USA zaútočili 7. apríla na vojenskú leteckú základňu Sýrie, ktorú zničili. Útok nariadil americký prezident Donald Trump. Sýrska televízia útok potvrdila a označila ho za americkú agresiu - vyžiadal si straty na životoch. USA týmto útokom porušili medzinárodné právo, keďže na zvrchovaný štát Sýriu zaútočili bez povolenia OSN.
Guvernér provincie Homs, v ktorej sa nachádza zasiahnutá základňa sýrskej armády, uviedol, že americké údery slúžia cieľom ozbrojených teroristických skupin a Islámskému štátu a v dlhodobom horizonte i záujmom Izraela.
V tomto blogu prinášam rozhovor s europoslancom Kohlíčekom, ktorý bol nedávno na návšteve Sýrie a rokoval so sýrskym prezidentom Assadom. V diskusii poukazuje na to, že útok USA na Sýriu mohol mať pravdepodobne iný dôvod ako americká vláda oficiálne uvádza v médiách. Okrem toho pán Kohlíček vyvracia tvrdenia o tom, že sýrska armáda zaútočila chemickými zbraňami na civilné obyvateľstvo v Idlibe a zdôrazňuje, že táto mediámi šírená informácia je iba ničím nepodložené tvrdenie američanov. Tento rozhovor uverejnili "Parlamentní listy".

INTERVIEW - (je sčasti krátené):

Redaktor: Spojené státy v reakci na chemický útok ve městě Chán Šajchún v provincii Idlib zaútočily na leteckou základnu na západě Sýrie. Vypálily střely s plochou dráhou letu Tomahawk ze dvou válečných lodí ve východním Středomoří. Jak to hodnotíte?

Kohlíček: Podobně jako Němci, tedy že tento útok nepřispěje vůbec k dosažení míru. Teď jsem právě dojel do Bavorska a poslouchám tady místní rádio. Zmínili tam, že to místní politici odsuzují a říkají, že to je hloupost. Mám dojem, že Trump si vybombardováním syrské základny ověřil, zda tam chemické zbraně jsou, nebo nejsou. Kdyby tam totiž byly, tak by granáty s chemickou municí musely nutně vybuchnout, což by způsobilo následný zásah chemickými zbraněmi. To se ale nestalo. Takže paradoxně – ačkoliv motivace toho leteckého útoku je útok chemickými zbraněmi – se potvrdilo, že syrská armáda na té základně žádné chemické zbraně nemá.

R: Čím si ale vysvětlujete, že oficiální zdroje hovoří stále dokola o tom, že režim prezidenta Asada v úterý zabil desítky lidí použitím chemické látky, zřejmě sarinu? Už i prezident Trump ve čtvrtek označil syrského prezidenta za muže odpovědného v této věci a koneckonců i šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová řekla, že za úterní letecký útok je zodpovědný právě syrský režim...

K: To je naprosto normální děj, neboť všichni, kdo jsou v závěsu za americkou propagandou – a to je většina sdělovacích prostředků v České republice, nikoliv ovšem v Německu a v několika dalších zemích – budou vždycky tvrdit to, co jim naznačí americká strana. A ta okatě naznačila, že to není chemická munice, která by byla skladovaná v Idlíbu, ale že to je munice, která tam byla donesená při útoku syrských letadel. Na to ale samozřejmě nejsou žádné důkazy. Pokud někdo alespoň trošku gramotný sleduje vývoj situace v Sýrii, tak pak ví, že chemické zbraně byly ze všech částí Sýrie, kterou ovládá syrský režim, za mezinárodního dozoru odvezeny. Takže jediná možnost, kde mohly být, kde by chemické zbraně mohly zůstat, je v té části Sýrie, kterou syrský režim neovládá. A to je právě provincie Idlíb.

Takže jenom elementární logikou každý dojde k tomu, že syrský režim chemické zbraně neměl a že byly spíše náhodou vybombardovány sklady, kde protivládní jednotky tyto chemické zbraně držely. A z toho také plyne, že údery chemickými zbraněmi, jež byly v nedávné minulosti zaznamenány, nemohly být způsobeny syrským režimem, ale protivládními jednotkami. To je souvislá dedukce, kterou ovšem většina našich novinářů vůbec není ochotná připustit, protože kdosi ve Spojených státech zvednul taktovku a prohlásil, že je to vina syrského režimu. Druhou věcí je, zda se tím americká vláda snaží něco naznačit...

R: A co se snaží naznačit?

