. Ten druhý "navečer" byl o západu slunce. Uprostřed mezi nimi bylo 3 odpoledne. Pesachový beránek byl vždycky zabíjen prvního měsíce (Nisan), 14tého dne, "mezi těmi dvěma večery", což byla 9 hodina denního světla.
Podle židovského historika Josephuse z prvního století, bylo zvykem podat oběť "kolem deváté hodiny" (3 odpoledne). Ješua byl ukřižován kolem třetí hodiny denního světla, v 9 dopoledne. Zemřel o šest hodin později, ve 3 odpoledne. Čas, kdy se to stalo, a ten samotný fakt, jsou zaznamenány ve zvláštní a cenné pasáži váženého římského konsula Aureliuse Cassiodoriuse Senátora, kolem 514 n.l.: V době konsulátu Tiberiuse Césara Aug.V. a Aeliuse Sejanuse (U.C. 784, 31 n.l.) náš Pán Ježíš Kristus trpěl 8mého dubna, kdy nastalo takové zatmění slunce, jaké nebylo nikdy před tím ani po tom.
Někteří z těchto druhých to vypočítávají na 10tého, jiní na 13tého dubna. Zástup věrohodných kapacit to umísťuje do jara 31 n.l. Ješua zemřel nepochybně ve 3 opoledne, 14tého dne židovského kalendáře Nisanu, v našem roku 31 n.l.
Vyplnil proroctví nejenom do ROKU, MĚSÍCE a DNE smrti, ale do samotné HODINY!
V tu hodinu chrámový kněz zvedal nůž, aby zabil Pesachového beránka. Najednou, jako by neviditelnýma rukama, masivní chrámová opona je hlučně rozpárána od shora dolů. V úleku ten kněz upustí nůž... a beránek unikne. Kněz stojí v holém úžasu!
Muž přispěchá dovnitř, jeho obličej bílý. Z jeho úst vyhrkne:
"JE MRTEV! ON JE MRTEV!"
Chvějícími se rty, kněz ptá: "Kdo je mrtev?"
Ten muž odpovídá: "JEŠUA NAZARETSKÝ".
Ve 3 hodiny bylo zemětřesení. Masivní opona, která zakrývala velesvatyni v chrámu, byla roztržena od shora dolů, jako by neviditelnýma rukama. V ten okamžik severně od městských hradeb Ješua zemřel. Židovské chrámové oběti ztratily důvod k jijich existenci. Danielovo proroctví naznačovalo, že Mesiáš přivede oběti za hřích ke konci. V době Ješuovy smrti obětní systém chrámu ztratil svůj smysl. Byl v božském plánu ukončen. Víc už se nebudou zabíjet beráci, aby dávali tušit Beránka Božího, který má přijít. Pravda, po takových čtyřicet let vnější skořápka nadále zůstávala. Ta skořápka byla odstraněna zničením Jeruzaléma r. 70 n.l. Tehdy skončil židovský rituál. Nikdy nebyl obnoven. Od té doby nebylo knězů, kteří by zprostředkovali usmíření, jelikož každý "syn Aaronův" (kněžské následnictví) byl v té době zavražděn.

Tajuplné veci

Na příklad vrhání losu na den Jom Kippur. Na výroční den Usmíření (Jom Kippur) chrámový kněz vrhal los, který určil kozu na "oběť za hřích". Židé pokládali jako dobré znamení, když los vyšel v pravé ruce kněze, neboť pravá je symbolem dobra, a levá je symbolem zla. Starodávní židovští rabíni vyprávěli, že během čtyřiceti let před zničením chrámu r. 70 n.l., ten los pokaždé vyšel v knězově levé ruce. Napsali, že to bylo jedno ze znamení nastávající záhuby, kterou na chrám uložil Bůh. Talmud také zaznamenává, že během období druhého chrámu bylo v den Usmíření zvykem přivázat na bránu chrámu rudou vlnu, která zbělila jako znamení, že lidu bylo odpuštěno.
Talmud ale svědčí o podivuhodné události, která se přihodila čtyřicet let před zničením chrámu r. 70 n.l. (Všiměte si, že 40 let před zničením Jeruzaléma je asi doba, kdy byl Ješua ukřižován - i když Talmud se o ukřižování nemíní.) V Talmudu stojí:
Čtyřicet let před tím, než byl svatý chrám zničen, se udály následující věci: Los pro kozu Jom Kippuru přestal být nadpřirozený; rudé vlákno vlny, které do té doby vždy zbělelo (jako symbol Božího odpuštění) nyní zůstalo rudé a nezbělelo, a západní svícen ve svatyni nechtěl ustavičně hořet, zatím co dvéře svatého chrámu se otvíraly samy od sebe. Ta chrámová brána, mohu k tomu dodat, byla zajištěna ohromnými železnými tyčemi, upevněnými hluboko v solidním kamenu podlahy. Byla tak těžká, že na její zavření bylo zapotřebí dvaceti mužů - přes to se otevírala bez lidského zásahu. Zbělení vlákna rudé vlny se považovalo v souladu se slovy Hospodina skrze proroka Izaiáše: "I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh... jako vlna".2 Protože zbělení od 30 n.l. ustalo, rabíni z toho usoudili, že Bůh říkal: "Neodpustím; neodpustím".
Uvnitř samotného města se děly tajuplné věci.
• Podle dokumentů datovaných z té doby, velké světlo zářilo kolem oltáře chrámového dvora po dobu půl hodiny během deváté hodiny večer - takže bylo světlo jako ve dne.
• Nad Jeruzalémem hrozivě visel astronomický jev v podobě meče.
• Při západu slunce bylo mezi mraky vidět válečné vozy a vojenské jednotky rychle se připravující k bitvě. Josephus si uvědomil, že ta povídka příliš napíná lidskou důvěryhodnost, a tak napsal: "Zdálo by se, že to je výmysl, kdyby to nevypravovali ti, co to viděli".
• Když se toho roku dostavil den Letnic, obsluhující knězi cítili, jak se chrámový areál třese a bylo slišet mnoho hlasů jak volají: "Nech nás odsud odejít".

Meno Mesiáša v Písme

Věděli jste, že dokonce i jméno nastávajícího Mesiáše bylo vpleteno do hebrejského Písma? V hebrejštině je Ježíšovo jméno Ješua, nebo jak někteří říkají Jašua. Během překladu svatého Písma bylo jeho jméno podáno v řečtině jako Iesous a v češtině jako Ježíš. Avšak v izraelské zemi mu jeho pozemští rodiče dali jméno Ješua.
Pokaždé, když Starý zákon používá slovo SPÁSA (obzvlášť s hebrejskou příponou znamenající "má", "tvá" nebo "jeho", jen s velmi málo vyjímkami (když je to slovo neosobní), je to právě to stejné slovo JEŠUA, užívné v Novém zákoně jako jméno Ježíše. Ve starodávných dobách bylo jméno člověka považováno za velmi důležité. Na příklad Lámech nazval svého syna Noé (znamená Útěcha), řka: "Ten nám dá potěšení... ". Heber nazval svého prvorozeného Peleg (znamenající Rozdělení), "neboť za jeho dnů byla země rozdělena". Totéž platí o jménech Abrahám, Sára, Izák a Jákob (změněn na Izrael, což znamená "Boží princ", právě tak jako o jménech všech Jákobových synů. Když tedy nebeský posel mluvil k Josefovi, manželu Marie, která měla počít Ježíše, toto je co Josef ve skutečnosti tím rozuměl:
Porodí syna a dáš mu jméno SPÁSA (JEŠUA - to stejné slovo); neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Ten vzkaz byl mluven v hebrejštině. A tak to dítě bylo pojmenováno JEŠUA (Ježíš).
Arthur Glass byl žid, který uznal, že Ješua je ten slíbený Mesiáš. Glass žil ve Spojených Státech. Jedno jaro v St. Louis se setkal s jiným židem v domě jejich společného přítele. Rozhovor došel k tématu o Ješuovi (Ježíšovi). Ten jiný žid hodil do tváře Arthura Glasse tuto výzvu: "Pokud Ješua je náš Mesiáš, a celý Tenach (Starý zákon) o něm pojednává, jak to, že jeho jméno tam není ani jednou zmíněno?"
"Ale je", reagoval Arthur.
"Hovadina. Jsem hebrejský učenec. A říkám ti, nemohu jméno Ješua ve Starém zákoně najít."
Arthur se na okamžik odmlčel. Pak se ohnul a z kabele vytáhl svou hebrejskou bibli.
"Můj příteli", řekl, "přeložil bys mi do angličtiny pasáž v Iaiášovi 62:11?"
Ten židovský učenec tomu tak učinil s krajní lehkostí. Překládal rychle a správně. A toto byl jeho překlad toho textu, doslovně:
Hle, Hospodin prohlásil do konců světa, řekni dceři Sijónu, hle, tvůj JEŠUA (Ježíš) přichází; hle, jeho odměna je u něho, a jeho dílo před ním.
Okamžitě se začervenal. Zasvitlo mu, co učinil. Docela hlasitě vykřikl: "Ne! Ne! Tys pane Glasse mne přinutil, abych četl 'tvůj JEŠUA'! Obelstils mne!"
"Ne, neobelstil jsem tě", zněla odpověď. Jen jsem tě pobídl, aby sis přečetl Boží slovo sám pro sebe. Nevidíš, že tady je SPÁSA osoba a ne věc nebo událost? ON přichází, JEHO odměna je u NĚHO, a JEHO dílo je před NÍM."
Ten druhý muž spěšně otevřel svůj Starý zákon. Zmateně mezi tím drmolil: "Mé Písmo je určitě jiné, než to tvoje". Našel tu pasáž, přečetl si ji a klesl jako propíchnutá vzducholoď. Jeho hebrejská bible byla, samozřejmě, totožná.
Víte, jméno JEŠUA se ve Starém zákoně nachází asi 100krát, po celém Písmu od Genesis k Abakukovi! Ano, právě to slovo - právě to JMÉNO - které anděl Gabriel oznámil Marii ohledně syna, který se ji měl narodit. Ano, v hebrejské bibli je Mesiáš označen jako Ješua. V Abakukovi čteme doslova z původní hebrejštiny: Vyšel jsi pro JEŠA (varianta JEŠUA) tvého lidu; pro JEŠUU tvého MESIÁŠE (tvého Pomazaného) zraníš hlavu domu svévolníka (Satana)". Tady to máte! Právě to jméno dané v Novém zákoně - Ježíš Kristus (Kristus znamená Mesiáš, či ten Pomazaný). Tady to je ve Starém zákoně - v hebrejské bibli.

ÚŽASNÉ PŘEDPOVĚDI
Věděli jste, že celý životní příběh Mesiáše - jeho příchod na zem a kdy příjde - byl napsán stovky roků před Starým Zákonem?
Nikde jinde na světě nenajdete člověka, jehož bibliografie byla napsaná před tím, než se narodil. Některé z úvodních předpovědí jsou:
1 - Ten Nastávající bude potomek Abraháma.
2 - Ze dvou synů Abraháma, Mesiáš vzejde ze "smene Izáka".
3 - Z Izákových dětí bychom měli očekávat zjevení toho Nastávajícho skrze "semeno Jákoba".
4 - Proroctví to dále upřesnilo. Z dvanácti synů Jákoba, Vysvoboditel se měl narodit z kmene Judy.
5 - Ze všech rodin Judy to mělo být skrze rodinu Jišajovu, odkud měl přijít.
6 - Jišaj měl přinejmenším osm synů. Proroctví je všechny vyřadila, kromě jednoho - Davida. Mesiáš měl být potomek krále Davida.
7 - Měl se narodit v Betlémě - a když na to příjde, určitém Betlémě. Existovaly totiž dvě města jménem  Betlém. Betlém Zebulonův 110 km na sever od Galileje; to ale nebylo, kde se měl Mesiáš narodit. To prorokované místo bylo "Betlém efratský... v Judsku". Bůh tímto vyřadil ohledně Toho Slíbeného všechna města na světě, kromě jednoho.
8 - Měl přijít PŘED zničením chrámu a posledním vyhnanství židů. Byl jasně udán časový faktor. Mesiáš musel přijít dokud druhý chrám stále ještě stál.
Když Zerubabel stavěl druhý chrám, mnozí naříkali nad tím, že je podřadný vzhledem k chrámu Šalomounově. Avšak jako náhrada těm, kdo naříkali nad tou podřadností, bylo prorokováno, že sláva toho pozdějšího domu měla převýšit slávu toho dřívějšího domu,9 jelikož do toho druhého chrámu měl přijít Mesiáš.10 Musel přijít PŘED zničením toho chrámu - jinak by to proroctví selhalo. Vyplnění jednoho jediného proroctví by dokázalo jen málo. Avšak prameny 332 odlišných proroctví se časem spojily do lana neoblomného svědectví - které učinilo Ježíšova tvrzení nepopíratelnými.

