Čítala som zaujímavú a napínavú reportáž o živote utečencov zo Sýrie počas ich úteku. Zaujala ma a preto som sa rozhodla sa s vami o ňu podeliť. Myslím, že stojí za prečítanie.
Prečo obyvatelia krajín blízkeho východu utekajú do Európy? Nemecký reportér pracujúci pre týždenník Die Zeit a český fotograf sa na jednu takúto cestu odvážili. Predstierali, že oni sami sú utečenci, a spolu s ľudmi z vojnou zmietanej Sýrie sa ocitli v rukách gangov pašerákov ľudí.
Celý príbeh si môžete prečítať na tejto stránke (je priamo prepojená, stačí kliknúť na červevný text). Na tejto stránke nájdete aj autentické fotografie:
http://reportermagazin.cz/a-pred-nami-je-stesti/
Úryvky z tejto reportáže:
Tu noc spí Amar neklidně, poslední hodiny jeho starého života. Bude se muset vzdát všeho, role otce rodiny, role podnikatele, který řeší problémy po telefonu. V následujících měsících bude jediné: na útěku. Jako kdyby se jeho život vrátil do bodu nula.
Rolanda jej ráno při loučení u dveří objímá, pláče, tiskne se k němu. Odtrhne se od ní rychle, skoro hrubě, aby si to ještě nerozmyslel. Přísahal si, že nebude plakat. Chce rodině ukázat, že má osud ve svých rukou. Všechno bude dobré, opakuje, plán vyjde. Dcera, ta nejstarší, mu nese batoh k autu. Obejme ji, podívá se jí do očí, ty moje silná, krásná holčičko, ona pláče, i když si pevně předsevzala, že nebude, on zabouchne dveře a vyjede, ruce se mu třesou.
Amar svou ženu a děti neuvidí v nejlepším případě měsíce, možná roky, v nejhorším případě nikdy.
Obchod s lidmi v Egyptě není svou strukturou nepodobný turistické branži. Po celé zemi jsou prodejní místa s takzvanými agenty. Ti vsugerovávají svým zákazníkům, že pracují jen s těmi nejlepšími pašeráky. Převoz stojí v průměru 3 000 dolarů, agent dostane provizi přibližně 300 dolarů. Částka se složí u prostředníka a agent ji dostane až při připlutí do Itálie. Agenti dbají na svou pověst. Žijí z doporučení těch, které přes moře úspěšně převezli.
..................
Všichni znají rizika této cesty. Vědí o lodích, jejichž motor selhal na otevřeném moři, o lodích, které se potopily daleko před Itálií. Četli o podvodnících, kteří své pasažéry vysadili před Tuniskem místo před Itálií. Ale vědí i o tolika jiných, kteří to dokázali, kteří ty dny strachu překonali, aby později v Evropě strach už nikdy mít nemuseli.
...................
Všichni polehávají unaveně v křeslech, na gaučích, na zemi, na kterou rozložili polštáře, a Asus vypráví o svých pěti nevydařených pokusech dostat se do Evropy.
První pokus: Asus utekl ze Sýrie do tureckého Izmiru, odkud ho měl nafukovací člun dostat do Řecka. Pobřežní hlídka pasažéry zajala. Druhý pokus: Tentokrát zaplatil pašerákovi, aby jej převezl na jachtě, ale krátce po vyplutí připlula pobřežní hlídka. Pokus číslo tři: Nafukovací člun najel na útes, roztrhl se a potopil. Asus doplaval na břeh a zachránil se. Pokus číslo čtyři: Pašerák je okradl na cestě na pláž. Pokus číslo pět: Pašerák je okradl na pláži. Tato cesta byla Asusův šestý pokus.
....................
Tak uběhnou další tři dny. Znovu a znovu ztroskotávají pokusy dostat nás na loď. Střídání dlouhé chvíle a extrémního napětí skličuje – až se čtvrtý den večer skutečně něco stane: vyzvedne nás minibus, aby nás dovezl na pláž.
Toyota se vnoří do hustého pomalého provozu v městě, který nám zajistí bezpečí. Tady je náš minibus jen jedním z mnoha. Brzy ale odbočíme do vedlejších ulic, jedeme stále rychleji, jedeme tak rychle, že skoro vyletíme ze zatáček. „Ten nás zabije,“ sténá Alaa. Řidič bere evidentně drogy, jako skoro všichni, kteří se v Egyptě živí obchodem s lidmi – hašiš a povzbuzující látku Tramadol. Po hodině jízda končí v průmyslové čtvrti, projíždíme improvizovaným checkpointem, kde stojí pět maníků s loveckými puškami. Dva z nich mají na provaze psy a nervózně hlídkují v uličce.