K: To nevím. Ovšem podle mne se to snaží ruská strana dešifrovat a jestli to má být nějaká výzva k intenzivnějšímu jednání, nebo to má být to, co jsem říkal, tedy praktické vyzkoušení toho, zda na té základně skutečně chemické zbraně nejsou, to ať si každý přebere sám a nejlépe ten, kdo je k tomu hlava pomazaná. A protože těch amerických raket bylo 60, tak to muselo mít za následek mimo jiné i to, že to onu základnu a přilehlé sklady přeoralo velmi důkladně. Američané si tak tímto vyvrátili svou vlastní hypotézu, své vlastní tvrzení.

R: Je vám jasné, že hovoříte úplně jinak, nežli hlavní proud? Od pátečního rána třeba veřejnoprávní Česká televize jede na zcela jiné vlně než vy. Vinu dává pouze a jen Asadovi...

K: S tím souhlasím. Ono je to tím, že tyto zdroje vaří z vody. Nemají vlastní informace a to ani v Sýrii, ani na ruské straně a ani na některé z dalších stran, které jsou v blízkosti konfliktu. Rozkvetla tady tak jen jediná informace, která přišla ze strany Spojených států, a ta říká, že režim Bašára Asada vybombardoval v Idlíbu jakousi základnu a z mně neznámých důvodů k tomu použil i chemické zbraně, které byly už dávno ze země za mezinárodní účasti odvezeny a zlikvidovány. Tento hoax, mám-li to říct americkou hantýrkou, který byl rozšířen Američany z jednoho jediného zdroje, tak je teď velmi pečlivě pěstován naší oficiální propagandou. A to je velmi odporné!

R: Jak si celou věc pro sebe vyhodnocujete? Naznačil snad Trump tímto náletem, že se USA budou od teď více zapojovat do dění v Sýrii, nežli tomu bylo dosud?

K: Zásahy Donalda Trumpa zatím působí tak, že jsou spíše chaotické – ať už jde o vnitřní pole, kde se třeba snažil zakázat vstup občanům šesti zemí, potom pěti zemí, anebo likvidaci Obamacare. Mám dojem, že jeho některé kroky jsou poněkud nepromyšlené. Podle mne ale to, co se stalo v pátek, patří k dalším nepříliš promyšleným krokům v momentální situaci. Podle mne jde Trumpovi o to, aby na sebe upozornil veřejnost v tom smyslu, že působí razantně, že reaguje rychle, a že není žádné béčko. Že prostě chce stát v čele státu číslo jedna. Jenže přesně toto je bohužel vyžadováno od amerických prezidentů delší dobu.

R:Takže to teď znamená větší vojenskou intervenci Spojených států v Sýrii a v této oblasti?

K: Ne. Je to jen ukazování svalů, nic jiného. Podle mne to bude znamenat další jednání s ostatními stranami konfliktu.

R:Se kterými hlavně?

K: Těch stran je tam asi osm, takže si vyberte... Turecko, Írán, Rusové, Francie, Velká Británie, která je tradičně už více jak třicet let v závěsu Spojených států a když v USA někdo zakýchá, tak Velká Británie ještě servilněji nežli naše oficiální propaganda řekne: pozdrav pánbůh!

R: Jak teď bude nejspíše reagovat Rusko? Ruský prezident Vladimir Putin podle svého mluvčího v pátek dopoledne označil americký zásah za „agresi proti svrchovanému státu a za porušení mezinárodního práva pod smyšlenou záminkou“.

K: Rusko nejspíše neudělá nic. Myslím tím ve směru ke Spojeným státům. Samozřejmě, že Rusové vydají oficiální prohlášení, ale předpokládám, že i čínský prezident, který je momentálně ve Spojených státech, nějaký druh prohlášení zveřejní. Není možné na to nereagovat. Ale navenek pro veřejnost se nic zásadně nezmění. Otázkou je, do jaké míry se změní společná strategie ruských a syrských sil.

R: Veřejnost už ví, že jste byl nedávno v Sýrii, a že jste se tam setkal se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Co o tomto setkání s odstupem několika dní můžete říci? Jak jste se k Asadovi vlastně dostal?

K: Organizátoři z Ruské federace nabídli společnou cestu poslancům řady států Evropy do Sýrie s mírovým poselstvím. Byl jsem jeden z oslovených a nabídku jsem přijal. Nebyl jsem sám - do Sýrie se mnou odjeli i členové Parlamentu EU ze Španělska, z Itálie, byl tam i jeden Belgičan a dva Srbové. Organizátory jsem poznal v Berlíně, na sjezdu Evropské levicové strany. Součástí návštěvy bylo setkání s Bašárem Asadem. Trvalo zhruba tři hodiny a bylo velmi otevřené. Předseda Zahraničního výboru Dumy při něm navrhl Asadovi mírový plán o čtyřech bodech a vytvoření meziparlamentního výboru mezi syrským parlamentem a ruskou Dumou.