Posledních 24 hodin
Proroctví daná během takových 500 let se vyplnila během 24 hodin. Za těch 24 hodin se uskutečnilo ne méně než 40 proroctví! Podívejme se na pět z nich.
Jeho zrada

Bylo prorokováno, že:
a) Bude zrazen přítelem
b) Bude prodán za 30 stříbrných
c) Ty peníze budou hozeny na zem v chrámu
d) Ty peníze skončí v rukou hrnčíře
Tyto podrobnosti byly dané ne méně než 500 let před vlastními událostmi. Ve vyplnění, jeden z Ješuových blízkých učedníků Ješuu zradil. Knězi zaplatili Jidášovi 30 stříbrných. Později, když Jidáš zjistil, že Ježíš se nemíní zachránit, vrátil ty peníze knězům a pak se odešel oběsit. Knězi mezi sebou diskutovali co s těmi vrácenými penězi udělat. Někdo navrhl, aby byly dány do pokladny. Oni se ale rozhodli koupit hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Uvědomujete si, že kdyby ty peníze dali do pokladny, Písmo by bylo zrušené, protože je řečeno, že ty peníze budou použity na hrnčířovo pole? Nakonec se rozhodli učinit právě tu věc, kterou prorok řekl, že učiní.
Smrt ukřižováním
Tady je to proroctví: "probodli ruce mé i nohy mé". O ukřižování se v době psaní tohoto proroctví (asi 1000 př.n.l.) prakticky nevědělo - a i když se stalo přijatým způsobem popravy, k připevnění oběti na hrubé trámy bylo obyčejně používáno provazů a ne hřebů. Proroctví říká, že jeho ruce a nohy budou probodnuty.
Budou losovat o jeho oděv
"Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv." Zdá se, že toto proroctví je rozporné, až když zjistíme, co se ve skutečnosti stalo. Ježíšův oděv byl dán vojákům. Rozdělili si vrchní šaty na čtyři díly. Když ale došlo na spodní šat, "Řekli si mezi sebou: 'Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude'! " Kolem 150 n.l. Justin Martyr, ve své "Obraně křesťanství" adresované císařovi Antoniusovi Piusovi, se odvolával na zprávu vladaře Piláta, o které Martyr věřil, že je uložena v římských archívech. Ohledně vojáků dělících se o Ježíšovo roucho a losujících o jeho oděv, dodává: ... a že tomu tak je, se můžete dovědět ze 'Skutků', které byly zaznamenány za Pontiuse Piláta.

Pokud jde o nenávist lidí vůči náboženství a církvím zvláště, to už dávno zaměstnává moji mysl; už před mnoha roky jsem si říkal, co to asi způsobilo, že jsou lidé na církve tak rozezlení? Co jim provedly tak hrozného, třeba současným mladým lidem, že je tak nenávidí? Dnes mě na tuto otázku upozornil kamarád znovu. Cituji z jeho emailu:

   Jinak nechápu, proč jsou tolik lidi nas..ný na křesťany, furt melou o nějakých křižácích a strašným krveprolití
   v Bibli, a že by všechna náboženství zrušili. Nemohu argumentovat tím, že bible nabádá k lásce a korán
   k nenávisti, to je rozpálí ještě více, ale navíc si myslím, že ateismus prolil krve ještě více.

V současné době by se snad dala nenávist lidí k církvím zdůvodnit CÍRKEVNÍMI RESTITUCEMI. Lidé nemají peníze, jsou zadluženi, na krku spousta exekucí, a do toho „církevní darmojedi“ požadují od „chudého“ státu další majetky a peníze. Také mi to vadí. Ježíš učil: pokud ti někdo něco vezme, nežádej to zpět. I já jsem se proti tomuto jeho příkazu mnohokrát provinil. Materialisté samozřejmě považují za naprosto správné chtít zpět to, co jim někdo ukradne, ale u církví by udělali výjimku: nic jim nevracejte, volají. Je to naše. Nic si nezaslouží. Nic jim nepatří.

Jenže restituce nemohou být tím pravým důvodem. Přece lidé v této zemi už dávno před restitucemi masově nenáviděli faráře a církve a flanďáky a černokabátníky a svíčkové báby (jen peníze od turistů obdivujících to, co nám tu církve kdysi postavily, lidem nevadí). Podle průzkumu veřejného mínění, konaného před několika lety, se na prvních místech v prestižnosti povolání, tedy aktivit, kterých si průměrný MČČ (Malý Český Člověk) nejvíce váží, umístili vědci a lékaři, a na posledních místech se ocitli kněží, faráři, kazatelé a církevní hodnostáři. To jsou „darmojedi a netáhla“. Co je zajímavé, že i mladá generace je naštvaná na církve. Copak asi církve tak hrozného současným teenagerům či dvaceti třicetiletým mladým lidem provedly? Ale i jejich rodiče a staří lidé jsou proti církvím a nenávidí je, mnoho bab a dědků na církev nadává.

Ptal jsem se na to historiků, jestli by mi dovedli vysvětlit, odkdy se česká mentalita tak změnila a proč, co byl ten zlomový bod, vždyť jsme kdysi byli národem věřících lidí, jedním z neaktivnějších křesťanských národů Evropy. Nebo se dnes už za Husa a Komenského, kteří by bez víry v Boha, bez Bible a příslušnosti k církvi nebyli nikdy těmi, kým byli, stydíme? Byly to právě církve, které se začaly jako první starat o sirotky a vdovy (v Bibli je to přikázané už ve Starém zákoně), ujímaly se slabých, starých a nemocných, zřizovaly školy a špitály, pečovaly o umění i vědu. Dodnes řádové sestry vykonávají v nemocnicích práce, které jiní vykonávat nechtějí.

Kdybychom udělali průzkumy charitativními organizacemi současnosti, i těmi necírkevními, jistě bychom tam našli velké množství věřících lidí, sám jsem v jedné takové 22 let pracoval a i s jinými podobnými organizacemi se znám. Věřte, že to není práce pro peníze. Téměř všichni první průkopníci vědy byli věřící křesťané, často velmi aktivní křesťané i na svoji dobu, ve které víra byla běžný jev (viz některá jména níže). Co se tedy stalo a kdy? Kdy tohle lidé v naší zemi začali popírat a tvrdit (mylně) pravý opak, že církev byla vždy brzdou pokroku, že učení Bible je jen o násilí a že existence církve je a byla vždy záporná? A proč se tak změnil postoj našeho národa k církvím?

Stejně jako za to nemohou nešťastné restituce, tak si ani nemyslím, že za to může čtyřicetileté období ateistického komunismu - ten tyto negativní postoje vůči církvi sice akceleroval a akcentoval, ale nevygeneroval. Kořeny odklonu od Boha jsou určitě někde už v Rakousku-Uhersku, tehdy začalo typické české švejkovství, tupá materialistická zpupnost a pokrytecké, typicky české dvojí smýšlení (na českou neupřímnost si dodnes stěžují lidé ze západu). A možná to vše začalo ještě dřív.

Proč nejsou lidé naštvaní na komunisty, kteří tu 40 let devastovali a drancovali naši zem, popravili řadu lidí a nyní si vesele kdákají v parlamentu za velké peníze a kapitalisticky podnikají? To nejsou zlí pokrytci? Proč nejsou naštvaní na homosexuály, kteří roznesli a stále ještě roznášejí AIDS a pomohli tak zabít milióny lidí? To jsou nevinní beránci? Proč nejsou naštvaní na skopčáky, tedy němčoury, kteří tu vyhladili celé vesnice lidí a mnoho našich spoluobčanů odvlekli do koncentráků? Vše odpuštěno? To jsou téměř čerstvé události, a přece to mnoho lidí nechává v klidu, komunisty tolerují, homosexuálové a jejich trapné veřejné aktivity jsou brány pod ochranu, jakoby těm „chudákům malým“ někdo tady ubližoval, no a Německo je pro Čecháčka zemí zaslíbenou – co je nám po nacistech a nějaké okupaci a popravách, že?

Ale ta církev, ta je hrozná, tu MČČ nenávidí z hloubi duše víc než nacisty či bolševiky a jejich hromady mrtvol - a nenáviděl ji už dávno, před oněmi trapnými a pro církve skutečně ostudnými (vyjma Baptistů, kteří je odmítli) restitucemi! Že by jim opravdu v žaludku ležely ony křižácké války či inkvizice před více jak půl tisíciletím? Nebo potyčky mezi katolíky a evangelíky v Irsku, nebo pedofilní kněží? Asi by se toho našlo víc, ale každý člověk ví, že se nebojuje jen mezi katolíky a protestanty a že pedofilové nestudují houfně na žádné bohoslovecké fakultě. Toto vše nemůže vysvětlit tak masovou nenávist malého českého člověka k církvi.

Mám pro to svoje vlastní vysvětlení: lidé mají ŠPATNÉ SVĚDOMÍ! A špínu jejich životů jim dnes ukazuje a připomíná jen jediné zrcadlo, a tím je církev. Nenávist k zrcadlu je pak pro mnohé z nich řešením, úlevou.

Když má člověk špatné svědomí, když nežije moc dobrý život, jen tak si užívá, tu a tam si přikrádá, tu a tam zalže, tu a tam zahne, tu a tam si udělá radost půjčkou nad vlastní finanční síly a nesplácí – a ne tu a tam, ale pořád a veskrze žije naprosto prázdný, tupý život v otročení materialistickým bohům, s jedinou životní náplní „chléb a hry“ - když se neumí a hlavně ani nechce postavit čelem svým chybám, své duchovní bídě, přiznat vinu a napravit ji, nebo se o to aspoň pokusit, začne nenávidět vše, co mu nastavuje zrcadlo a co mu jeho duchovně ubohý život připomíná. A to dnes není NIKDO JINÝ NEŽ UČENÍ BIBLE, desatero, Kristův překrásný život, jeho nádherná vznešená povaha, jeho obrovská láska k bližním, čistota, nezištnost až do morku kosti a krystalicky jasné učení - což je přirozeně spojeno s církví. Proto ta nenávist.

Ať už církve učí cokoli, dobré či špatné věci, ať už jsou to sekty se všelijakými excesy, ať už se návštěvníci kostelů či církevních shromáždění podle Kristova učení chovají či nechovají: lidé špatní, prázdní a zlí podvědomě (velmi správně) tuší, že pokud by eventuálně „nedejbože“ nějaký ten Bůh přece jen byl, tak jsou v pěkném PRŮŠVIHU, obrovském maléru – a proto ta nenávist ke všemu, co jen trochu zavání náboženstvím, církví, křesťanstvím, Bohem, Biblí, Ježíšem. Proto dnes vánoce nejsou oslavou Kristova narození, ale plných břich a materialistických radovánek.

Za tím vším církevním zmatkem a nectnostmi věřících lidé tuší něco silně čistého a neustále bušícího na jejich upadlé svědomí – svatého Boha. A ani pyšná výmluva „my jsme lepší než ti pokrytečtí církevníci“ moc nepomáhá. Svědomí neošálíš, nezbavíš se ho snadno, zvláště když na každém kroku existuje něco, co ti nastavuje zrcadlo a obviňuje tě ze sebeklamu.

Tím si také snadno můžeme vysvětlit onen už 150 let trvající boom a nadšené přijímání Darwinovy teorie, onu nekritickou, slepou a frenetickou lásku k evoluční teorii a všem těm darwinistickým slátaninám, byť by to byly očividně sebevětší pitomosti – a často lidé velmi správně tuší, kdesi v hloubi duše, že to pitomosti skutečně jsou! Jenže pořád lepší jakákoliv hloupost, která plaší výčitky svědomí z vlastního mizerného života, než (případný „nebezpečný“ a stále dotírající) Bůh – potažmo církev. Jestli je Bůh, pak je to pro mnohé lidi skutečně obrovský malér, to oni dobře vědí a velmi silně tuší – a proto cokoli je uchlácholí, že Bůh neexistuje, milují, hodí se jim to a berou to plnými hrstmi. A nenávist ke všemu, co je nějak s existencí Boha spojeno, co nastavuje zrcadlo, je pro ně silný utišující prostředek.

Proto budou s tak velkou a vášnivou láskou vyznávat, že se určitě, ale dozajista určitě, naprosto vědecky jistě, kdysi jedna z kamenitých planet sama od sebe za dlouhý čas oživila, a vystavena sluníčku a meteoritickému bombardování, se samovolně (říká se tomuhle nesmyslu „přirozeně“) proměnila na planetu s modrou oblohou, lidmi a stromy, oceány vod, rybami a ptáky, tulipány, banány a okurkami – hlavně že k tomu není potřeba Bůh, stvořitel a případný SOUDCE. Této šílené víře se kuriózně říká věda, něco přirozeného, reálného, ačkoli je to pravý opak: ideální námět pro pohádky nebo scifi, a s vědou to má jen to společné, že je to s ní v naprostém rozporu. Vždyť mnoho lidí dobře tuší, že Darwinova teorie je pitomost, nesmysl, báje, a ne věda. Proto to Darwinisti musí do lidí cpát pod tlakem. No jo, ale je to dobré placebo. Raději budou mnozí lidé zoufale věřit, jak ryby kdysi dávno vylezly na souš, odstrkovaly se ploutvemi a narostly jim nožičky, a jak si hmota sama naprogramovala genetický kód. Jen pro své špatné svědomí si namluvili, že nějaká skupina opic se kdysi začala chovat jinak než ostatní opice, a dnes tyto opice komponují krásné hudební skladby, létají do vesmíru a říkají si „člověk rozumný“.