„Prosím tě, co se děje?“ ptá se po telefonu Amarova žena Rolanda. Doma v obýváku kolem sebe shromáždila matku, sestru, dva strýce a starší dcery. Protože sama to napětí už nevydrží. „Nevím,“ šeptá Amar skrčený za batohem.
..............
„Myslím,“ šeptá Amar, „že nás právě unesli. Bůh stůj při nás.“
(Pokračovanie príbehu je v odkaze vysvietenom na červeno).
Celý príbeh si môžete prečítať na tejto stránke (je priamo prepojená, stačí kliknúť na červevný text). Na tejto stránke nájdete aj autentické fotografie:
http://reportermagazin.cz/a-pred-nami-je-stesti/
Archívy
Posledné komentáre 
Pridaj
NA ZAMYSLENIE
Smutný údel utečencov
O ľudskej hlúposti - Prečo idú ľudia v stáde a za volom ?
Tento článok sa zaoberá problematikou ľudskej hlúposti. Jeho autorom je Michal Kašpárek.
Proč jdeme ve stádu i za volem?
Člověk je pro svou inteligenci považován za vrchol evoluce. Přesto lidský mozek na spoustu situací reaguje tak hloupě, jako kdyby byl menší než oříšek.
V seriálu Encyklopedia hlouposti mapujeme nejzajímavější projevy selhávání paměti a logického myšlení, jež psychologové zkoumali v uplynulém století.
Bandwagon effect: proč přejímáme názory většiny?
Všimli jste si, že když nejste rozhodnutí, často uděláte prostě to, co většina ostatních? V neznámém městě nejspíš usednete na večeři do restaurace, kde to žije. Ve volbách dáte radši hlas nejpopulárnějšímu kandidátovi. Je to paradox, protože jste přece dost chytří, abyste věděli, že se i výrazná většina davu může šeredně plést.
Tohle chování fascinuje psychology už od počátku 20. století, kdy se v amerických volebních kampaních začala používat fráze „jump on the bandwagon“, česky nastupte do našeho dostavníku. (Termín bandwagon effect nemá uspokojivý český překlad. Anglické slovo bandwagon označuje vůz s kapelou na slavnostních přehlídkách.) Nejčastějším vysvětlením efektu je, že zkrátka nechceme být se svými názory sami, tak je raději uzpůsobíme většině.
Toho všeho už se dávno naučily využívat reklamní agentury, jež pracují na kampaních politických stran. Všimněte si politiků mávajících výsledky průzkumů, podle kterých a) můžou vyhrát, b) jsou nejoblíbenější, c) prosazují to, co chce většina občanů. Čím hlasitěji to opakují, tím pravděpodobnější je, že se všechny tři možnosti stanou pravdou.
Spáčský efekt: uvěříte i pouličnímu bláznovi, jen to zabere pár týdnů
Souvisejícím projevem přirozené lidské hlouposti je spáčský efekt. Experimenty už od 50. let prokazují, že přesvědčivost zdroje informací je velice důležitá v krátkodobém měřítku, v dlouhodobém má ale menší váhu, než by se dalo čekat. Nadneseně řečeno - i když si o někom řeknete, že je to blázen a že plácá nesmysly, můžete s těmi nesmysly časem začít i souhlasit. A naopak: přesvědčivý řečník vás může tak zmanipulovat, že si jednou budete říkat: kde jsem nechal hlavu?
Představte si, že vám kandidáti v projevu nebo předvolebním spotu vysvětlují svoje názory. Poměrně přirozeně na vás nejlepší dojem zanechá nejvěrohodnější řečník, i když vám jeho stanoviska můžou být vzdálená. Po nějaké době (publikace obvykle uvádějí dobu několika týdnů) ale můžete nejlépe hodnotit kandidáta, který se vám nelíbil a říkali jste si, jak mu to všechno může někdo věřit.
