------------------------------------------------------

Řeč - dobrá, zlá

 Dobrá řeč - poselkyně Boží, nástroj Božího zjevení, sdělení dobrého srdce. Co dobrého způsobí, co zla zamezí! A co dobra zamezí a zla způsobí zlé slovo!
 Kdo chodí s neukázněným jazykem, ten v sobě nosí zlou infekční nemoc. Ptáka po pěří a člověka poznáš po řeči! O Jobovi praví Písmo, když vylíčilo všechny rány, které ho stihly: V tomto všem nezhřešil Job svým jazykem.
- Kdo nezhřešil jazykem, ten si uchová od úzkosti svou duši. Budiž tvá řeč, jako když zlata ukrajuje. Kdo mnoho mluví, ukazuje, že má jen řídké myšlenky. Nauč se užívat svých úst též k mlčení! Mlčení vytváří mudrce i světce. Žvanění - žvanily - nesnesitelné! Moudrý člověk má jazyk v srdci, hlupák má srdce na jazyku. Moudrí ví, co říká, hlupák poví vše, co ví. Chceš-li být milý, mluv s druhým o něm, o tom, co ho zajímá, a ne o sobě, co tebe baví. Jako jedu chraň svůj jazyk řečí jízlivých, bodavých, ironických!

------------------------------------------------------

Sebekritika

 Je snadno soudit druhé - ale jak je to škodlivé! Je obtížno soudit sebe, ale jak to prospívá! Znát se, soudit se denně, zpytovat se v poledne i večer, ale i při rozjímaní - to je hlavní lodivod dne v askesi sv. Ignáce. Kritikové bývají k sôbě nekritičtí. Dovedou potírat i daleké nespravedlnosti, ale nedbají nespravedlností, kterých se sami dopouštějí, a které se dějí v jejich blízkosti. Mnohý se považuje za spravedlivého, když kárá zlo druhých, ale nemyslí na zlo, jehož se sám dopouští.
 Kdo má dosti sebekritiky bude jistě skromný - a stokrát si rozváží, než by posoudil bližního.
 Bože, jak velkým tajemstvím je člověk, nitro, jeho duše! Kdo zná její potíže, bolesti, boje, vítězství? A to vše nutno uvážit, má-li být úsudek správný. Jen Bůh vidí do nitra. Ponechej soud Hospodinu! Ty pak se starej o sebepoznání a o pokoru!

------------------------------------------------------

Zdroj: Jozef Hlouch, Minutěnka, 1969, str. 179, str. 111