A pokud ne, pokud by byla evoluční teorie přece jen chybná, pak máme v záloze další možnosti: život přišel z kosmu od UFOnů, tam se kdesi daleko „tak nějak“ vyvinul do různých forem i civilizací, a tyto civilizace nás sem nasadily, nebo sem poslaly zárodky života – a vůbec, co my víme, všechno, všecičko, i ten nejbujnější mýtus BUDIŽ PRAVDOU, JEN NE BŮH. Toho nechceme, toho se bojíme. Bereme UFOny, chceme cizí civilizace, bereme zárodky života poletující kosmem, nekonečnou spoustu vesmírů, velké třesky a třeba i jakékoliv plesky, nevadí nám výmysly scifi a potrhlých vědátorů, jen ne „proboha“ Bůh!

Proč? Protože máme nepříjemné mrazení v zádech. Kdyby totiž byl, tak jsme v pořádném PRŮŠVIHU! Proto nenávidíme církev, Bibli a všechno, co nám Boha a poslední soud připomíná, všechno, co je s tím spojené a co nám ukazuje na náš prázdný a zlý život a nastavuje zrcadlo. Chceme svoje zamilované utišující prostředky, Darwina, UFOny, pseudovědu a příjemnou nenávist k církvi. „Víme dobře, že po smrti nic není“...ale počkat, co kdyby to bylo jinak, co kdybychom se mýlili? Ne, ne a ne, ta zlá pokrytecká církev nemůže mít pravdu. Aťu nám neleze do svědomí!

Jsme ve výborné společnosti

Výroky velkých přírodovědců o Bohu

Je třeba upozornit, že některá jména, uvedená v následujícím seznamu, jako např. Charles Darwin či Sir Charles Lyell, patří lidem, kteří sice ve svém životě v Boha věřili a byli ve spojení s církví, to však nevylučuje, že se tito lidé svým učením a omyly, které rozšiřovali, nezasloužili o odpadnutí mnoha lidí od víry. Člověk může v existenci Boha věřit a zároveň svými skutky i slovy, chováním, učením i postoji, dělat Bohu ostudu a popírat jej. Nezapomeňme, že ani ďábel o Boží existenci nepochybuje! V jistém smyslu je „také věřící“. – Pozn. Pavel Kábrt

Mikuláš Koperník (1473-1543)
Astronom, původce moderní teorie heliocentrické soustavy světa

   "Koho by se nezmocnil obdiv vůči všemohoucímu Tvůrci, když pozoruje a zamýšlí se nad obdivuhodným pořádkem ve vesmíru, pocházejícím z Boží moudrosti."

Paracelsus Teofrastus z Hohenheimu (1403-1541)
Lékař, obnovitel lékařské vědy

   "Zkoumejte přírodu, jestliže chcete poznat Boha a pravdu!"

Johanes Kepler (1571-1630)
Matematik a astronom, objevitel zákona o pohybu nebeských těles

   "Snažil jsem se hlásat lidem vznešenost Božího tvorstva, nakolik můj omezený rozum dokázal chápat neomezenou dokonalost Boha."
   "Věnovat se astronomii znamená číst Boží myšlenky."

Athanastus Kircher (1601-1680)
Přírodovědec, hudební teoretik, jazykovědec a vynálezce laterny magiky (promítacího přístroje)

   "Nechcete věřit, že tento můj malý globus povstal sám od sebe a máte pravdu. Jak tedy můžete věřit, že tento obrovský originál, který vidíme a obdivujeme, povstal sám od sebe?"

Blaise Pascal (1623-1662)
Matematik, fyzik a filozof

   "Víra tvrdí co smysly nevnímají, ale netvrdí opak toho, co smysly vnímají: stojí nad nimi, ale ne proti nim."
   "Lidi a lidské věci je třeba znát, abychom je milovali. Boha a božské věci je třeba milovat, abychom je znali."

Isaac Newton (1643-1727)
Matematik, fyzik, astronom, zakladatel klasické teoretické fyziky, objevitel zákona zemské přitažlivosti

   "Nádherný pořádek a soulad vesmíru mohl vzniknout jen podle plánu vševědoucí a všemohoucí Bytosti. Toto je můj poslední a nejvyšší poznatek."

Gottfried Wilhelm Leibnitz (1646-1716)
Matematik, fyzik a filozof

   "Pořádek symetrie a harmonie nás okouzlují. a Bůh je nejvyšší pořádek a Původce všeobecné harmonie."

Karl Von Linné (1707-177
Přírodovědec, zakladatel moderní botaniky a původce soustavy rostlin

   "Viděl jsem přecházet kolem sebe Věčného, Nekonečného a Všemohoucího Boha, a z úcty jsem padl na kolena."

Friedrich Wilhelm Herschel (1738-1822)
Astronom, objevitel planety Uran

   "Čím více se rozšiřuje pole vědy, tím více se objevuje nepopíratelných důkazů o věčné a všemohoucí Stvořitelské Moudrosti."

Alessandro Volta (1745-1827)
Elektrofyzik a vynálezce

   "Základní pravdy víry jsem podrobil důkladnému studiu. Dospěl jsem tak k důkazům, které tvoří náboženství věrohodným i pro přírodovědce. Bože dej, aby toto mé vyznání přineslo bohaté ovoce!"

Andree Marie Ampere (1775-1836)
Elektrofyzik, objevitel základního elektrodynamického zákona

   "Nejpřesvědčivějším důkazem o existenci Boha je očividný soulad prostředků, které udržují pořádek ve vesmíru a živým bytostem dodávají vše, co je potřebné pro jejich organismus, aby mohly existovat, rozmnožovat se a rozvíjet své fyzické a duševní schopnosti."

Hans Oersted (1777-1851)
Fyzik, původce nauky o elektromagnetismu

   "Každé důkladné zkoumání přírody vede k poznání Boha a poučuje nás, že v porovnání s Bohem, nejsme ničím, ale Bůh nás dělá něčím."

Karl Friedrich Gauss (1777-1855)
Matematik, fyzik a astronom

   "Až udeří naše poslední hodina naší nevýslovnou radostí bude vidět Toho, kterého jsme mohli v naší tvořivé práci jen tušit."

Jöns Jacob von Berzeltus (1779-184
Chemik, objevitel mnohých prvků

   "Vše, co souvisí s organickou přírodou, prozrazuje moudrost a účelnost a jeví se jako výsledek myslícího rozumu. Člověk má tedy chápat své schopnosti jako zrcadlový odraz té Bytosti, které děkuje za své bytí."

Augustin Louis Gauchy (1789-1857)
Matematik

   "Jsem křesťan, to znamená, že věřím v Kristovo Božství, jako Tycho de Brahe, Koperník, Descartes, Newton, Leibnitz, Pascal. jako všichni velcí astronomové a matematici minulosti."

Karl Ernst von Baer (1792-1876)
Biolog, zakladatel moderní embryologie

   "Dnes k nám příroda mluví podivuhodnou řečí, symfonií zákonitosti a krásy. Když jsem nedávno pozoroval lidské tělo, cítil jsem se jako bych poslouchal úchvatné kázání. Obnažil jsem hlavu a chtělo se mi zazpívat Alleluja - chvalme Boha."

Filip de Martuus (1794-186
Botanik, výzkumník jihoamerického rostlinstva

   "V dnešní době by si mnozí rádi mysleli, že přírodovědci vyznávají materialismus; že si nevšímají jevů, které poukazují na duchovní základ věci. A přece, kdo by tyto jevy měl a mohl jasněji vnímat, než právě přírodovědci?"

Heinrich Madler (1794-1874)
Astronom, který nakreslil první mapu měsíce

   "Opravdový badatel přírody nemůže popírat existenci Boha, protože kdo nahlédl tak hluboko do Boží dílny jako on a měl příležitost obdivovat věčnou Moudrost, musí sklonit koleno před projevy nejvyššího Ducha."

Sir Charles Lyell (1797-1875)
Geolog, zakladatel moderní geologie

   "Ať obrátíme své bádání kterýmkoliv směrem, všude odhalujeme velmi jasně důkazy o tvořivém Rozumu, o Jeho prozíravosti, moci a moudrosti."

Justus von Liebig (1803-1873)
Chemik, zakladatel zemědělské chemie

   "Jen ten pozná velikou moudrost Stvořitele, kdo se snaží vyčíst Jeho myšlenky z obrovské knihy, kterou nazýváme příroda."

Oswald Heer (1809-1883)
Botanik a zoolog

   "Pro mne je stéblo slámy tak důležité jako kolínský dóm. A často se z toho stébla naučím více jako z té katedrály."

Charles Darwin (1809-1895)
Biolog, původce vývojové teorie

   "Nikdy jsem nepopíral existenci Boha. Jsem přesvědčen, že vývojovou teorii je možno úplně sladit s vírou v Boha. Je nemožné dokázat a pochopit, že velkolepý a nadevše nádherný vesmír a stejně tak člověk povstali jen náhodou. Toto považuji za hlavní důkaz existence Boha."

Robert Mayer (1814-187
Lékař a fyzik, vynálezce tepelného mechanického ekvivalentu a zákona o zachování energie

   "Svůj život končím s přesvědčením, které vychází z hloubky mého srdce. Pravá přírodní věda a filosofie musí vést k víře v Boha, a ke křesťanskému náboženství."

Werner von Stemens (1816-1892)
Fyzik, zakladatel elektrotechniky

   "Čím hlouběji vnikáme do harmonického působení přírodních sil, tím pokornějšími a skromnějšími se cítíme a tím více vzrůstá náš obdiv nad nekonečnou Moudrostí, která udržuje pořádek ve světě a proniká celým stvořením."

Prescot James Joule (1818-1889)
Fyzik, objevitel zákona pojmenovaného podle něho

   "Při svém zkoumání narazíme na velkou rozmanitost úkazů, které mluví jasnou řečí o moudrosti a blahodárném působení velkého Tvůrce přírody."

Louis Pasteur (1822-1895)
Chemik, bakteriolog a výzkumník infekčních chorob

   "Má studia a výzkumy mě přivedly k tomu, že mám skoro takovou víru jako bretaňský sedlák. Ale jsem si jist, že kdybych ještě více studoval a zkoumal, měl bych víru bretaňské selky."

Lord Thomson William Kelvin (1824-1907)
Fyzik, objevitel několika přírodních zákonů

   "Všude kolem sebe nacházíme přesvědčivé důkazy o rozumu a moudré účelnosti věcí, které poukazují na to, že v celé přírodě účinkuje svobodná vůle a zároveň nás učí, že všechny živé bytosti závisí na věčném Stvořiteli a Vládci."

James Clerk Maxwell (1831-1879)
Fyzik, zakladatel elektromagnetické teorie světla

   "Sluneční soustavy jsou dokonalé dnes, tak jak byly v den svého stvoření. Kéž bychom se přesvědčili, že naše nejšlechetnější lidské vlastnosti jsou obrazem té Bytosti, která na počátku stvořila nebe a zemi, tak jako i hmotu, ze které jsou utvořené."

Johannes Renke (1836-1916)
Fyziolog a antropolog

   "Vždy jsem se snažil dokázat, že přírodní vědy neodvádějí od náboženských a křesťanských ideálů, ale naopak, že právě v přírodě je možno poznat účinek Božské síly, za které všechno pochází."

Ferdinand von Zeppelin (1838-1917)
Generál, vynálezce vzducholodi

   "Bůh je umělec a já jsem jeho nástroj."

Thomas Alva Edison (1847-1931)
Vynálezce (více jak 1200 patentů) a továrník

   "Mám neobyčejnou úctu a obdiv ke každému inženýrovi, zvláště k největšímu z nich - Bohu."

Johanes Reinke (1849-1931)
Biolog a filosof přírodních věd

   "Přírodovědec vidí Božství z dálky skrze přírodní jevy a musí přiznat s Augustinem: Mé srdce bylo nepokojné, dokud jsem nenašel pokoj v Bohu."

Sir John Ambrose Fleming (1849-1945)
Fyzik a radiotechnik, jeden z otců moderního rozhlasu

   "Velké množství moderních objevů úplně zničilo starý materialismus. Vesmír se dnes jeví naším očím jako uskutečněný velkolepý plán. Plán však předpokládá plánovače."
   "Původ člověka lze hledat jedině v tvůrčí síle osobního Boha."
   "Tělesné zmrtvýchvstání Kristovo je jednou z nejlépe dosvědčených událostí v dějinách lidstva.."

Paul Sabatier (1854-1941)
Chemik, nositel Nobelovy ceny za rok 1912

   "Přírodní vědy a náboženství mohou proti sobě stavět lidé, kteří se málo vyznají i v přírodních vědách i v teologii."

