NA ZAMYSLENIESmutný údel utečencov

lesanka333

lesanka333

31.07.2015 12:08·2 170 prečítaní·7 komentárov

Späť
Čítala som zaujímavú a napínavú reportáž o živote utečencov zo Sýrie počas ich úteku. Zaujala ma a preto som sa rozhodla sa s vami o ňu podeliť. Myslím, že stojí za prečítanie.

Prečo obyvatelia krajín blízkeho východu utekajú do Európy? Nemecký reportér pracujúci pre týždenník Die Zeit a český fotograf sa na jednu takúto cestu odvážili. Predstierali, že oni sami sú utečenci, a spolu s ľudmi z vojnou zmietanej Sýrie sa ocitli v rukách gangov pašerákov ľudí.

Celý príbeh si môžete prečítať na tejto stránke (je priamo prepojená, stačí kliknúť na červevný text). Na tejto stránke nájdete aj autentické fotografie:
http://reportermagazin.cz/a-pred-nami-je-stesti/

Úryvky z tejto reportáže:

Tu noc spí Amar neklidně, poslední hodiny jeho starého života. Bude se muset vzdát všeho, role otce rodiny, role podnikatele, který řeší problémy po telefonu. V následujících měsících bude jediné: na útěku. Jako kdyby se jeho život vrátil do bodu nula.

Rolanda jej ráno při loučení u dveří objímá, pláče, tiskne se k němu. Odtrhne se od ní rychle, skoro hrubě, aby si to ještě nerozmyslel. Přísahal si, že nebude plakat. Chce rodině ukázat, že má osud ve svých rukou. Všechno bude dobré, opakuje, plán vyjde. Dcera, ta nejstarší, mu nese batoh k autu. Obejme ji, podívá se jí do očí, ty moje silná, krásná holčičko, ona pláče, i když si pevně předsevzala, že nebude, on zabouchne dveře a vyjede, ruce se mu třesou.

Amar svou ženu a děti neuvidí v nejlepším případě měsíce, možná roky, v nejhorším případě nikdy.

Obchod s lidmi v Egyptě není svou strukturou nepodobný turistické branži. Po celé zemi jsou prodejní místa s takzvanými agenty. Ti vsugerovávají svým zákazníkům, že pracují jen s těmi nejlepšími pašeráky. Převoz stojí v průměru 3 000 dolarů, agent dostane provizi přibližně 300 dolarů. Částka se složí u prostředníka a agent ji dostane až při připlutí do Itálie. Agenti dbají na svou pověst. Žijí z doporučení těch, které přes moře úspěšně převezli.
..................
Všichni znají rizika této cesty. Vědí o lodích, jejichž motor selhal na otevřeném moři, o lodích, které se potopily daleko před Itálií. Četli o podvodnících, kteří své pasažéry vysadili před Tuniskem místo před Itálií. Ale vědí i o tolika jiných, kteří to dokázali, kteří ty dny strachu překonali, aby později v Evropě strach už nikdy mít nemuseli.
...................
Všichni polehávají unaveně v křeslech, na gaučích, na zemi, na kterou rozložili polštáře, a Asus vypráví o svých pěti nevydařených pokusech dostat se do Evropy.

První pokus: Asus utekl ze Sýrie do tureckého Izmiru, odkud ho měl nafukovací člun dostat do Řecka. Pobřežní hlídka pasažéry zajala. Druhý pokus: Tentokrát zaplatil pašerákovi, aby jej převezl na jachtě, ale krátce po vyplutí připlula pobřežní hlídka. Pokus číslo tři: Nafukovací člun najel na útes, roztrhl se a potopil. Asus doplaval na břeh a zachránil se. Pokus číslo čtyři: Pašerák je okradl na cestě na pláž. Pokus číslo pět: Pašerák je okradl na pláži. Tato cesta byla Asusův šestý pokus.
....................
Tak uběhnou další tři dny. Znovu a znovu ztroskotávají pokusy dostat nás na loď. Střídání dlouhé chvíle a extrémního napětí skličuje – až se čtvrtý den večer skutečně něco stane: vyzvedne nás minibus, aby nás dovezl na pláž.

Toyota se vnoří do hustého pomalého provozu v městě, který nám zajistí bezpečí. Tady je náš minibus jen jedním z mnoha. Brzy ale odbočíme do vedlejších ulic, jedeme stále rychleji, jedeme tak rychle, že skoro vyletíme ze zatáček. „Ten nás zabije,“ sténá Alaa. Řidič bere evidentně drogy, jako skoro všichni, kteří se v Egyptě živí obchodem s lidmi – hašiš a povzbuzující látku Tramadol. Po hodině jízda končí v průmyslové čtvrti, projíždíme improvizovaným check­pointem, kde stojí pět maníků s loveckými puškami. Dva z nich mají na provaze psy a nervózně hlídkují v uličce.

