​​Nejlepší učitelka.

Na začátku školního roku stála třídní učitelka šesté třídy před svými bývalými páťáky.
Přejela všechny děti pohledem a řekla, že je má všechny stejně ráda
a ráda je vidí. Byla to velká lež, neboť v jedné z předních lavic
seděl schoulený chlapec, kterého učitelka ráda neměla.
Seznámila se s ním, stejně jako se všemi
svými žáky, v loňském školním roce. Hned tehdy si všimla, že si
nehraje se spolužáky, má špinavé oblečení a je cítit, jako by se
dávno nemyl. V průběhu času byl vztah učitelky k tomuto žákovi čím
dál horší a a došlo to až tak daleko, že by nejraději všechny jeho
práce přeškrtala červenou tužkou a napsala mu pětky.
Jednou zástupce ředitele školy požádal
o rozbor posudků všech žáků od počátku jejich školní docházky.
Učitelka si spis tohoto neoblíbeného žáka nechala až na konec. A když
konečně došla až k němu a chtě nechtě začala číst posudky na něj,
byla ohromena.
Učitelka, která chlapce vedla v první
třídě, napsala : „Je to překrásné dítě se zářivým úsměvem.
Domácí úkoly dělá přesně a čistě. Být s ním pohromadě je prostě
radost.“
Ve druhé třídě o něm učitelka psala:
„Vynikající žák, kterého si váží jeho kamarádi, má však
problémy v rodině: matka trpí nevyléčitelnou nemocí a jeho domácí
život je nejspíš prostě boj se smrtí.“
Učitelka ve třetí třídě uváděla :
„Smrt matky na chlapce velmi silně dolehla. Snaží se ze všech sil,
otec však o něj nejeví žádný zájem a pokud nedojde k nějaké
změně, odrazí se jeho život brzy i na učení.“
Ve čtvrté třídě psala učitelka:
„Chlapec neplní své povinnosti, o učení nemá zájem, nemá prakticky
žádné kamarády, často usíná přímo ve třídě.“
Když učitelka posudky dočetla, velmi se
sama před sebou zastyděla. Cítila se ještě hůře, když jí k
Vánocům donesly všechny děti dárky zabalené do lesklého dárkového
papíru se stužkami. Dárek od jejího neoblíbeného žáka byl zabalen do
silného hnědého papíru. Některé děti se začaly smát, když
učitelka z toho zchumlaného balíčku vyndala
náramek, ve kterém chyběly některé
kamínky a lahvičku parfému plnou jenom do čtvrtiny. Učitelka však
zarazila smích ve třídě, když vykřikla: „To je ale krásný
náramek!“
Otevřela lahvičku s parfémem a několik
kapek si stříkla na zápěstí. V ten den se chlapec po vyučování
zdržel ve třídě, přišel k učitelce a řekl jí: „Dneska voníte,
jako voněla moje maminka.“ Po jeho odchodu učitelka dlouho plakala.
Po nějaké době se začal neoblíbený
žák vracet k životu. Koncem školního roku už patřil k nejlepším.
Po roce, když už pracovala s jinými
dětmi, našla pode dveřmi třídy psaníčko, kde jí tento žák psal,
že byla nejlepší učitelkou, která ho kdy učila.
Uběhlo dalších pět let, než dostala od
svého bývalého žáka další dopis. Psal jí, že dokončil střední
školu jako třetí nejlepší žák třídy a že ona je stále ještě
nejlepší učitelka, kterou v životě poznal.
Po dalších čtyřech letech dostala
učitelka dopis, kde jí její žák psal, že přes všechny těžkosti už
brzo dokončí universitu s nejlepším hodnocením a znovu potvrdil, že
až dosud právě ona je tou nejlepší učitelkou jeho života.
Za čtyři roky na to dorazil další dopis.
Tentokrát jí bývalý žák psal, že když dokončil univerzitu, rozhodl
se ještě zvýšit úroveň svého vzdělání. Před jeho jménem stál
tentokrát titul „doktor“. Také v tomto dopise jí psal, že je
nejlepší učitelkou, kterou v životě měl.
Čas plynul. V jednom dopise jí napsal, že
se seznámil s dívkou, s níž se chce oženit. Jeho otec zemřel před
dvěma roky a on by se rád zeptal, jestli by na jeho svatbě přijala
místo, které obvykle patří ženichově matce. Učitelka samozřejmě
souhlasila.
Ve svatební den svého žáka si učitelka
vzala onen náramek s chybějícími kamínky a koupila si parfém, který
nešťastnému chlapci připomínal maminku. Přivítali se, objali, a
mladý muž ucítil známou vůni.
„Děkuji vám, že jste mi věřila,
děkuji, že jste mi dala znát, že mě někdo potřebuje, že něco
znamenám, že jste mě naučila uvěřit ve své síly a rozlišovat dobré
od špatného“.
Učitelka mu se slzami v očích
odpověděla: „Mýlíš se, to tys mě všemu naučil. Dokud jsem se s
tebou neseznámila, neuměla jsem vůbec učit“.

***************************

No nádhera! Krásny príbeh, patrí medzi tie, z ktorých sa nielen poučíme, ale aj
zasievame hodnoty, ktoré miznú! Ako cit pre pravdu a
spravodlivosť, láskavosť a srdečnosť, Lásku a porozumenie a mnoho ďalších

"ingrediencií" v ňom obsiahnutých, proste to, čo ako sa zdá, že stále ubúda!!! Nech aj naším pričinením ľudia okolo nás dostávajú druhú šancu a stávajú sa šťastnejšími.