Max Planck (1858-1947)
Fyzik, zakladatel kvantové teorie, nositel Nobelovy ceny za rok 1928, předseda německé vědecké společnosti, později po něm pojmenované

   "Ať se díváme kamkoliv a jakkoliv hluboko, nikde nevidíme rozpor mezi náboženstvím a přírodní vědou, nýbrž v rozhodujících bodech vidíme plný souhlas. Náboženství a přírodní vědy se nevylučují, jak se mnozí v naší době domnívají nebo obávají, nýbrž se doplňují a podmiňují navzájem. Nejupřímnějším důkazem pro shodnost náboženství a přírodní vědy i při hluboce kritickém posuzování je historická skutečnost, že právě největší přírodní badatelé všech dob, muži jako Kepler, Newton, Leibnitz byli proniknutí hlubokou zbožností. Na počátku naší kulturní epochy byli dokonce pěstitelé přírodních věd a strážci náboženské víry jedny a tytéž osoby. Nejstarší užitá přírodní věda a medicína byla v rukou kněží a hlavními vědeckými pracovníky ve středověku byli mniši. Později, když se kultura zjemňovala a rozvětvovala, rozcházely se cesty podle různosti cílů, jimž slouží náboženství a věda. A tak jako vědění a schopnost se nedá nahradit světovým názorem, tak ani správný postoj k mravním otázkám se nedá vyvodit z čistě rozumového poznání. Ale ty dvě cesty se nerozcházejí, nýbrž jdou souběžně a spojují se v dálném nekonečnu u téhož cíle. Uvažování věřícího Bohem začíná, uvažování fyzika Bohem končí."

Carl Ludwig Schleich (1859-1922)
Chirurg, vynálezce infiltrační anestesie

   "Stal jsem se věřícím prostřednictvím mikroskopu a výzkumu přírody. Chtěl bych přispět, podle svých sil, k úplnému souladu vědy a náboženství."

Eberhart Dennert (1861-1942)
Přírodovědec a filozof

   "Nejnovější výklady přírody podle povrchní formulky "samo od sebe" obsahují přímo nesmyslný názor, že v přírodě se dějí věci náhodou anebo bez účelu. To by však znamenalo, že příroda sama je nesmyslem."

August Bier (1861-1949)
Lékař, chirurg

   "Poznamenávám, že pravá zbožnost, která uznává osobního Boha a osobní pokračování života ve spojení s Bohem, není v rozporu s přírodní vědou. Proto se po všechny časy k této víře hlásili opravdoví vědci."

Walter Nernst (1864-1941)
Fyzik a chemik, nositel Nobelovy ceny za rok 1920

   "Fyzické zkoumání, to je hledání Boha za Jeho stvořitelskou činností."

Jakob von Uexküll (1864-1944)
Biolog, zakladatel nauky o prostředí

   "Kdo uznává ve stvoření plán, cíl a účelnost, uznává existenci Boha Stvořitele."

Robert Andrews Millikan (1868-1953)
Fyzik, nositel Nobelovy ceny za rok 1923

   "Lidé, kteří vědí málo z vědy a lidé, kteří vědí málo z náboženství, mohou se mezi sebou hádat a přítomní si mohou myslet, že se to hádá věda s vírou, ale ve skutečnosti se zde srazily jen 2 druhy nevědomosti."

Gustav Mie (1868-1957)
Fyzik

   "Musím říci, že myslící přírodovědec musí být nevyhnutelně zbožný člověk. Protože se musí uctivě sklonit před Božským Duchem, kterého v přírodě jasně pozorujeme, třebaže v nesmírné různosti dění ve světě nám zůstává stále nepochopitelným."

Hans Spemahn (1869-1941)
Zoolog, nositel Nobelovy ceny za rok 1935

   "Přiznávám se, že ve své experimentální práci mám často pocit, že vedu dialog, přičemž můj Partner se mi zdá daleko moudřejší než já. Před touto obrovskou skutečností badatel znovu a znovu pociťuje hluboký a uctivý úžas."

Ernest Rutherford (1871-1937)
Fyzik, zakladatel moderní nukleární fyziky, nositel Nobelovy ceny za rok 1908

   "Ani střízlivý učenec, který odčaroval ´kousek´ tajemství života, nemusí pochybovat o existenci Boha. V nevědeckých kruzích se udržuje mylná domněnka, že učenec jestliže ví více o bytí, musí být nevěrcem. Právě naopak, naše práce nás přibližuje k Bohu. Umocňuje naši úctu k Jeho úžasné moci, před kterou naše ubohé stroje - třebaže se zdají být titánsky dokonalé, bídně selhávají."

Alexis Carrel (1873-1944)
Lékař, přírodovědec, nositel Nobelovy ceny za rok 1912

   "Modlit se, není větší hanbou jako pít nebo dýchat. Člověk potřebuje Boha, jako potřebuje vodu a kyslík."

Guglielmo Marconi (1874-1937)
Fyzik, vynálezce bezdrátové telegrafie, nositel Nobelovy ceny za rok 1909

   "Hrdě prohlašuji, že jsem věřící. Věřím v sílu modlitby. Nevěřím pouze jako věřící katolík, ale i jako učenec."

Ernest Ferdinand Sauersbruck (1875-1951)
Chirurg, objevitel krevního tlaku

   "Není pravého lékařského umění bez světonázorového pokorného zaměření na Boha. Z této pokory vyvěrá mocná síla, kterou potřebujeme, abychom mohli vykonávat své povolání."

Carl Gustav Jung (1875-1961)
Psycholog, zakladatel hloubkové psychologie

   "Nezáleží na tom, co si svět myslí o náboženských záležitostech. Ten, kdo je prožívá, má velký poklad, který je pro něho pramenem, smyslem a krásou života, a tím zároveň dává světu i lidstvu nového lesku. Kde je potom kriterium, které by dovolilo prohlásit, že taková skutečnost není realitou, ale i iluzí?"

Friedrich von Huene (1875-1969)
Geolog a paleontolog

   "Tyto dlouhé dějiny života, které se neustále krok za krokem a stupeň za stupněm stávají vyšším, představují právě stvoření živého světa. Je to činnost Boha, který všechno naplánoval a načrtl a nyní všechno spravuje a udržuje."

Max Hartmann (1876-1962)
Biolog, ředitel ústavu Maxe Plancka pro biologii v Tübingenu

   "Výsledky nejpokrokovější vědy-fyziky ani v nejmenším neodporují víře, která tvrdí, že za přírodou a nad ní existuje síla, která ji řídí. I kritickému zkoumateli přírody všechno připadá jako grandiosní zjevení přírody. Nutí ho věřit ve Všemohoucího, který dává všemu smysl a který stojí za účelností všeho."

Edgar Daggue (1878-1945)
Paleontolog a filozof přírody

   "Mnozí všemi bytostmi jedině člověk je povolán celou sílou své uvědomělé osobnosti přiblížit se k Bohu. Boží obraz poznává Boha a toto poznání se stává milujícím střetnutím, životní odpovědí!"

Bernhard Bavink (1879-1955)
Filozof přírody

   "Bývaly doby, kdy se pokládalo za dokázanou pravdu, že věda a víra jsou dvě protivy, které se navzájem vylučují.. Ale časy se změnily. Vysmívat se náboženství a zvláště křesťanství, je dnes běžné jen ve velmi omezených kruzích."

Albert Einstein (1879-1955)
Fyzik, zakladatel teorie relativity, nositel Nobelovy ceny za rok 1921

   "Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, neboť si nemůže představit, že on první myslel na neobyčejné spojitosti, které zjistil v přírodě. V nepochopitelném vesmíru se projevuje bezmezný, povědomý rozum. Dost rozšířené mínění, že jsem ateista, se zakládá na velkém omylu. Ten kdo toto vyčetl z mých teorií, ten z nich nepochopil vůbec nic."

Max von Laue (1879-1960)
Fyzik, ředitel ústavu Maxe Plancka pro fyziku v Berlíně, nositel Nobelovy ceny za rok 1914

   "V minulosti chtěli přírodovědci vidět Boha tváří v tvář. Ačkoliv to nebylo možné. Na základě exaktních věd tvrdili, že Bůh není. Oč skromnějšími jsme se stali my přírodovědci dnes? Pokorně se skláníme před nesmírně Velkým, před úžasně Mocným, před věčně Neviditelným, před nikdy Nepochopitelným."

Friedrych Dessauer (1881-1963)
Fyzik, přírodní filozof, zakladatel rentgenové hloubkové léčby a kvantové biologie

   "Jestliže v posledních sedmdesáti letech proud objevů a vynálezů vnikl tak mocně do naší doby, znamená to, že Bůh Stvořitel k nám promluvil prostřednictvím výzkumníků a vynálezců hlasitěji a zřetelněji než kdykoliv předtím a dává nám k dispozici svou moc."

Hermann Staudinger (1861-1965)
Chemik a biolog, nositel Nobelovy ceny za rok 1953

   "Ve vědě přicházíme k hranici, kde končí přírodovědecký výzkum, a musí se uplatnit víra každého z nás. Toto poznání, že život je něčím zázračným, by nás mělo vést k tomu, že si budeme života více cenit."

Arthur Stanley Eddington (1882-1966)
Fyzik a astronom

   "Moderní fyzika nás neodvádí od Boha, ale naopak, nevyhnutelně nás vede blíže k Bohu. Ani jeden z původců ateizmu nebyl přírodovědcem. Všichni byli pouze průměrnými filosofy."

Ervin Schrődinger (1887-1961)
Fyzik, vynálezce mechaniky vln, nositel Nobelovy ceny za rok 1931

   "Stavební prvky živých bytostí nejsou slabým lidským dílem, ale nejjemnějším mistrovským dílem, které bylo realizováno podle zásad Božské kvantové mechaniky."

Heinrich Vogt (1890-1966)
Astrofyzik, profesor a ředitel hvězdárny v Jeně a Heidelbergu

   "Existenci světa není možno odůvodnit z jeho podstaty. Svět nemůže být sám od sebe. Vyžaduje původ od někoho, kdo nepotřebuje pocházet od jiného. Ukazuje na sebe samého na transcendentnost, na nadzemský původ, na vyšší nadpřirozenou sílu, jejíž podstatu nebudeme moci nikdy zachytit přírodovědeckými metodami. Přírodní vědy a opravdové náboženství vůbec nestojí v protikladu, ale spíše se mnohými způsoby doplňují."

Arthur Hicomton (1892-1962)
Fyzik, nositel Nobelovy ceny za rok 1927

   "Věda vůbec není v konfliktu s náboženstvím. Naopak, stala se jeho spojencem. Jestliže lépe vidíme do přírody, lépe poznáme i Boha a úlohu, kterou hrajeme v dramatu kosmického světa."

Pascal Jordan (1902-1980)
Fyzik, universitní profesor v Hamburku

   "Moderní vývoj odstranil někdejší překážky, které stály v cestě souladu mezi přírodními vědami a náboženským světovým názorem. Dnešní přírodovědecké poznatky nemají námitky proti Bohu Stvořiteli."

Claude Macy Hathaway (1902-1980)
Fyzik a inženýr, vynálezce elektronického mozku

   "Moderní fyzika mě učí, že příroda se nemůže sama od sebe uspořádat. Vesmír představuje velký uspořádaný systém. To však vyžaduje mohutnou prvou příčinu, která nepodléhá druhému zákonu přeměny energie a je nadpřirozená."

Carl Friedrich von Weizsacker (1912 - 2007)
Fyzik, odborník v oblasti výzkumu raketových letů

   "Ať je nadevšecko sláva Bohu, který stvořil tento velký vesmír, aby člověk svou vědou a hlubokou úctou do něho ze dne na den dále pronikal a zkoumal ho."
   "Nic nemůže odůvodnit mínění některých, že v době kosmických letů víme tolik o přírodě, že už nepotřebujeme věřit v Boha. Až do dnešního dne přírodní vědy odkrývají s jednou novou odpovědí alespoň tři nové otázky."
   "Jen obnovená víra v Boha může uskutečnit změny, které mohou náš svět zachránit před katastrofou. Věda a náboženství jsou při tom sestry, nikoliv nepřítelkyně."

Zdroj: http://www.fatym.com/abcd/k/000181.htm

Setkali jste se s nadpřirozenými silami a nevíte co s tím? Zjevil se vám duch jakoby zemřelého? Hýbe se doma obraz, létají v místnosti předměty? Došlo to tak daleko, že vás duchovní síly v noci škrtí a usilují o váš život, či jinak vydírají? Budí se vám hrůzou doma děti? Viděli jste Ufo a domnělé mimozemšťany? Když to řeknete svým blízkým, možná se zasmějí, v horším případě si myslí, že jste se zbláznili, prostě vás neberou vážně.  Váš problém je ale skutečně reálný, až moc reálný.

Ano, setkali jste se s duchovními silami, které zde na zemi opravdu jsou. Satan a padlí andělé se vydávají za tyto záhadné bytosti a používají tajemné síly k tomu aby ovládali lidstvo, historii a snaží se nás tak oklamat. Usilují o to, abychom nepřijali jedinou cestu k záchraně Ježíše Krista.