Vysvětlením tohoto jevu může být, že když se dozvídáte nové informace, řídíte se tím, jak věrohodný je jejich zdroj. Později se vám ale vše může rozležet v hlavě, potvrdíte si nové informace i z jiných, důvěryhodnějších zdrojů, a vaše názory se mohou postupně změnit. Navíc podle výzkumu, který v 80. letech provedli Pratkanis, Greenwald, Leippe a Baumgardner, lidé rychleji zapomínají na zdroj informace než na informaci samotnou.
Nebýt hlupák občas nejde, ale vzdát se nesmíte
Přestože máme ve svých mozcích hloupost, řečeno technickým jazykem, napevno zadrátovanou, neuškodí se o ní něco dozvědět a občas si uvědomit, že nás má zrovna ve své moci.
Bandwagon effect i spáčský efekt nebudou tak nebezpečné, když se budete držet několika pravidel:
- To, že něco dělají nebo chtějí ostatní lidé, nemusí být směrodatné. Než se k nim přidáte, zamyslete se nad tím, proč to dělají oni a proč byste to měli dělat vy.
- Pamatujte, že to, že vám někdo tvrdí, že většina něco chce, neznamená, že to doopravdy většina chce. Nálepku „nejoblíbenější brambůrky na Českém trhu“ si může uzurpovat kterýkoliv výrobce chipsů a výzkumy volebních preferencí vůbec nemusí být přesné. Všimněte si rozdílů mezi agenturami.
- Snažte si pamatovat, kde jste přišli k jaké myšlence nebo názoru a vždy kriticky přemýšlejte, proč ten zdroj považujete za důvěryhodný nebo nedůvěryhodný.
Otázka do diskusie: Stretávate sa v bežnom živote s ľudskou hlúposťou ? Ako vtedy reagujete ?
Proč jdeme ve stádu i za volem?
Člověk je pro svou inteligenci považován za vrchol evoluce. Přesto lidský mozek na spoustu situací reaguje tak hloupě, jako kdyby byl menší než oříšek.
V seriálu Encyklopedia hlouposti mapujeme nejzajímavější projevy selhávání paměti a logického myšlení, jež psychologové zkoumali v uplynulém století.
Bandwagon effect: proč přejímáme názory většiny?
Všimli jste si, že když nejste rozhodnutí, často uděláte prostě to, co většina ostatních? V neznámém městě nejspíš usednete na večeři do restaurace, kde to žije. Ve volbách dáte radši hlas nejpopulárnějšímu kandidátovi. Je to paradox, protože jste přece dost chytří, abyste věděli, že se i výrazná většina davu může šeredně plést.
Tohle chování fascinuje psychology už od počátku 20. století, kdy se v amerických volebních kampaních začala používat fráze „jump on the bandwagon“, česky nastupte do našeho dostavníku. (Termín bandwagon effect nemá uspokojivý český překlad. Anglické slovo bandwagon označuje vůz s kapelou na slavnostních přehlídkách.) Nejčastějším vysvětlením efektu je, že zkrátka nechceme být se svými názory sami, tak je raději uzpůsobíme většině.
Toho všeho už se dávno naučily využívat reklamní agentury, jež pracují na kampaních politických stran. Všimněte si politiků mávajících výsledky průzkumů, podle kterých a) můžou vyhrát, b) jsou nejoblíbenější, c) prosazují to, co chce většina občanů. Čím hlasitěji to opakují, tím pravděpodobnější je, že se všechny tři možnosti stanou pravdou.
Spáčský efekt: uvěříte i pouličnímu bláznovi, jen to zabere pár týdnů
Souvisejícím projevem přirozené lidské hlouposti je spáčský efekt. Experimenty už od 50. let prokazují, že přesvědčivost zdroje informací je velice důležitá v krátkodobém měřítku, v dlouhodobém má ale menší váhu, než by se dalo čekat. Nadneseně řečeno - i když si o někom řeknete, že je to blázen a že plácá nesmysly, můžete s těmi nesmysly časem začít i souhlasit. A naopak: přesvědčivý řečník vás může tak zmanipulovat, že si jednou budete říkat: kde jsem nechal hlavu?
Představte si, že vám kandidáti v projevu nebo předvolebním spotu vysvětlují svoje názory. Poměrně přirozeně na vás nejlepší dojem zanechá nejvěrohodnější řečník, i když vám jeho stanoviska můžou být vzdálená. Po nějaké době (publikace obvykle uvádějí dobu několika týdnů) ale můžete nejlépe hodnotit kandidáta, který se vám nelíbil a říkali jste si, jak mu to všechno může někdo věřit.