„Prosím tě, co se děje?“ ptá se po telefonu Amarova žena Rolanda. Doma v obýváku kolem sebe shromáždila matku, sestru, dva strýce a starší dcery. Protože sama to napětí už nevydrží. „Nevím,“ šeptá Amar skrčený za batohem.
..............
„Myslím,“ šeptá Amar, „že nás právě unesli. Bůh stůj při nás.“

(Pokračovanie príbehu je v odkaze vysvietenom na červeno).

Celý príbeh si môžete prečítať na tejto stránke (je priamo prepojená, stačí kliknúť na červevný text). Na tejto stránke nájdete aj autentické fotografie:
http://reportermagazin.cz/a-pred-nami-je-stesti/

Komentáre (7)

katuska111 je odhlásený hore

katuska111·31.07.2015 12:48

lesanka,
cele je to jedna velka tragedia pre vsetkych zucastnenych.

lesanka333 je odhlásený hore

lesanka333·31.07.2015 18:12

Veru, Katuska, utečenci sa ocitaju casto v zivot ohrozujucich situaciach, mnohi z nich sa zial utopia. A pašeráci ludi na nich este zarabaju... Je to smutné sad

jeanledius je odhlásený hore

jeanledius·31.07.2015 18:22

Je to dost krute.. ale kazdy mame sancu nejakym sposobom pomoct...minimalne modlitbami.
Alebo sa aktivne zapojit:
http://www.ktopomoze.sk/

lesanka333 je odhlásený hore

lesanka333·31.07.2015 19:03

Mna na tej reportáži asi najviac zasiahol pribeh Bissan - maleho dievcatka s cukrovkou, ktore bolo na uteku spolu s matkou. Dospely chlap to male dievcatko hodil do mora a takmer sa utopilo. Bola som z toho zhrozena sad Pre tych, ktorym sa nechcelo citat cely clanok, pridam este uryvok z reportaze o tom dievcatku na uteku:

lesanka333 je odhlásený hore

lesanka333·31.07.2015 19:05

"Vedle nás se krčí Bissan, dívka s cukrovkou. Kouká na břeh a ječí, její hlas přehluší dokonce i motor.
Její matka v černém hidžábu stojí ve vlnách. Zvedá ruce z vody. Volá za lodí, kterou muži už otáčejí směrem na moře. Batoh s inzulinovými injekcemi unáší příboj, vlna jej Bissan vyrvala z ruky. Při naloďování se rodiny často roztrhnou. Děti doplují do Itálie bez rodičů. Z lodi není cesty zpět. Známý ze syrského Dará s rodinou několik posledních týdnů v Egyptě žil a slíbil, že Bissan vlnobitím pronese − protože jako jeden z mála měl plovací vestu. Pak ale dívku prostě strčil do moře. Riskoval její život, aby si sám opatřil místo ve člunu. Posádka druhé lodi ji vytáhla za obě ruce, ale na její matku zapomněli.

Dítě na palubě křičí tak strašně, že muži loď obrátí, klejí, matku vytáhnou a inzulin holí vyloví z vody. Batoh, který dívce zachraňuje život, jí drsně vrazí do náruče. Pak se řítíme na moře, zpěněné vlny kolem nás. Slyšíme, jak lodní kýl naráží na hladinu a jak dívka pořád ještě křičí, úplně bez sebe. Pašeráci na ni řvou, matka a sestra ji uklidňují. Amar se k Bissan přisune a ptá se: „Máš strach?“ – „Ne,“ říká Bissan už klidněji, „já nesmím mít strach. Když budu mít strach, tak mě hypoglykemický šok zabije.“

lesanka333 je odhlásený hore

lesanka333·31.07.2015 19:25

Pascendig, tuto reportaz napisali dvaja novinari a nie organizatori uteceneckej vlny. Ten clanok nie je reklama na utekanie z krajiny, je iba realistickym popisom toho, co utecenci prezivaju a ze ta snaha o utek konci zial casto smrtou utecencov niekde v mori. Cital si vobec tu reportaz, ked sa tu k utrpeniu ludi na uteku tak dehonestujuco vyjadrujes ??

Naposledy upravil lesanka333 dňa 2015-07-31 20:25 GMT

janjan je odhlásený hore

janjan·31.07.2015 19:39

Vie niekto, či robili taký bordel naši ľudia, keď utekali na Západ napríklad v 68. ?