Mnohdy to začíná tím, že se téměř nevinně zapletete se spiritismem a ani o to příliš nemusíte usilovat. Možná vás někdo pozval podívat se na spiritistickou seanci, možná jste jen z legrace něco vyzkoušeli, možná jste vyhledali léčitele, který zrovna ovládal tuto moc a tak se sami dostali do většího satanova vlivu, možná jste citlivější a přišlo to samo. Na všechny tyto a i jiné projevy je jen jedna jediná pomoc. Nezoufejte, existuje někdo, kdo je silnější než sám satan. Existuje někdo mnohem mocnější, který vás doopravdy miluje a co víc, opravdu vám chce pomoci. Čeká na chvíli, až Ho o pomoc požádáte a odevzdáte mu své srdce.  Je to Ježíš Kristus, který satana i s jeho démony přemohl a zvítězil nad ním. Jen On vám může pomoci. Nevíte jak začít?

Satan byl poražen

Když Lucifer (světlonoš), který byl nejmocnějším andělem rozpoutal v nebesích vzpouru proti Božímu zákonu a vládě, stal se satanem (odpůrcem). Bible říká, že na sebe strhl třetinu nebeských andělů, kteří s ním také vstoupili do vzpoury proti Bohu. Je to obrovské množství duchovních bytostí. Když se Adam a Eva, kteří byli stvořeni bez hříchu v nádherném ráji, stali obětí lži a neposlechli svého Stvořitele, vznikl tím zde na zemi hřích, utrpení a smrt.  Satan měl velikou radost, protože tak získal další spojence a nadvládu nad naší Zemí. Ano satan je v určitém smyslu dočasným vládcem naší země a páchá všechno zlo na lidech a naší planetě. Přitom ale svádí všechnu tu krutost na Boha a připisuje mu své zlé vlastnosti.

Zjevení Jana říká: A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.(Zjevení 12,7-9) Jsou to duchové démonů, činící znamení (Zjevení 16,14) Kdyby Bůh zničil satana jako původce zla hned, bytosti, které v době začátku této vzpoury ještě nevěděli co to zlo vůbec je, by se Boha začali bát a sloužili by pouze ze strachu.  Ale Bůh je láska a také po lásce touží. Proto Bůh musel nechat tuto vzpouru rozvinout, aby všichni pochopili, spravedlnost Božího řádu i lásku ke všem stvořeným bytostem. Bůh nás totiž v tom nenechal samotné. Projevil k nám lidským bytostem, kteří jsme tolik zkoušení nesmírnou lásku a On Stvořitel celého vesmíru šel do toho s námi. Vytvořil pro nás plán spasení.

Ano čtete dobře, toto zlo se netýká jen nás lidí, Bůh není tak krutý že by se jen díval jak to tu válčíme a často nezvládáme. Bůh má jediného Syna a tento Boží syn vzal na sebe naší lidskou podobu a zakusil to největší ponížení a pokušení jaké mohl. Z mocného Stvořitele se ponížil do bídy, nepochopení, utrpení, ponižování, týrání a kruté smrti. Bůh Otec musel nesmírně trpět když jeho syn umíral, ale dokázal se sebe zapřít, aby nezasáhl. Ježíš Kristus nikdy nezhřešil a přesto zemřel za náš hřích. Tím nám hříšníkům vytvořil cestu zpátky do nebeského království do přítomnosti svatého Otce a nabízí nám veškerou svou sílu k přemožení hříchu a ochranu před zlými duchovními silami.

V okamžiku Ježíšovi nevinné smrti byl Satan definitivně poražen. Satan to ví, a zuřivě zvyšuje úsilí proti všem lidem a zvláště proti Kristovým následovníkům.  Vírou ale můžeme obdržet Kristovu sílu a ochranu, když o to budeme žádat.

   Efeským 6,12 - Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.

   2. Korintským 5,19-21 - Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

První duchovní pomoc

Hledejte v upřímnosti Ježíše Krista, jen On je vaší první pomocí. Bible je Božím slovem, které démoni nenávidí a kde se o cestě k Ježíši Kristu dočtete. Je to jediný opravdový zdroj pravdy, který se satan tolik snažil zničit ať pálením na hranicích, či překrucováním Biblických pravd. Začněte číst Bibli (Bible kralická on-line , Český studijní překlad on-line) a začněte se v upřímnosti modlit svými vlastními slovy a žádat o víru, moudrost a navazovat tak vztah se svým Spasitelem. Bible říká, že víra je dar , a i když si zatím neumíte představit, že by Bůh skutečně existoval, požádejte Boha o tento vzácný dar víry. I kdyby to bylo slovy „Bože jestli jsi, dej se mi prosím poznat, mrzí mě, že jsem tak špatný....."

   Efezským 2,8 - Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás -je to Boží dar.

Pokud se vám zjeví například bytost, která bude vypadat jako někdo, kdo již zemřel, či prožijete jiné nadpřirozené projevy, modlete se a dovolávejte se Ježíše Krista a Jeho krve, kterou pro naší záchranu prolil. Je důležité vědět, co Bible říká o mrtvých a vědět, že to ve skutečnosti není ta osoba, kterou jste znali, ale duch démona, který dokáže podobu, řeč i gesta věrohodně napodobit. S těmito bytostmi nikdy nekomunikujte, čím více s nimi budete v kontaktu, tím větší moc nad vámi budou mít. Nevyhledávejte lidi, kteří s nimi komunikují a čerpají od nich svou sílu, byť by to bylo třeba v léčitelství. To Bible přímo zakazuje.

   Kazatel 9,5-6 - Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.

   Deuteronomium 18,10-12 - Ať se u tebe nenajde ten, kdo by provedl svého syna či svou dceru ohněm, věštec přinášející věštby, hadač ani ten, kdo vykládá znamení, ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává ducha zemřelého, ani věštec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Vždyť každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina.

Pokud se vám tedy zjeví takový duch zemřelého dovolávejte se Ježíše Krista. Můžete zvolat  například  „Ve jménu Ježíše Krista, který pro mne prolil svou krev, nemluv a odejdi!" Ale pozor, to není žádná zaříkávací formulka, která vždy pomůže! To musí být vyznání vašeho srdce. Na Krista se odvolávejte s upřímností a ne jen z prospěchářství, a když vám Kristus pomůže, následujte Ho, nezapomeňte na Něj, litujte svých hříchů a opusťte je. Staňte se v Kristu novým člověkem. Bůh vidí do vašeho srdce, čte vaše myšlenky a moc dobře ví, s jakou opravdovostí co myslíte.

K opravdovému „vymítání ďábla" neposlouží žádné formulky, zaříkávání, bylinky, ani posvěcené předměty, amulety. To je pouze klam, který pokud zafunguje, je to doslova vymýtání ďábla ďáblem. Bible píše o případech vyhánění ďábla, ale vždy se to dělo vírou a upřimnými modlitbami.

Možná vás napadne, vždyť to může být bytost i od Boha. Ano, pokud by Ježíš Kristus opravdu poslal svého anděla, nemusíte se bát, neodejde. Vždy bude ctít pouze Ježíše Krista jako svého jediného Pána a bude ctít celý Boží zákon včetně čtvrtého přikázání o sobotě. Naopak satanovi andělé, kteří Boží zákon nenávidí, byť by i vyslovili Ježíšovo jméno, povedou vás k tomu, že byl Boží zákon změněn a budou nařizovat svěcení „neděle" jako nového dne odpočinku. Pravdou je, že mnohá zjevení, která dnes existují, jsou pod rouškou křesťanství a poselství z „nebe" ale neodpovídají přitom Biblickému poselství.

Ale Bible říká, že Boží zákon nebude nikdy změněn a sám Ježíš Kristus říká, že zákon nezrušil a že nepomine ze zákona jediné písmenko. (Matouš 5,17-20)  A protože Bůh své slovo nemění (Přísloví 30,5-6) svědectví duchovních bytostí, byť by to byli nádherní a mocní andělé nikdy nemůže být  proti svědectví Bible - Božího slova. (2Timoteova 3,16)  Bible také hovoří o tom, že budou před druhým příchodem tyto falešné duchovní projevy nabývat na intenzitě, a dokonce bude i napodoben příchod samotného Ježíše Krista. Je proto potřeba znát to, co říká Bible o stavu zemřelých lidí a důležité pravdy o stálé platnosti Božího zákona.

Satan se nerad zbavuje svých obětí a pokud jste s ním byli v kontaktu více, je někdy těžké a náročné se vymanit z jeho moci. Pokud by jste chtěli, abychom připojili naše modlitby a prosby můžete nám napsat. (redakce@znamenicasu.cz) Doporučujeme přečíst knížku Velký spor věků, která odhaluje celé zákulisí duchovního světa od pádu satana až po dění blízké budoucnosti.

Zkušenost první - Boží pomoc v pravou chvíli

Stal se mi zážitek v roce 1997, bylo mi 23let, v noci jsem byl probuzen jakousi bolestí, či tlaky v podbřišku. Ležel jsem na zádech a hleděl jsem nehybně na 4 postavy, přesně takové, jak jsou mnohde zobrazovány, malé postavy, podlouhlé hlavy, velké oči......., nic příjemného. Ale strach jsem z nich nedostal, naopak jsem se snažil vší silou něco provést, ale nic nešlo dělat, vůbec nic. Když už to trvalo tak kolem minuty (odhaduji) a já jsem se stále snažil, ale bezmocně něco učinit, tu jsem si vzpomněl prosit Boha o pomoc (ve svých 20. letech jsem uvěřil v Boha a Ježíše a mám rád Izraelský národ). A zcela odevzdán pomoci Boží, jsem uvnitř duchovně, několikrát po sobě úpěnlivě volal větu: ,,Bože pomoz mi, .................'' . A co se stalo? Tyto čtyři postavy náhle zmizely, jako když sfouknete svíčku, ale v tu chvíli se objevily u stropu pokoje 4 démonické masky s vyceněnými tesáky, zlověstně hledící s vykulenýma očima, kroužily pár sekund různými směry a pak zmizely. Takové masky jako jsou na indiánských totemech nebo v asijských ,,náboženstvích". Nikdy už jsem jiný zážitek neměl.

Zkušenost druhá - Čtením Bible vysvobozena od démonů

Všechno začalo, když Liz zkoušela „kouzelný stolek". V zatemněné místnosti dala na stůl jednotlivá písmena a rozestavila je do kruhu kolem sklenice. Objevila, že sklenice se pohybuje neviditelnou mocí k jednotlivým písmenkům. Kladla otázky a dostávala odpověď. Odpovědi vystihovaly zkutečnost. Liz byla fascinovaná, ale měla i strach.

Protože se o tom chtěla dovědět víc, navštívila spiritistickou seanci - zasedání, při kterém vyvolávají duchy. Byla nervózní a držela se v pozadí. Médium (byla to žena) se nacházelo právě v transu, oznamovalo lidem budoucí události a vyprávělo lidem ze sálu jednotlivosti z jejich osobního života. „Na tom skutečně něco je" uvažovala Liz „duchové mají opravdu moc". Médium, jako kdyby četlo její myšlenky, ukázalo najednou na ni. „Liz", řekla žena, ty máš nejlepší předpoklady stát se „tlumočnicí světa duchů." Liz celá zděšená odtud utekla a nechtěla s tím mít nic společného. Duchové však mínily jinak. Nenechali ji jen tak odejít. Liz na sobě objevila, že skutečně dokáže předpovídat budoucnost. Najednou vlastnila schopnost odkrývat u lidí jejich osobní tajemství. Někteří lidé jí říkali: „Můžeš být šťastná, že máš takový dar. To je pravé požehnání." Ale Liz to o sobě říci nemohla, dívala se na to jinak. „To není požehnání, to je spíše prokletí."

Život se stával stále těžším. Napětí v jejím manželství stále rostlo. Její syn byl stále vzdorovitější. Cítila na sobě velkou zátěž. Kolem jejího domu se děly zvláštní věci. Zlé to bylo v ložnici. Nábytek se pohyboval, věci v místnosti létaly. Ale nejhorší byla ta studená mlha, která se přes noc rozšířila nad její postelí. Nemohla usnout, protože na sobě cítila nějaké ruce. Připadalo jí, že se jí někdo sápe na krk. Její muž byl strojníkem v nedaleké chemické továrně, míval často noční směny. V takové dny chodívala brzy do postele, aby ještě chvíli četla. Jednoho dne, když zase chvíli četla, slyšela najednou šramot. Podívala se, a v rohu postele stála neoblečená postava, která se podobala jejímu muži. Dostala hrozný strach, protože cítila, jak z tohoto zjevení na ni vyzařuje smrtelné nebezpečí. Život se stal pro Liz nesnesitelným. Noční zjevení se objevovala častěji. Cítila, že tomu unikne buď sebevraždou, nebo se úplně zhroutí.

Pak se stalo něco velmi významného. Přítelkyně jí darovala Bibli. Moc jí přitom neřekla, jen jí povzbudila, aby knihu četla. A Liz četla: záznam evangelií o životě Ježíše Krista, potěšující zaslíbení v Žalmech, zprávu o Božím vedení v životě člověka. Nemohla se Bible nasytit. Duchové však její čtení neschvalovali.  Bylo to tenkrát pozdě v noci, když při čtení Bible najednou uslyšela hlas: „Dej od toho ruce pryč!" Znělo to výhružně a nevrle. Věděla, že je to hlas satana.