Vysvětlením tohoto jevu může být, že když se dozvídáte nové informace, řídíte se tím, jak věrohodný je jejich zdroj. Později se vám ale vše může rozležet v hlavě, potvrdíte si nové informace i z jiných, důvěryhodnějších zdrojů, a vaše názory se mohou postupně změnit. Navíc podle výzkumu, který v 80. letech provedli Pratkanis, Greenwald, Leippe a Baumgardner, lidé rychleji zapomínají na zdroj informace než na informaci samotnou.
Nebýt hlupák občas nejde, ale vzdát se nesmíte
Přestože máme ve svých mozcích hloupost, řečeno technickým jazykem, napevno zadrátovanou, neuškodí se o ní něco dozvědět a občas si uvědomit, že nás má zrovna ve své moci.
Bandwagon effect i spáčský efekt nebudou tak nebezpečné, když se budete držet několika pravidel:
- To, že něco dělají nebo chtějí ostatní lidé, nemusí být směrodatné. Než se k nim přidáte, zamyslete se nad tím, proč to dělají oni a proč byste to měli dělat vy.
- Pamatujte, že to, že vám někdo tvrdí, že většina něco chce, neznamená, že to doopravdy většina chce. Nálepku „nejoblíbenější brambůrky na Českém trhu“ si může uzurpovat kterýkoliv výrobce chipsů a výzkumy volebních preferencí vůbec nemusí být přesné. Všimněte si rozdílů mezi agenturami.
- Snažte si pamatovat, kde jste přišli k jaké myšlence nebo názoru a vždy kriticky přemýšlejte, proč ten zdroj považujete za důvěryhodný nebo nedůvěryhodný.
Otázka do diskusie: Stretávate sa v bežnom živote s ľudskou hlúposťou ? Ako vtedy reagujete ?
Ako úspešne zvládať stres
Pridávam sem prevzatý článok o zvládaní stresu od autora Petra Pražáka:
Jak úspěšně zvládat stres
„Doba je tak rychlá, že už nestačím držet krok ani sama se sebou“ řekla mi nedávno jedna manažerka. Vyjádřila tím pocity mnoha lidí, s nimiž denně přicházíme do kontaktu.
Různé průzkumy stabilně ukazují, že výrazný stres v práci zažívá více než třetina populace. Stres má negativní dopad na naše zdraví, psychickou pohodu a z dlouhodobého hlediska také na naši výkonnost. Špatnou zprávou je, že množství stresu v našem okolí stále stoupá. Naštěstí existuje i dobrá zpráva. Se stresem se dá úspěšně bojovat.
O co vlastně při stresu jde? Stresová reakce je fyziologickou odpovědí našeho těla na zvýšené fyzické, emocionální či intelektuální požadavky. Zatímco u pračlověka byla mobilizace těla do programu „udeř, nebo uteč“ vhodnou reakcí na většinu stresujících situací, v současné době společenské konvence způsobují, že se tento stav podobá túrování motoru naprázdno a většinou jen neefektivně spotřebovává naši energii.
Jako stresující obvykle vyhodnocujeme události, které nedokážeme předvídat nebo ovlivnit. Události představující výzvu pro hranice našich schopností a události, které nás vystavují vnitřním konfliktům.
Stres začíná být opravdovým problémem tehdy, když jsme dlouhodobě vystaveni tlakům, které jsou vyšší než naše odolnost. Důležité je si uvědomit, že působení jednotlivých stresorů se sčítá a někdy mohou rozhodnout i maličkosti. Pokud se najednou nahrne několik událostí, které jinak zvládáte s úsměvem, může přetéct pomyslná poslední kapka.
Mějte svých 5P pohromadě
V případě zvládání stresu 5P znamená:
- prevenci
- předvídání
- přípravu
- percepci
- poučení
Na prvním místě stojí prevence. Ideální je, když dokážeme zmapovat možné původce stresu ve svém okolí a dokážete se jim úspěšně vyhýbat nebo je zcela eliminovat. Pokud již popáté v tomto měsíci zmateně pobíháte ráno po bytě, hledáte zoufale klíče a stresujete se, že přijdete zas pozdě do práce, vyplatí se zamyslet, jak takovéto situaci pro příště předejít. Například si konečně pořídit háček na klíče. Energie, kterou takto ušetříte, se vám bude hodit při řešení skutečně závažných problémů.