R: O čem ty čtyři body jsou?

K: Za prvé, že je třeba připravit pokud možno konsensuální změnu syrské ústavy na úrovni syrského parlamentu. Za druhé jde o to, aby vyjednavači, kteří jsou v Ženevě, dostali pokyn od vedení Sýrie, aby se v podobném duchu jednalo i v Ženevě. Třetí věcí je uspořádání vnitřních syrských poměrů směrem ke Kurdům. Syrské vedení by mělo velmi intenzivně projednat i další otázky, které souvisí s kurdskou autonomií a to proto, že je zájem, aby Sýrie zůstala jako jednotný stát. A za čtvrté - ruská Duma se nabízí jako určitý zprostředkovatel při výměně zajatců a vězňů mezi bojujícími stranami. Toto bylo přijato velmi příznivě jak Bašárem Asadem, tak předsedkyní syrského parlamentu.

R: Jak na vás Asad působil? Říká se o něm, že se pro svět stal krvavým diktátorem. Co si o něm po tomto setkání myslíte vy?

K: Bašár Asad působil velmi skromně, vstřícně až ostýchavě. Mluvil o problémech země velmi otevřeně a návrh Dumy považuje za zajímavý. Domnívám se, že takhle žádný „diktátor“ nevypadá, ani nejedná. Jelikož jsem z lékařské rodiny a ve svém životě jsem viděl mnoho lékařů (Asad je oftalmolog), působil na mě jako člověk, který je velmi nerad, že se v Sýrii bojuje a který je rozhodnutý přivést Sýrii k míru. Má velmi mírumilovné názory, to nejsou žádné radikální věci, jež nám říkal, a velmi otevřeně s námi tři hodiny hovořil. Viděl jsem tak inteligentního lékaře, který si je vědom těžké choroby pacienta a chce ji léčit. Proto vítá nabízenou pomoc.

R: Proč jste do Sýrie vlastně jel?

K: Chtěl jsem vidět skutečný stav věci a pomoci – v rámci možností – při řešení konfliktu.

R: Byl jste se podívat třeba na to, jak to momentálně vypadá v Aleppu? Stále platí ten obrázek naprosté humanitární zkázy?

K: Viděl jsem okraj východního Aleppa, zničenou Mládežnickou čtvrť, poškozenou radnici uprostřed města, poškozenou budovu školy, kde se již jeden a půl měsíce opět učí uprostřed těžce poškozených bytovek na sídlišti, viděl jsem řadu kontrolních stanovišť, zničené vedení vysokého napětí, pobouranou mešitu. Mluvil jsem s ředitelem školy, s generálem Kimem, organizujícím humanitární pomoc a akce národního smíření. Slyšel jsem řeč guvernéra syrské provincie Aleppo. Viděl jsem centrum lékařské služby zřízené a provozované armádou Ruské federace. Policejní výpomoc zajišťuje policie z Čečenska, kterou mají střídat policisté z Ingušska. I s těmi jsem mluvil.

R: Co jste se o Sýrii dozvěděl nového? A co nového se děje v této souvislosti s migrační vlnou?

K: Prvním plánem pro území osvobozená od bojůvek je odminování. Následuje zajištění bydlení, obnova komunikací, zásobování vodou a elektřinou a konečně obnova průmyslu. Velký problém je i ve výpadku čtyř let školní výuky. Velmi pozitivní roli hraje jednotka Ruské armády, která vyjednává v rámci plánu národního usmíření a to v souladu se syrskými úřady. Je pravděpodobné, že ukončení konfliktu sníží migrační tlak na EU.

R: Nekritizuje vás ostře někdo za tyto vaše cesty do Sýrie a také do Ruska?

K: Ne. Já myslím, že je to naopak náznak toho, že Evropský parlament je skutečně demokratickou institucí a že tam není jeden typ jednání, který je dovolený, a že tam neexistuje jen jeden mustr a cokoliv jiného je pak už špatně.

R: A ani jste s odstupem času nezměnil názor na Asadův režim?

K: Ne. Protože tam není nic nového. Spojené státy od začátku tvrdí, že jedním z těch motorů řešení krize je odstranění Asada, ale už nejsou schopny nabídnout, jak má vypadat „nový režim“. Takže se bohužel znovu řítíme do něčeho podobného – myslím tím, pokud budeme sledovat linii Spojených států – jako je v Libyi a v Iráku. A to je velmi špatné.

R: Takže vás nic nepřiměje k tomu změnit názor na Bašára Asada?

K: Ne.