Ale proč? Proč od ní satan žádal, aby se vzdala knihy, která jí přinášela útěchu? Proč má dát od ní „ruce pryč"? Asi by ztratil nad ní kontrolu, kdyby pokračovala ve čtení této knihy... Rozhodla se pokračovat a hlas ignorovat. Bible se jí stala ochranou. A jedinou jistotou, které se mohla držet.

Liz se začala dovídat zajímavé věci o životě duchů. Dočetla se o původu satana, který byl kdysi dokonalou bytostí. (Ezechiel 28,12-15) V souvislosti se satanovou vzpourou četla také, že se k němu přidala i část andělů. V knize Zjevení se dočetla o boji, který začal v nebi, o porážce satana a jeho andělů. V první knize Mojžíšově našla zprávu, jak satan svedl Adama a Evu v zahradě Eden a jak se mu podařilo své sobectví přenést na ně: „Budete jako Bůh, znát dobré i zlé." (1Mojžíšova 3,5)

Skutečně, jak Liz pročítala celou Bibli, narážela stále na ostrý střet mezi dobrem a zlem. Poznala také působení nadpřirozených sil na život člověka, jak tomu  bylo například v životě krále Saula. (1Samuelova 2 Četla příběh o pokušení Ježíše a zprávu o tom, jak Ježíš vypudil ďábla (Matouš 4,1-11,  Marek 5,1-20) Poznala, že satan si používá lidi, jako nástroje (Jan 11,46-53) a bylo jí jasné, že triumf to musel být pro satana, když viděl, jak Ježíše zatkli, týrali a nakonec usmrtili strašným způsobem. Ale velikou radost měla, když četla o Ježíšově zmrtvýchvstání, o jeho vítězství nad smrtí. Byla šťastná, když četla slova apoštola Pavla: (1Korintským 15,54-57)

Že byl satan přemožen? I smrt? To znělo jako fantastická zpráva. V době, kdy Liz četla Bibli, dostala od Krista sílu postavit se satanovi na odpor. Poznala Boha, který se o ní stará, tím získala vnitřní klid a pokoj, jaký už dlouho neměla.

Liz ztratila své „zvláštní schopnosti." Už neviděla do budoucnosti, nedokázala číst myšlenky. Zato se osvobodila z prokletí. Dnes je nemožné, aby jí někdo vzal Bibli. Tato kniha jí dává jistotu, poskytuje útěchu a odvahu v těžkostech. Bible jí říká, že satan je poraženým pánem tohoto světa, vítězem je Ježíš Kristus.

Kdybyste měli dnes volit, odkud máte čerpat důležité informace, zda z Bible, nebo spiritistické seance, tak by vám Liz určitě poradila, které rozhodnutí vám přinese vnitřní pokoj - protože ona to správné rozhodnutí učinila.  (Tato zkušenost je čerpána z knížky „Okultismus - hra s ohněm" vydal Advent Orion)

Pokud se člověk vyvinul ze zvířat, proč pak existují dlouhé tradice o Zlatém věku, místo tradic o primitivní minulosti? Vysvětlí to někdo? Pokud těm tradicím věříme, pak ti původní obyvatelé naší planety byli jako bohové - to jest, byli členové nadřízené civilizace, která po nějaké velké katastrofě přestala existovat. Egyptské zápisy tvrdí, že vláda "bohů" před první dynastií byla vláda nařízené a zázračné moci. Popol Vuh (Posvátná kniha Quiche indiánů v Guatemale) zapisuje: "Ta první rasa lidí před Potopou vlastnila veškeré znalosti; studovali čtyři díly nebe a kulatý povrch země".
Legendy jsou obyčejně založeny na jádru faktu. Považme legendu o Troji. Žádný učenec nepovažoval Homérův Iliad nebo Odyssey za historii. Avšak Schliemann tomu věřil a objevil "mýtické" město Troj. Iliad mluvil o poháru ozdobeném hlubicemi, který používal Odysseus. Schliemann našel ten 3600 let starý pohár v šachtě. Griffin Herodotus vypráví skvostnou povídku o vzdálené zemi, kde griffini střežili zlatý poklad. Tato země (Altai, nebo Kin Šan) byla nyní nalezena, spolu se starodávnými doly na zlato, a ozdoby vysoké kultury vystavují převážně griffina. Ukázalo se, že mlhavý mýtus je faktem.
Posvátné spisy potvrzují, že na samém začátku (brzy po pádu Ráje), lidé měli neobyčejné mentální schopnosti. Počínaje surovou zeměkoulí, ovládli vysoký stupeň civilizace během pouhých šesti pokolení jejich existence. V té krátké době byli schopni postavit města, hrát na složité hudební nástroje a tavit kovy. Vskutku se zdá, že tito lidé s jejich vědeckými komplexy nebyli pitomci. Věděli jste, že když Alexander Graham Bell vynalezl telefon, naznačil, že to bylo vynalezenou už před tím? "Staré vynálezy byly znovu vynalezeny", poznamenal.

A ještě něco jiného. Překvapí vás když zjistíte, že téměř všechny spisy starodávných lidí po celém světě vyprávějí tutéž příhodu o pádu z původního rajského stavu míru, lásky a štěstí? Nádherný svět bez jakéhokoliv utrpení. Ty nejstarší zápisy vůbec kdy vykopané, byly napsané starodávnými suméřany z Mesipotámie před více než 4000 roky. V jejich zápisech se zachovaly jejich zákony, historie a kultura, zrovna tak jak události, které se přihodili před jejich dobou. Jejich spisy živě mluví o době, kdy zvířata nebyla ani divoká ani škodlivá, kdy mezi lidmi neexistovala ani soupeř ani nepřátelství, kdy byl dostatek, bezpečí, soulad a správný způsob života na zemi ve všech směrech. Posvátné záznamy potvrzují, že nastalo odloučení od souladu s Bohem. Takové zápisy nejsou omezené pouze na bibli, ale jsou v ústní a psané historii mnoha starodávných národů. Zdá se, že ztráta nesmrtelnosti způsobená neposlušností lidí k božskému zákonu palčivě cítil víc než jeden starodávný spisovatel.
I když lidé v té době už upadli do polyteismu, uvědomovali si jejich pravý duchovní stav. Ve starodávném Babyloně se cítilo, že člověk žije pod kletbou, začarováním, ze kterého ho může vysvobodit jen božské očištění. Podobně egyptské spisy dávají na srozuměnou, že lidé si byli vědomi svého stavu zlých činů, že toužili po věčném životě a dokonce cítili potřebu pro nějaký druh záchrany. Člověk může ve starodávných spisech cítit volání lítosti nad událostí, o které pevně věří, že se udála. Jaký to prudce bolestivý pocit! A jak živě to bylo vyryto do paměti lidské rasy! Podle něterých archeologů, tím nejstarším uměním, které lidská rodina znala, je označeno jako pečeť pokušení. Zobrazuje strom a na každé straně stromu sedí jedna osoba. Za jednou z osob se od země vzpíná tvar hadu, který té osobě našeptává. Sumérská báseň naříká, že "dívka pojedla toho, co bylo zakázáno, dívka, matka hříchu, spáchala zlo; matka hříchu měla bolestný zážitek". Svedení lidstva do pasti "zlým hadem" se pamatuje od Egypta do Číny do Ameriky. Věřili v jednoho Stvořitele, v bytosti nazvané andělé, a v pád a zvrhlost člověka důsledkem rafinovanosti
Satana (představovaného hadem). Věřili také v lásku Stvořitele k lidským bytostem - a v záchranný plán, který jim slíbil okamžitě po Pádu - příchod toho Mocnějšího, který měl na sebe vzít lidskou přirozenost a zemřít za lidstvo. Věřili v konečný triumf tohto Zachránce, v obnovu všeho co bylo ztraceno, a v rozdrcení Hada.
Dupuis v jeho L'Origine des Cultus, nashromáždil rozsáhlé množství tradicí převládajících ve všech národech, ohledně božské osoby narozené z ženy, trpící v konfliktu s hadem, ale konečně nad hadem vítězící. Přišel, nebo měl přijít, z nebe aby vysvobodil lidstvo - aby se obětoval, ale vstal opět z mrtvých a vrátil se do nebe. Podobně v těch nejranějších egyptských textech se nachází proroctví, prohlašující příchod Spasitele lidské rasy - proroctví, která byla už v té době starodávná.
Na pomoc k pochopení záchranného plánu byla pro lidsvtvo zavedena učební pomůcka: stala se známá jako obětní systém. Požadavkem bylo, že když osoba litovala svých hříchů, vzala nevinného beránka a zabila ho svýma vlastníma rukama. Význam toho byl, že tak jak nevinná oběť (zvíře) zemřela v rukou kajícího se hříšníka, tak v určitém datumu budoucnosti nevinný vysvoboditel zemře za vinné lidstvo a vysvobodí je z kletby věčné smrti. Tento obětní obřad byl vyjádřením víry v budoucí  vysvobození. Archeologie ukázala, že tento obětní systém byl předán všem národům a stal se částí jejich kutury. Věřilo se, že Sám Bůh ten obřad udělil rodičům lidské rasy po jejich pádu, spolu se slibem budoucí záchrany. Obětní systém svěřený našim prvním prarodičům byl jejich potomky zkažen. Pověra, modlářství, krutost a nevázanost zkazily jednoduchou ale významnou službu, kterou jejich Bůh ustanovil. Různé systémy pohanského modlářství v různých částech světa si vzájemě tak odpovídají, jak v jejich zjevném smyslu tak v četných bodech nahodilých podobností, že nemohly nezávisle vzniknout v několika zemích ve kterých jsou nastoleny, ale musí všechny pocházet z nějakého společného zdroje
Evoluční teorie, že první lidé uctívali mnoho bohů a myšlenka "jednoho Boha" se vyvinula později, byla z velké části archeologií vyvrácena. Nyní vychází najevo, že MONOteismus (jeden "vysoký Bůh) spočívá v základu všech náboženství, a že po asi 2000 př.n.l. monoteismus degeneroval na panteismus, polyteismus a animismus. Starodávné písemné svědectví ukazuje, že tak jak čas plynul, tendence byla zvyšovat počet bohů spíše než jej snižovat. To je v souladu s biblickým tvrzením. Jen ty pozdější národy byly POLYteistické (uctívaly mnoho bohů).
Lze ukázat, že různé systémy pohanské mýtologie pochází z jednoho společného zdroje. Tím zdrojem je Babylon v Mezopotámii, v době Nimroda, krátce před 2000 př.n.l. Všimněte si těchto stupňů: Všeobecné uctívání Stvořitele, který byl za sluncem, měsícem a hvězdami, pozvolna zdegenerovalo na uctívání těchto nebeských těles samotných. Když se lidé z Babylonu začali rozptylovat, vliv té degenerace se rozšířil po celém světě. Padělek se pod různými jmény všude uchytil. Bohové každého národa měli stejné funkce a symboly a byli představováni podobnými způsoby. Tento padělek si nakonec osopil místo pravého náboženství. Modlářství začalo uctíváním hrdinů a nebeských těles, a zdegenerovalo na uctívání býků, koz, koček a krokodýlů a jestřábů a brouků.
Ty nejrannější egyptské texty nás přivádějí tváří v tvář s proroctvím o Mesiášovi, který má přijít. Věřilo se, že "učitel očekávaný od začátku světa" nebyl ještě na zemi zjeven. Jeho příchod měl skončit jeho sebeobětováním a přinést obrodu lidstva. Jen v té pozdější egyptské literatuře (od pozdní 18té a rané 19té dynastie) Osiris a jiní bohové neprávem zaujali funkci a vlastnosti toho Slíbeného.4 Od té doby se náboženská degenerace pevně zakořenila. Před tou dobou postavení Osiris nebylo mesiánské. Osiris nebyl víc než obrazným patronem obilí, zosobněním zemědělských období.6 Jen mnohem, mnohem později se stal "bůh, který byl původně smrtelníkem a vstal z mrtvých". Důsledkem toho, že zvrácení původního mesiánského proroctví se rozšířilo po celém světě, součastní učenci byli vedeni k závěru, že křesťanství si vypůjčilo myšlenky z pohanských náboženství. Archeologické svědectví, které je nám dnes k dispozici ukazuje, že tito učenci byli na omylu.
Prorokovaný Mesiáš byl v nejrannějších dobách přidružený k přínosu duchovního SVĚTLA. Tato obraznost byla brzy nahrazena skutečným fyzickým SVĚTLEM, jejímž představitelem bylo SLUNCE. Touha po hmotném zobrazení se pak lehce vyjádřila v uctívání slunce. V některých zemích uctívali lidskou sochu představující slunce tím, že házeli děťátka do ohně v jejím břichu.
Pálení kadidla nebylo jen na počest slunce a měsíce, ale také jiných nebských těles. Také ty začaly být považovány za bohy. Astrologie byla formou polyteismu. S těmito "bohy" se radilo v zastoupení národa. Zvrhlost se dále rozvíjela. Lidé předpokládali, že předpovězené vzkříšení přicházejícího Zachránce se odehrává ve výročním hnití a opětném růstu rostlinstva. Obnova se stala méně důležitou a byla popletena s množením. Sluneční rok a jeho rostlinná "smrt a vzkříšení" se tudíž staly doslovným odehráváním smrti a vzkříšení boha slunce. A spolu se sluncem se vyvinulo uctívání jeho pozemského symbolu, hada, o kterém se věřilo, že "osvítil" lidstvo. Kulty hadů se rozšířily po celém světě. Zlo, představované hadem, se vskutku stalo "bohem tohoto světa".
V obětním systému, který mluvil o slíbeném Zachránci, účastníci se podíleli na masu zvířete. To znamenalo přijetí výhod slíbeného usmíření, právě tak jak strávením "Slova" Spasitele. Oběť byla mezi všemi národy jednoduše na odvrácení hněvu božstva. Jeho hněv místo toho padl na náhražku a tím byl ušetřen zpronevěřený život vinného uctívače nebo vinného národa. S modlářstvím (uctíváním hmotného zobrazení boha) šly vždy bok po boku nemorálnost, sexuální zvrácenosti, čarodějnictví, astrologie a sadistická láska ke krutosti. Později, když zvířecí oběť se zvrhla na obětování lidí, mesiánský obřad byl nahrazen svátostí kanibalismu. Pohanství učilo muže a ženy hledět na Svrchovanou Bytost jako na předmět strachu spíše než lásky - škodolibé Božstvo, které se musí ukonejšit obětmi. Hebrejští proroci to považoali za důležitý vývoj v rostoucím konfliktu mezi Stvořitelem, který si pro člověka přeje to nejlepší, a zlými mocnostmi, které se zaměřují na zničení lidské rasy. Společnost se čím dál víc zhoršovala.
A stalo se, že Abrahám spatřil beránka chyceného za jeho rohy v keři. Vzal ho a obětoval místo svého syna. Byla tato příhoda náladovým vrtochem z Boží strany? Naprosto ne. Byla to obrazná, předmětná lekce - která měla vštípit do paměti otci vyvoleného národa a jeho potomkům skutečnost, že Sám Bůh jednoho dne podá tu mučivou oběť Svého Drahoceného, aby vysvobodil lidstvo.