Velký význam pro naši duševní pohodu má schopnost předvídání stresových situací. Náročné situace, o niž víme, že mohou nastat, nás obvykle tolik nezatěžují.
S tím souvisí příprava na věcné i emocionální úrovní, která nám umožňuje nad potenciálně stresovými situacemi získat kontrolu. Proto se vždy vyplatí zamyslet se, jaké možné problémy mohou nastat a mít v záloze účinný plán B.
Důležitá součást zacházení ze stresem je percepce, tedy naše subjektivní vnímání situace. „Když jste si mne vymysleli, tak to se o mne starejte,“ říká strašidlo Barbucha ve známé české pohádce poté, co se zhmotnilo medvědovi Kubovi Kubikulovi z jeho strašidelných myšlenek. A tak to funguje i v životě.
Dáváme-li přílišnou pozornost svým strachům a obavám, nabývají na síle a mohou nás stresovat stejně jako skutečné události. Často nás více stresují naše představy než události samy o sobě. Představte si, že jedete na pracovní schůzku a uvíznete v zácpě. Buď se necháte vtáhnout do spirály strachu myšlenkami typu přijdu pozdě, klient bude nespokojený, ztratím práci, nebudu mít peníze, opustí mne žena a umřu na ulici, nebo to přijmete jako realitu a v klidu počkáte, až se cesta uvolní. Proto se vždycky, když vás něco trápí, zamyslete, jestli je to skutečnost, nebo jenom strašidlo.
Co dělat, když nás stres stejně doběhne
Bylo by nerealistické předpokládat, že se nám podaří stres z našeho života zcela odstranit. Nikdy nebudeme mít všechny události ve svém životě pod kontrolou. Nemusíme to však brát jako něco negativního. Řečeno s filozofem Nietzschem, co nás nezabije, to nás posílí. A rozumná míra stresu posiluje naši odolnost.
Každou stresovou událost můžeme pro sebe vyhodnotit jako zpětnou vazbu a vzít si z ní poučení. Zkuste se zamyslet, co k dané situaci vedlo, zda existoval způsob, jak se stresové situaci vyhnout, co jste se ze situace naučili, co byste příště udělali jinak. Pomůže vám to vyhnout se stresu pro příště.
NÁMET NA DISKUSIU: Ako sa správate, keď ste v strese ? Máte nejaké svoje zaručené a overené metódy, ako zvládať stres ?
Jak úspěšně zvládat stres
„Doba je tak rychlá, že už nestačím držet krok ani sama se sebou“ řekla mi nedávno jedna manažerka. Vyjádřila tím pocity mnoha lidí, s nimiž denně přicházíme do kontaktu.
Různé průzkumy stabilně ukazují, že výrazný stres v práci zažívá více než třetina populace. Stres má negativní dopad na naše zdraví, psychickou pohodu a z dlouhodobého hlediska také na naši výkonnost. Špatnou zprávou je, že množství stresu v našem okolí stále stoupá. Naštěstí existuje i dobrá zpráva. Se stresem se dá úspěšně bojovat.
O co vlastně při stresu jde? Stresová reakce je fyziologickou odpovědí našeho těla na zvýšené fyzické, emocionální či intelektuální požadavky. Zatímco u pračlověka byla mobilizace těla do programu „udeř, nebo uteč“ vhodnou reakcí na většinu stresujících situací, v současné době společenské konvence způsobují, že se tento stav podobá túrování motoru naprázdno a většinou jen neefektivně spotřebovává naši energii.
Jako stresující obvykle vyhodnocujeme události, které nedokážeme předvídat nebo ovlivnit. Události představující výzvu pro hranice našich schopností a události, které nás vystavují vnitřním konfliktům.
Stres začíná být opravdovým problémem tehdy, když jsme dlouhodobě vystaveni tlakům, které jsou vyšší než naše odolnost. Důležité je si uvědomit, že působení jednotlivých stresorů se sčítá a někdy mohou rozhodnout i maličkosti. Pokud se najednou nahrne několik událostí, které jinak zvládáte s úsměvem, může přetéct pomyslná poslední kapka.
