Tento článok sa zaoberá problematikou ľudskej hlúposti. Jeho autorom je Michal Kašpárek.

Proč jdeme ve stádu i za volem?

Člověk je pro svou inteligenci považován za vrchol evoluce. Přesto lidský mozek na spoustu situací reaguje tak hloupě, jako kdyby byl menší než oříšek.
V seriálu Encyklopedia hlouposti mapujeme nejzajímavější projevy selhávání paměti a logického myšlení, jež psychologové zkoumali v uplynulém století.

Bandwagon effect: proč přejímáme názory většiny?

Všimli jste si, že když nejste rozhodnutí, často uděláte prostě to, co většina ostatních? V neznámém městě nejspíš usednete na večeři do restaurace, kde to žije. Ve volbách dáte radši hlas nejpopulárnějšímu kandidátovi. Je to paradox, protože jste přece dost chytří, abyste věděli, že se i výrazná většina davu může šeredně plést.
Tohle chování fascinuje psychology už od počátku 20. století, kdy se v amerických volebních kampaních začala používat fráze „jump on the bandwagon“, česky nastupte do našeho dostavníku. (Termín bandwagon effect nemá uspokojivý český překlad. Anglické slovo bandwagon označuje vůz s kapelou na slavnostních přehlídkách.) Nejčastějším vysvětlením efektu je, že zkrátka nechceme být se svými názory sami, tak je raději uzpůsobíme většině.
Toho všeho už se dávno naučily využívat reklamní agentury, jež pracují na kampaních politických stran. Všimněte si politiků mávajících výsledky průzkumů, podle kterých a) můžou vyhrát, b) jsou nejoblíbenější, c) prosazují to, co chce většina občanů. Čím hlasitěji to opakují, tím pravděpodobnější je, že se všechny tři možnosti stanou pravdou.

Spáčský efekt: uvěříte i pouličnímu bláznovi, jen to zabere pár týdnů

Souvisejícím projevem přirozené lidské hlouposti je spáčský efekt. Experimenty už od 50. let prokazují, že přesvědčivost zdroje informací je velice důležitá v krátkodobém měřítku, v dlouhodobém má ale menší váhu, než by se dalo čekat. Nadneseně řečeno - i když si o někom řeknete, že je to blázen a že plácá nesmysly, můžete s těmi nesmysly časem začít i souhlasit. A naopak: přesvědčivý řečník vás může tak zmanipulovat, že si jednou budete říkat: kde jsem nechal hlavu?
Představte si, že vám kandidáti v projevu nebo předvolebním spotu vysvětlují svoje názory. Poměrně přirozeně na vás nejlepší dojem zanechá nejvěrohodnější řečník, i když vám jeho stanoviska můžou být vzdálená. Po nějaké době (publikace obvykle uvádějí dobu několika týdnů) ale můžete nejlépe hodnotit kandidáta, který se vám nelíbil a říkali jste si, jak mu to všechno může někdo věřit.
Vysvětlením tohoto jevu může být, že když se dozvídáte nové informace, řídíte se tím, jak věrohodný je jejich zdroj. Později se vám ale vše může rozležet v hlavě, potvrdíte si nové informace i z jiných, důvěryhodnějších zdrojů, a vaše názory se mohou postupně změnit. Navíc podle výzkumu, který v 80. letech provedli Pratkanis, Greenwald, Leippe a Baumgardner, lidé rychleji zapomínají na zdroj informace než na informaci samotnou.

Nebýt hlupák občas nejde, ale vzdát se nesmíte

Přestože máme ve svých mozcích hloupost, řečeno technickým jazykem, napevno zadrátovanou, neuškodí se o ní něco dozvědět a občas si uvědomit, že nás má zrovna ve své moci.
Bandwagon effect i spáčský efekt nebudou tak nebezpečné, když se budete držet několika pravidel:

- To, že něco dělají nebo chtějí ostatní lidé, nemusí být směrodatné. Než se k nim přidáte, zamyslete se nad tím, proč to dělají oni a proč byste to měli dělat vy.
- Pamatujte, že to, že vám někdo tvrdí, že většina něco chce, neznamená, že to doopravdy většina chce. Nálepku „nejoblíbenější brambůrky na Českém trhu“ si může uzurpovat kterýkoliv výrobce chipsů a výzkumy volebních preferencí vůbec nemusí být přesné. Všimněte si rozdílů mezi agenturami.
- Snažte si pamatovat, kde jste přišli k jaké myšlence nebo názoru a vždy kriticky přemýšlejte, proč ten zdroj považujete za důvěryhodný nebo nedůvěryhodný.

Otázka do diskusie: Stretávate sa v bežnom živote s ľudskou hlúposťou ? Ako vtedy reagujete ?