"Bůh sám poskytne beránka... Na hoře Hospodinově se to uvidí."

Může to být proroctví, že jednoho dne v budoucnu Mesiáš, Syn Boží, bude obětován jako beránek právě na té stejné hoře? A o staletí později, dobře známa osoba prohlásila: "Abrahám zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se". Vírou se Abrahám těšil na toho Budoucího, ve kterém měly být všechny národy požehnány.

Schrána smlouvy byla nazvána tím nejexplozivnějším artefaktem na zemi. Po 800 let byla nejcenějším a nejsvatějším předmětem na světě... větší, pozlacená skřínka. Její víko s cheruby bylo z ryzího zlata - několik set kilogramů ryzího zlata. Na naše poměry v ceně možná dvou až tří milionů dolarů.
Pro ty starodávné hebrejce byla schrána posvátným předmětem, oděným do ohromné záhady. Viděla ji jen vzácná hrstka lidí. Dokonce i při dopravě musela zůstat během celé cesty přikryta. V Šalomounově chrámu byla schrána ukryta za oponou. Přístup k ní nebyl povolen dokonce ani knězům. Pouze veleknězi bylo dovoleno do místnosti ve které stála - a to jen jednou do roka. Ta místnost - nazvaná Nejsvatější místo či velesvatyně - byla místnost bez oken a byla tam hustá tma - i když schrána měla své vlastní světlo, o kterém se zmíníme později. Podle zákona musel velekněz vzít sebou kadidelnici a kouř z kadidla musel naplnit celou místnost před tím, než mohl přistoupit ke slitovnici schrány.
Písmo nicméně s bázlivou podrobností popisuje rychlé odsouzení, které padlo na každého, kdo se odvážil schránu znesvětit. Když ji uchvátili pelištejci, kteří žili podél pobřeží Středozemního moře, přinesla pohromu do každého města, které ji přijalo. V Bethšemeši víc než sedmdesát židovských mužů, kteří se postavili do fronty, aby do ní nakoukli, okamžitě zemřelo pro jejich neúctu ke schráně. Shrána byla nesena tyčemi prostrčenými kruhy podél dna. Tyče zůstávaly trvale na jejich místě, aby nebylo potřebí se schrány dotýkat při jejím pokládání nebo zdvíhání. Vypravuje se, že když Boží přítomnost byla se schránou a s hebrejci, kteří ji vlastnili, schrána byla ohlašována jako báječný zdroj božského požehnání a ochrany pro ty věrné. Přinesla jim vítězství v bitvě - a blahobyt do domácnosti muže jménem Obed-edom když byla uložena v jeho domě. Když ale výsledkem nevěrnosti izraelců Božská Přítomnost odešla, schrána byla bezmocná jako každý jinž lidmi vyrobený předmět. Božská Přítomnost nad schránou - naznačená zářivým světlem vznášejícím se nad ní - byla považována za tak svatou, že když velekněz do té místnosti vešel, měl kolem okraje jeho oděvu připevněna granátová jablka střídající se se zvonky, aby lidé venku věděli, zda je stále naživu. K jeho kotníkům bylo připevněno lano, takže kdyby byl skolen smrtí, mohli by ho knězi ze svaté místnosti vytáhnout, aniž by riskovali své vlastní životy.

Biblická schrána smlouvy byla 2a1/2 lokte dlouhá krát 1a1/2 lokte široká krát 1a1/2 lokte vysoká. I s použitím delšího lokte 52,3cm, rozměry schrány by nebyly větší než 131cm dlouhá krát 79cm široká krát 79cm vysoká. Poukazujeme na egyptský královsky loket, který Mojžíš a hebrejci znali a užívali - a kterého se užívalo až tak pozdě jako období prvního chrámu.
Pečlivě jsem vyšetřoval, zda schrána byla uložena v tom druhém chrámu, postaveném po židovském vyhnanství v Babyloně. Jelikož jsem v té době byl v jižní Austrálii, navštívil jsem rabína tam v Adelaide. "Rabíne Davide", zeptal jsem se, "obsahoval druhý chrám schránu smlouvy?" Rabín reagoval: "Nadpřirozená Přítomnost tam víc už nebyla. Na místě kde měla být schrána, byl stůl". To nejsvatější místo vskutku zůstalo prázdné. To překvapilo Pompeje, římského generála, který v 63 n.l. násilím vnikl do velesvatyně druhého chrámu. A Josephus, dobře s chrámem obeznámen a přítomen když jej římané zničili, prohlašuje: Ve velesvatyni nebylo vůbec nic. Také v židovském Talmudu jsem našel potvrzení toho, že v Herodově chrámu (obnoveném druhém chrámu) schrána neexistovala. Svědectví se tedy přiklání k podpoře návrhu, že schrána zmizela před zničením prvního chrámu.
Podle talmudických pramenů, v době před zmizením schrány smlouvy "Velekněz Izraele vstupoval a vycházel ve světle, které svatá schrána vydávala". Po zmizení schrány se to zmněnilo. Od té doby kněz "tápal svou cestou ve tmě". Poslední zmínky o tom, kde se schrána nacházela, končí s králem Jóšiášem. On ji umístil zpátky do Šalomounova chrámu po tom, co byla odtud zjevně odtraněna. O méně než 50 let později, babyloňané chrám zničili. Krátce před tím prorok Ezechiel ve zjevení viděl, jak Hospodinova sláva chrám opouští. V pozdějším zápise o babyloňanech odnášejících poklad a nádoby chrámu, schrána není zmíněna. V tomto bodě mizí z historie. Zmizela PO době Jóšiášově, ale PŘED zničením chrámu.
Tím nejneobyčejnějším návrhem bylo, že schrána byla dopravena do nebe. Na podporu této myšlenky nekteří lidé poukazují na knihu Nového zákona, která se zmiňuje o chrámu v nebi obsahujícím "schránu jeho smlouvy". Avšak podle jiné části Písma, hebrejský svatostánek a jeho nábytek byly pouhou replikou těch v nebi. Existuje nebeský originál a jeho pozemská kopie. Jelikož nebeská schrána vždycky byla v nebi, není žádný důvod, aby tam byla i pozemská. Stojí za to poznamenant, že když šli židé do zajetí v Babyloně a první chrám byl zničen, prorok Ezechiel napsal, že Hospodin vydal nové instrukce ohledně obětního systému - instrukce, které víc už nezahrnovaly schránu smlouvy. A tak když se židé vrátili z vyhnanství, pokračovali v obětním systému podle těch instrukcí, bez schrány smlouvy. V době Ježíše Krista stále ještě vykonávali obětní systém - avšak bez schrány. Není důvodu proč by Izraelci potřebovali schránu na vykonávání obětního systému. Potřebovali by jen postavit "stůl Hospodina" podle návodu v knize Ezechiela.
Podle tradice schrána a jiné chrámové poklady zůstaly skryty během celé babylonské invaze, 70ti let židovského vyhnanství a celého období druhého chrámu. Zůstaly skryty během všech staletí zatím co Jeruzalém zůstal pod cizí nadvládou - a zůstávají skryty do dnešního dne. Jak jsme už dřívěji poukázali, je jasné, že Sám Hospodin stále ještě tu schránu vlastní - a stále se ještě dychtivě zajímá o to, co se s ní stane. Požadavkům, aby bylo vynešeno a prozkoumáno víc vzorků krve, nelze vyhovět jednoduše proto, že naleziště je nyní zapečetěno a nikomu není dovoleno je otevřít. Když ale bude povolení k dispozici, plánuje se vzít dva nezávislé genetiky, kteří odeberou vzorky a nechají je analyzovat pod přísným dozorem, aby byla potvrzena známa pravda.
Jen 50cm místa. To je vše, co měl. Ron se pomalu plazil na břichu. Kromě baterky neměl nic jiného. Rafatova reakce mu stále ještě vířila hlavou. Záměrně se podíval na hodinky. Bylo 2 odpoledne, středa, 6. ledna 1982. Paprsek baterky zářil dopředu po povrchu masivní hormady kamenů. V mezeře mezi kameny se něco zablýsklo. Začal kameny jeden po druhém odstraňovat. Byla to pomalá, únavná práce. Hned pod kameny byly ztruchnivělé desky. A pod nimi zpráchnivělé pozůstatky zvířecích kůží. Když se jich dotkl, kůže se ropadly na prach. Zvířecí kůže byly položeny na pozlaceném stole s ozdobnou lištou kolem stran. Lišta zahrnovala střídavý vzorek zvonků a granátových jablek. Srdce mu bušilo. V tom okamžiku mu v mozku zableskla pravda. Toto byla jedna z položek Šalomounova chrámu. Bylo tam málo místa a tak nemohl odkrýt celý stůl. Dlouhou dobu jej ale důkladně prohlížel. Nakonec Ron Wyatt došel k závěru, že to byl stůl předkladných chlebů, popsaný v Leviticusu... a vyrobený 1446 př.n.l. V komoře bylo také několik jiných předmětů.
Trhlina ve stropě
Se zvýšeným obsahem adrenalinu v žilách a s hromadícím se očekáváním, Ron přebíhal zrakem po komoře aby zjistil, co dalšího lze vidět. Nebylo toho moc. Svítil baterkou po kamenech a potom po stropě. Nad hlavou něco upoutalo jeho pozornost. Byla to trhlina, na které byl nános černé látky.
Kamenná truhla
Pomalu a s obtíží se plazil po kamenech na druhou stranu komory. Tam viděl kamennou truhlu, vyčnívající nad kameny. Měla slabé stěny, podobná truhlím ve starodávnu používaným na ukládňování předmětů. Měla ploché víko. To kamenné víko bylo deset až patnáct centimetrů od stropu. A bylo rozbité na dva kusy. Ten menší kousek víka byl odsunut stranou, což otevřelo otvor do kamenné truhly. Nemohl se podívat dovnitř, protože vršek byl příliš blízko stropu. Přes to ale věděl, co bylo uvnitř. Ta rozbitá a otevřená část víka byla přímo pod trhlinou ve stropu. A ta černá látka spadla z trhliny ve stropě do truhly. Věděl to, protože něco z té látky se rozstříklo na víko.
Co to znamenalo
V tu chvíli mu všechny věci zapadly do sebe. Okamžitě Ronovi zasvitlo, co se zde přihodilo. Ta trhlilna, kterou našli na dně vyvýšené díry pro kříž (nyní několik metrů nad ním)... tady byl konec té trhliny, právě tady ve stropě. A ta černá látka byla krev. Byl to okamžitý dojem. Nyní si Ron uvědomil, co se zde stalo před téměř 2000 roky. Přemožen city a dvojitým zápalem plic, Ron omdlel. Bylo 14:45, když přišel k sobě - pouhých 45 minut po vstupu do komory. Stal se ale prvním současným svědkem té nejúžasnější události v historii. V myšlenkách, které po tom všem následovaly si Ron uvědomil, proč kolektiv potřeboval vykonat všechny ty tři roky vykopávek prvně - než nalezli tuto komoru. Kdyby nejprve neobjevili ty výklenky a díry pro kříže, s trhlinou v té zadní díře, nemohl by si nyní plně uvědomit, co má před sebou. Dychtil spatřit, co leží v té kamené truhli, ale nemohl. S velkým rozčarováním si stěžoval. Věděl, že schrána tam je, právě před ním, ale nemohl se na ni podívat, ani nevěděl, jak by mohla být vynesena na denní světlo.
Pokus o fotografování
Podnikl k tomu nalezišti několik dalších výprav, s kamerami. Upevnil kamery na dlouhou tyč a snažil se mezerou v rozpůleném víku vyfotit schránu. Přinesl Polaroid kameru. Fotky byly zamlžené. Přinesl 35mm kameru. Fotky byly zamlžené. Přinesl videovou kameru. Fotky byly zamlžené. Fotil přes rameno jednoho z cherubů, směrek k tomu druhému. Avšak v každém případě po vyvolání filmu se ukázali podivné účinky. Před cherubem (kterého mohl jasně vidět) byla jako by zlatá mlha, zastíňující další pohled. Došel z toho k závěru, že mu prostě nebylo určeno, aby nějaké fotografie pořídil  Při jednom z jeho dodatečných vstupů do komory, Ron si vzal vrták používaný ortopedickými chirurgy, a také kolonoskop (přístroj používaný na snímání uvnitř lidského těla). Chtěl se přesvědčit, že schrána skutečně byla uvnitř té kamené truhle. K jeho zklamání, vrták nemohl proniknout tvrdým kamenem truhle. Musel se proto chopit svého dláta s břitovou destičkou a kladiva. Udeřil do dláta a pak je trochu otočil. Znovu udeřil a otočil. Tak pokračoval, až měl díru asi jeden a půl centimetru v průměru skrze kamennou truhlu. Do té díry vsunul kolonoskop. Ten měl silný světelný zdroj. Vsunoval jej dolů a při tom otáčel čočkou, dokud nerozeznal spodek obruby víka, t.j. slitovnice. Potom spatřil plochou, zlatou stranu. Musíme si uvědomit, že kolonoskop má jen malý rozsah dohledu. Také rozhled otáčením byl omezený. Ron toho proto moc neviděl. Nicméně toho viděl dost, aby VĚDĚL, že to je schrána. Předměty v komoře, které mohly být s jistotou ztotožněny, jsou:
• Schrána smlouvy v kamenné truhli
• Stůl předkladných chlebů
• Zlatý kadidlový oltář
• Zlatá kadidelnice
• Sedmiramenný svícen. (Tento předmět neměl svíčky, ale malé zlaté olejové lampy v podobě mísek, zamontované na koncích ramen.)