Mějte svých 5P pohromadě
V případě zvládání stresu 5P znamená:
- prevenci
- předvídání
- přípravu
- percepci
- poučení
Na prvním místě stojí prevence. Ideální je, když dokážeme zmapovat možné původce stresu ve svém okolí a dokážete se jim úspěšně vyhýbat nebo je zcela eliminovat. Pokud již popáté v tomto měsíci zmateně pobíháte ráno po bytě, hledáte zoufale klíče a stresujete se, že přijdete zas pozdě do práce, vyplatí se zamyslet, jak takovéto situaci pro příště předejít. Například si konečně pořídit háček na klíče. Energie, kterou takto ušetříte, se vám bude hodit při řešení skutečně závažných problémů.
Velký význam pro naši duševní pohodu má schopnost předvídání stresových situací. Náročné situace, o niž víme, že mohou nastat, nás obvykle tolik nezatěžují.
S tím souvisí příprava na věcné i emocionální úrovní, která nám umožňuje nad potenciálně stresovými situacemi získat kontrolu. Proto se vždy vyplatí zamyslet se, jaké možné problémy mohou nastat a mít v záloze účinný plán B.
Důležitá součást zacházení ze stresem je percepce, tedy naše subjektivní vnímání situace. „Když jste si mne vymysleli, tak to se o mne starejte,“ říká strašidlo Barbucha ve známé české pohádce poté, co se zhmotnilo medvědovi Kubovi Kubikulovi z jeho strašidelných myšlenek. A tak to funguje i v životě.
Dáváme-li přílišnou pozornost svým strachům a obavám, nabývají na síle a mohou nás stresovat stejně jako skutečné události. Často nás více stresují naše představy než události samy o sobě. Představte si, že jedete na pracovní schůzku a uvíznete v zácpě. Buď se necháte vtáhnout do spirály strachu myšlenkami typu přijdu pozdě, klient bude nespokojený, ztratím práci, nebudu mít peníze, opustí mne žena a umřu na ulici, nebo to přijmete jako realitu a v klidu počkáte, až se cesta uvolní. Proto se vždycky, když vás něco trápí, zamyslete, jestli je to skutečnost, nebo jenom strašidlo.
Co dělat, když nás stres stejně doběhne
Bylo by nerealistické předpokládat, že se nám podaří stres z našeho života zcela odstranit. Nikdy nebudeme mít všechny události ve svém životě pod kontrolou. Nemusíme to však brát jako něco negativního. Řečeno s filozofem Nietzschem, co nás nezabije, to nás posílí. A rozumná míra stresu posiluje naši odolnost.
Každou stresovou událost můžeme pro sebe vyhodnotit jako zpětnou vazbu a vzít si z ní poučení. Zkuste se zamyslet, co k dané situaci vedlo, zda existoval způsob, jak se stresové situaci vyhnout, co jste se ze situace naučili, co byste příště udělali jinak. Pomůže vám to vyhnout se stresu pro příště.
NÁMET NA DISKUSIU: Ako sa správate, keď ste v strese ? Máte nejaké svoje zaručené a overené metódy, ako zvládať stres ?
Dokument o Róbertovi Bezákovi - Arcibiskup s ľudskou tvárou
Odvolanie arcibiskupa Róberta Bezáka bolo pre mnohých trnavských katolíkov, ktorí ho osobne poznali a vážili si ho ako človeka a kňaza, šokujúcou udalosťou. O tejto kauze sa už mnoho popísalo. Dnes bola táto téma znovu otvorená v blogu o osobnostiach, na ktorý chcem nadviazať.
V tomto mojom blogudávam do pozornosti dokumentárny film s názvom Arcibiskup s lidskou tváří, ktorý o Róbertovi Bezákovi natočila a odvysielala Česká televízia. V druhej časti tohto dokumentu sa diskutuje aj o možných skutočných príčinách jeho odvolania - napr. od 28 minúty alebo 38 minúty dokumentárneho filmu.
Pre mňa je dosť pozoruhodné, že Róbert Bezák bol odvolaný následne potom, ako začal skúmať nezrovnalosti týkajúce sa hospodárenia s financiami a majetkom v trnavskej arcidiecéze počas pôsobenia svojho predchodcu arcibiskupa Jána Sokola.
Podozrenia súvisiace s finančnými transakciami počas Sokolovho pôsobenia, hlavne predajom cirkevného majetku spoločnosti Tesco, mali byť preverované Úradom boja proti korupcii. Hovorca policajného prezídia potvrdil, že „polícia v súčasnosti vedie trestné stíhanie vo veci podozrenia z trestného činu skresľovania údajov hospodárskej a obchodnej evidencie“. Mimo oficiálneho účtovníctva sa malo ocitnúť viac než 20 miliónov eur.
Dokument o Róbertovi Bezákovi - Arcibiskup s ľudskou tvárou si môžete pozrieť na webstránke ČT2 na tejto webovej adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10396391238-arcibiskup-s-lidskou-tvari/312298380030015
OTÁZKA DO DISKUSIE: Aký máte názor na tieto udalosti ?
V tomto mojom blogudávam do pozornosti dokumentárny film s názvom Arcibiskup s lidskou tváří, ktorý o Róbertovi Bezákovi natočila a odvysielala Česká televízia. V druhej časti tohto dokumentu sa diskutuje aj o možných skutočných príčinách jeho odvolania - napr. od 28 minúty alebo 38 minúty dokumentárneho filmu.
Pre mňa je dosť pozoruhodné, že Róbert Bezák bol odvolaný následne potom, ako začal skúmať nezrovnalosti týkajúce sa hospodárenia s financiami a majetkom v trnavskej arcidiecéze počas pôsobenia svojho predchodcu arcibiskupa Jána Sokola.
Podozrenia súvisiace s finančnými transakciami počas Sokolovho pôsobenia, hlavne predajom cirkevného majetku spoločnosti Tesco, mali byť preverované Úradom boja proti korupcii. Hovorca policajného prezídia potvrdil, že „polícia v súčasnosti vedie trestné stíhanie vo veci podozrenia z trestného činu skresľovania údajov hospodárskej a obchodnej evidencie“. Mimo oficiálneho účtovníctva sa malo ocitnúť viac než 20 miliónov eur.
Dokument o Róbertovi Bezákovi - Arcibiskup s ľudskou tvárou si môžete pozrieť na webstránke ČT2 na tejto webovej adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10396391238-arcibiskup-s-lidskou-tvari/312298380030015
OTÁZKA DO DISKUSIE: Aký máte názor na tieto udalosti ?
Sila pochvaly a ocenenia
SÍLA POCHVALY A OCENĚNÍ
Ať už máte děti, partnera nebo tým manažerů, je dobré se naučit pracovat s pozitivní zpětnou vazbou. Umíte upřímně pochválit, nebo vám to činí potíže, protože se domníváte, že byste tím mohli spíše více pokazit? Ráda bych s vámi sdílela, jak se naučit pochvalu dávat i přijímat beze strachu či pocitu studu – tak, aby z toho profitovaly obě strany.
Často mi na sezení přicházejí doslova vyšťavení manažeři, kteří už nevědí, jak dál, a cítí, že by se potřebovali posunout. Většinou zjišťuji, že bych spíše potřebovala pracovat s jejich vedením. Spousta nadřízených neumí své podřízené doopravdy a upřímně ocenit; a pokud se pozitivní zpětné vazby za vydařený výkon dlouhodobě nedostává, přestávají být hlavní motivací peníze. Nastává skutečná touha po pouhém slovním ocenění.
"Bohatě by mi stačilo, kdyby mi šéf řekl: Tome, ten projekt se ti vážně vydařil," říkají mi mnohdy a dodávají, že jejich výkon by tím zaručeně stoupl o 100 %.
A netýká se to jen pracovní oblasti. Nemusíme chodit daleko a dostaneme se k našim vlastním dětem. I děti potřebují čas od času cítit podporu a dostat upřímné ocenění.
A co třeba váš partner nebo jiný rodinný příslušník či kolega v práci? Ano, každý si zaslouží čas od času pochválit – pouhá upřímně myšlená a zasloužená pochvala vede například k následujícímu:
- uděláte druhým radost a zpříjemníte jim den
- motivujete je k výkonu
- upevňujete vztah a vytváříte vzájemnou důvěru
- zvyšujete jejich sebevědomí a pocit hodnoty
- potěší to i vás, protože vidíte úžasnou reakci
(......... atd.)
Není potřeba to samozřejmě přehánět, ale proč se o to alespoň nepokusit? Jsou tací, kteří se to zkrátka musejí naučit, protože vědí, že jejich tým se bez občasného ocenění neobejde.
Lidé nejsou stroje, potřebují také nějaké emoce, aby měli pocit, že žijí a že druhým není jedno, co dělají.
Nejdříve se však pojďme podívat na to, proč je pro některé těžké pochvalu dávat.
- Neumějí to nebo nechtějí, protože je přece také nikdo nepochválil.