Jiné přeměty v komoře byly:
• Velký meč, 1,57m dlouhý
• Nárameník
• Mitra s granátovým jablkem ze slonoviny na vršku
• Mosazná šekelová váha
• Četné olejové lampy
• Mosazný kroužek. (Asi jako závěs na záclonu, nebo podobně.)
Ten velký meč byl možná ten, který náležel Goliášovi, kterým David utnul Goliášovi hlavu a který David uložil do svatyně,4 a který byl později přemístěn do chrámu. Nebylo na něm nic, co by ho mohlo ztotožnit. O délce 1,57m se s ním muselo těžce vládnout. David musel být ohromně silný. Davidův předchůdce, král Saul, muž o hlavu a ramena vyšší než jeho druhové, nabídl Davidovi Různé starodávné záznamy popisují křídla chrubů na úrovni jejich hlav, nebo o trochu výše. No slovo přeloženo jako "nad" či "vzhůru" (hebrejské lema'lah) v Exodusu 25:20 a 37:9 vlastně naznačuje, že křídla byla roztažena horizontálně blízko jejich hlav. Na protější straně Jim Pinkoski podává co Ron v jeskynní komoře viděl. Jedno křídlo každého cheruba je roztaženo, to druhé přitlačeno k boku.
Věříme, že kamenné desky jsou stále ještě uvnitř schrány, pod slitovnicí. Na zadní "straně" schrány je malá schránka. Ta byla vidět teprve během pozdějších návštěv jeskyně, když kamenná truhla byla odstraněna. Když si toho Ron všiml, jeho srdce poskočilo. Schránka stále ještě obsahovala čtyři svitky... asi ta původní "kniha zákona", kterou sám Mojžíš napsal - těch prvních pět knih bible. Byla tam kniha Exodus, Leviticus, Numeří a Deuteronomium. "Možná Genesis je tam také. Nevím", vzpomínal si Ron. "Možná je stočena spolu s některou z těch čtyř. Jsou napsány na kožených svitcích. Jsou stále ještě ve výborném stavu, jako kdyby byly vyrobeny včera. Jsou napsány na jemné kůži". Právě jako kůže na sandálech Izraelců se v pustině neopotřebovala, tak ty kožené svitky zůstaly v perfektním stavu a neukazovaly žádné známky rozpadu.

Mluví o tom krev Ábelova
Po tom, co jsem o té krvi podal zprávu v mém zpravodaji Update International z května 1996, jedna paní ze Západní Austrálie, Carolyn Higgins, četla knihu Genesis týkající se první lidské smrti. První syn Adama a Evy byl zavražděn jeho vlastním bratrem, Kainem. Po tom Hospodin oslovil Kaina, tak jak Genesis udává:
Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra volá ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.
To slovo "proklet", Carolyne si uvědomila, se nakonec týká trestu věčné smrti, který Kain přivalil svým hříchem na sebe - a ke kterému jsme my všichni odsouzeni. A potom ji to napadlo! Písmo vlastně spojovalo prolití Ábelovy krve s prolitím krve Ježíšovy! Carolyne si všimla tohto prohlášení v Novém Zákoně:
... a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.
A jiná pasáž říká ohledně Ábela:
"Ještě mluví, ač zemřel"
Carolyne nedávno četla knihu od muže jménem Bullinger, který poukázal na to, že první výskyt slova v bibli má určitý význam nebo poučení:  Jsou vždycky důležitá. Starodávní židovští komentátoři k nim přivádí zvláštní pozornost a kladou na ně velký důraz, jako na slova, která vždycky mají zvláštní význam. Obyčejně nám pomáhají k určení významu slova nebo nás vedou k nějakému poučení ve spojení s tím slovem. Shora uvedená pasáž z Genesis kapitola 4 je první výskyt slova krev - a rozevření země, aby tu krev přijala. Carolyne se dohadovala: může to mít nějaký význam ve vztahu k rozevření země, aby přijala krev Ježíšovu - krev, která kapala trhlinou od zemětřesení dolů na slitovnici? Krev, která volá ze země jako krev Ábelova?  Carolyn byla tou myšlenkou tak vzrušena, že mi o tom musela napsat.
Krev na slitovnici
6 ledna 1982 Ron Wyatt poprvé vstoupil do komory obsahující schránu smlouvy a jiné věci, o kterých věříme, že byly vyrobeny u hory Sínaj podle výslovných Božích instrukcí pro pozemskou svatyni. Na slitovnici našel co vypadalo jako uschlá krev. Dnes víme, že to opravdu je krev, a to krev lidská. Věříme, že to je právě ta samotná krev Ježíšova. To byl pro nás úplně nový pojem. Nicméně, když jsme o tom uvažovali; jak přesněji se to mohlo přihodit, aby svět spatřil perfektní vyplnění toho symbolu? A co se dělo na Jom Kippur? To byla ta jediná příležitost, při které velekněz pokropil tělesnou krev na slitovnici.

Tady to máme, vše v té jediné pasáži: přestoupení, hřích, nepravost, usmíření - a "pomazání toho nejsvatějšího". Symbolické rituály Jom Kippuru zahrnovaly oběť, přímluvu, očištění a soud. Oběť krve byla vyplněna na Golgotě (Lebečním pahorku). Aplikace symbolismu Jom Kippuru na konec tohoto věku se dotkneme později v této kapitole. Ve světle našeho nálezu pod místem ukřižování navrhuji, že když Ježíš svou krví pomazal slitovnici pod dírou na kříž, je možné - právě tak jak rozumné - že tím vyplnil prorocký výrok "pomazání toho nejsvatějšího". Ve starodávných rituálech bylo pomazání prováděno jak olejem tak krví. Pomazání symbolizovalo očištění a pokrytí dovršené Kristovou krví. Tudíž POMAZÁNÍ hlavního předmětu nejsvatějšího místa (velesvatyně) tou jedinou látkou z celého vesmíru, která může SKUTEČNĚ očistit - Mesiášovou krví - by bylo perfektně důsledné na vyplnění toho symbolismu.
Jak jsem už dřívěji zjevil, Ron Wyatt byl jeho zkouškami schopen zjistit obsah chromosomů v krvi. Zjistilo se, že krev je lidská, ale velmi zvláštní. Normální lidská krev má celkem 46 chromosomů. Když je dítě počato, 23 chromosomů pochází od matky a 23 od otce. Jeden z těch párů určuje pohlaví. Matka do toho páru vždy dodává "X" chromosom (nazývá se tak na základě jeho tvaru podobného písmenu "X". Když také otec do toho páru dodá "X", dítě obsahuje chromosomy "XX" - a vždy bude žena. Když ale otec dodá "Y" chromosom (do jisté míry tvaru písmene "Y", dítě bude mít chromosovou kombinaci "XY" - a bude mužem. Těch ostatních 44 chromosomů (tvořících 22 párů) je známo jako autosomy. Všechna vajíčka produkovaná ženským organismem jsou identická, obsahují pouze "X". Aby porodila mužského potomka, je nutná dodávka "Y". Analyza krve z komory schrány ukázala celkem jen 24 chromosomů. 23 z nich bylo odvozeno od matky. V krvi byl jeden "Y" chromosom. To naznačuje, že krev náležela mužovi. Nebylo známo, že by vůbec kdy existovala lidská krev jako tato. Nikde ne zemi!
Vědecky se to nazývá "ploidy", či "haploidy". Víme o ženách, které se narodili jen s polovinou normálního počtu chromosomů, jen s 23 místo 46, ale nikdy se nevědělo o takovém muži. Aby byl muž vytvořen, otec MUSÍ poskytnout ten osobitý "Y" chromosom! Ano, vím. Z lidského hlediska je nemožné, aby zdravý jedinec přežil s ochuzeným počtem chromosomů. V normálním člověku je zapotřebí 46 chromosomů, aby buňky fungovaly. To je výrok podle našeho současného chápání genetiky. Lékařská věda se všemi jejími báječnými pokroky není schopna pochopit způsoby, kterými Stvořitel pracuje. Když něco lidé nemohou pochopit, často řeknou, že to není pravda. V takových záležitostech přicházíme tváří v tvář se Stvořitelovou schopností učinit cokoliv - a lidskou neschopností chápat.
Jed se poškrabal na bradě. "Co myslíš, Jonathane? Zavedou židé opět systém obětí, když schrána smlouvy bude odhalena?"
"K tomu bych Jede řekl 'Ne'. Jeremiáš, prorokující v době zmizení schrány, napsal: A stane se, když se v oněch dnech na zemi rozmnožíte a rozplodíte, je výrok Hospodinův: Nebude se už říkat "Schrána smlouvy Hospodinovy"; ani jim na mysl nepřijde, nebudou ji připomínat, nebudou ji postrádat, nebude už zhotovena.
"Tato pasáž naznačuje, že Bůh nikdy židům k tomuto účelu schránu smlouvy nevrátí.“
Zmínka o nebeské schráně v době konce - mohlo by to narážet na důležitost pozemské schrány... že ještě může hrát roli v božském úmyslu?"
"Podle tohoto proroctví, nebeská schrána - ta původní - má co dělat se soudem planety Země na konci věku."
"V té době soudu bude hrát roli nebeská truhla smlouvy. A co je uvnitř původní schrány? Co jiného než ten původní - nebeský originál Božího zákona, podle kterého budou všichni souzeni. Je tam také ale milosrdenství - slitovnice - pro ty, kterým bylo odpuštěno."
Tak jak Jed mluvil vzpoměl jsem si, že ve starém hebrejském symbolismu schrána smlouvy byla vždy spojena se dnem známým jako Jom Kypur, či Den usmíření. Jom Kypur - ten jediný den, ve kterém hrála roli schrána smlouvy - byl symbol (či proroctví) doby soudu. Člověk by mohl říct, že její obětní aspekt byl naplněn smrtí Mesiáše. To byl úplný a perfektní skutek milosrdenství. Avšak aspekt soudu přichází v době konce. Boží neomylná spravedlnost je tak skutečná, jako smrt Ježiše za nás. Zpátky k tomu židovskému prorockému symbolu. Velekněz skončil svou službu před schránou smlouvy, pak vyšel ven a oznámil: "Je to dokonáno".

Dnes, Mesiáš ve funkci Velkněze nás zastupuje před trůnem Boha, před nebeskou schránou smlouvy. A když vyjde, aby se vrátil na Zemi jako Král králů, bude oznámeno: "Stalo se". "Pokud máme těmto proroctvím uvěřit", poznamenal Jed, "tento věk dojde k dramatickému a náhlému konci. Historie přestane být v rukou lidí."