- Nemají pocit, že by lidé kolem nich dělali dost pro to, aby si ocenění zasloužili.
- Pochválit někoho jim přijde trapné.
Jsou lidé, kterým je chválení druhých spíše proti srsti a aby se neřeklo, odbydou to slovy: "To nebylo špatné" nebo "Povedlo se ti to, ale zvládl bys to i líp." Co tato slova způsobí u dotyčného, nemusím zřejmě popisovat.
(Pokračovanie článku nájdete na webstránke):
http://psychologie.cz/sila-pochvaly-oceneni/
Autorka článku: Nikola Šmorancová Šraibová
(Článok je skrátený).
OTÁZKA DO DISKUSIE: Aké vlastnosti si ceníte na ľuďoch ?
Ať už máte děti, partnera nebo tým manažerů, je dobré se naučit pracovat s pozitivní zpětnou vazbou. Umíte upřímně pochválit, nebo vám to činí potíže, protože se domníváte, že byste tím mohli spíše více pokazit? Ráda bych s vámi sdílela, jak se naučit pochvalu dávat i přijímat beze strachu či pocitu studu – tak, aby z toho profitovaly obě strany.
Často mi na sezení přicházejí doslova vyšťavení manažeři, kteří už nevědí, jak dál, a cítí, že by se potřebovali posunout. Většinou zjišťuji, že bych spíše potřebovala pracovat s jejich vedením. Spousta nadřízených neumí své podřízené doopravdy a upřímně ocenit; a pokud se pozitivní zpětné vazby za vydařený výkon dlouhodobě nedostává, přestávají být hlavní motivací peníze. Nastává skutečná touha po pouhém slovním ocenění.
"Bohatě by mi stačilo, kdyby mi šéf řekl: Tome, ten projekt se ti vážně vydařil," říkají mi mnohdy a dodávají, že jejich výkon by tím zaručeně stoupl o 100 %.
A netýká se to jen pracovní oblasti. Nemusíme chodit daleko a dostaneme se k našim vlastním dětem. I děti potřebují čas od času cítit podporu a dostat upřímné ocenění.
A co třeba váš partner nebo jiný rodinný příslušník či kolega v práci? Ano, každý si zaslouží čas od času pochválit – pouhá upřímně myšlená a zasloužená pochvala vede například k následujícímu:
- uděláte druhým radost a zpříjemníte jim den
- motivujete je k výkonu
- upevňujete vztah a vytváříte vzájemnou důvěru
- zvyšujete jejich sebevědomí a pocit hodnoty
- potěší to i vás, protože vidíte úžasnou reakci
(......... atd.)
Není potřeba to samozřejmě přehánět, ale proč se o to alespoň nepokusit? Jsou tací, kteří se to zkrátka musejí naučit, protože vědí, že jejich tým se bez občasného ocenění neobejde.
Lidé nejsou stroje, potřebují také nějaké emoce, aby měli pocit, že žijí a že druhým není jedno, co dělají.
Nejdříve se však pojďme podívat na to, proč je pro některé těžké pochvalu dávat.
- Neumějí to nebo nechtějí, protože je přece také nikdo nepochválil.
- Nemají pocit, že by lidé kolem nich dělali dost pro to, aby si ocenění zasloužili.
- Pochválit někoho jim přijde trapné.
Jsou lidé, kterým je chválení druhých spíše proti srsti a aby se neřeklo, odbydou to slovy: "To nebylo špatné" nebo "Povedlo se ti to, ale zvládl bys to i líp." Co tato slova způsobí u dotyčného, nemusím zřejmě popisovat.
(Pokračovanie článku nájdete na webstránke):
http://psychologie.cz/sila-pochvaly-oceneni/
Autorka článku: Nikola Šmorancová Šraibová
(Článok je skrátený).
OTÁZKA DO DISKUSIE: Aké vlastnosti si ceníte na ľuďoch ?
Čoho je dobré sa zbaviť
Na stránkach internetového časopisu Psychologie je zaujímavé zamyslenie o tom, čoho je dobré sa v živote zbaviť
Celý článok si môžete prečítať na tejto web-stránke:
http://psychologie.cz/ceho-se-zbavit/
(Odkaz na článok je priamo prepojený, stačí kliknúť na červený text)
Celý článok si môžete prečítať na tejto web-stránke:
http://psychologie.cz/ceho-se-zbavit/
(Odkaz na článok je priamo prepojený, stačí kliknúť na červený text)