Archívy

Reklama

Absurd Nontimes : Kladivo na dvojnohý hmyz.

Pamiatke velkého filozofa Rudolfa Jičína (19.03.1933-09.08.2011), predovšetkým sa hlásiaceho k Schopenhauerovi, Nietzschemu, Spenglerovi a Ladislavovi Klímovi. Svoje filozofické a sociologické názory publikoval od roku 1993, sporadicky v okrajových zborníkoch a obskurných časopisoch. Jeho životným dielom je sedem strojopisných zväzkov Sebraných spisů nepublikova(tel)ných (6kg), ktoré sú svojim obsahom i formou pre odbornú i ostatnú verejnosť neprijatelné a z velkej časti jej nepredložitelné. Jednotlivé zväzky obsahujú: 1. Tractatus sociologico-pornographicus, 2. Rukojeť ludibrijního egosolipsismu, 3. Kladivo na dvounohý hmyz, 4. Komentář ke Kantovým Prolegomenům, Komentář k Bhagavadgítě, 5. Zůstalost A1, 6. Zůstalost A2, 7. Bohnické listy, Planeta Solipsis, Fekalino, Nové Ecce homo. Podla nálady tu budem zverejňovať z jeho Kladiva na dvojnohý hmyz.
Pridal mistrz_leszek on 22/04/2024 06:24

Komentáre (37)

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 22/04/2024 06:40 :

Co je člověk? Podle Heideggera prý "to ví každý".

Intelektuálové skloňují člověka bez ustání ve všech pádech. Člověk je takový či jiný, touží po tom či onom, člověka trápí to či ono, to či ono ho znepokojuje, člověk o něco usiluje, cosi tvoří, o čemsi přemýšlí, člověk kamsi spěje.

Stále jen člověk, člověk a člověk.

Co však je ten jejich člověk?

Každý ví, že žádný člověk neexistuje. Člověk je pouhá abstrakcí vzniklá universálie.

Člověk intelektuálů existuje jako idea, o níž jsou přesvědčeni, že označuje cosi reálného a pravdivě postihujícího podstatné vlastnosti "druhu homo sapiens".

Skutečnost je jiná. Intelektuálové vytvořili člověka zobecněním vlastností a výkonů vyjímečných lidských jedinců. Člověk vynalezl písmo, člověk objevil železo, člověk vytvořil kultury a civilisace, umění a vědu. Člověk postupně ovládá vesmír. Člověk se neustále zdokonaluje. Ve své podstatě je člověk dobrý a ušlechtilý, inteligentní a moudrý.

Když intelektuálové hovoří o člověku, neubráníme se dojmu, že lidstvo se skládá ze samých intelektuálů.

Člověk vytvořený intelektuály je produkt sentimentální idylisace. Existence tohoto člověka je pouhý sebeklam, vyvolaný přáním vylíčit své stádo a tím i sebe jako jeho součást v nejlepších barvách.

Intelektuálové vytvořili mýtus o člověku.

Co je člověk? Člověk je mýtus intelektuálů.

Zkusme zavést jiný pojem člověka, který bude mnohem pravdivější.

Představme si tak zvaně inteligentní tvory z vesmíru, kteří navštívili Zemi, aby se poučili o člověku. Samozřejmě se jich ihned ujímají intelektuálové. V jejich doprovodu navštíví cizinci několik koncertů. Na programu tentokrát kupodivu není Armstrong a Fitzgeraldová, ale Bach a Beethoven. Poté si cizinci prohlédnou galerie, prostudují krásnou literaturu, naučné a filosofické slovníky. Strnou v němém úžasu nad velikostí člověka.

Jak nádherný tvor je člověk, zaplesají cizinci. Jen jedno jim nejde na rozum: proč je historie těchto velkolepých tvorů plná nejbestiálnějšího krvavého řádění a nejodpornějších zločinů? Proč se z továren, nazývaných lidmi jatkami, ozývá ten nervy drásající řev zoufalství a bolesti?

Intelektuálové blekotají nebo krčí rameny.

Představme si, že cizí tvorové budou studovat člověka bez moudrého vedení intelektuálů stejnou metodou, jíž zoologové běžně studují zvířata. Náhodně pochytají několik desítek lidských exemplářů a podrobí je různým testům. Nebudou studovat mýtus, který o člověku vytvořili intelektuálové, ale člověka statistického neboli průměrného.

Nechť provedou s náhodně pochytanými lidmi běžné testy vědomostí a inteligence. O výsledcích nelze pochybovat - budou katastrofální. Kdyby s nimi byli seznámeni intelektuálové, propadli by se studem nad mentální úrovní svých lidských spolubratří.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 22/04/2024 06:47 :

Inteligence a vědomosti nám ale o člověku mnoho neřeknou. Přeceňování těchto kvalit v moderní době je už samo o sobě důkazem úpadku člověka. Pro poznání a hodnocení člověka je důležitá především jeho morálka.

Uvažme následující test: po celodenním půstu budiž doprostřed hloučku zkoumaných lidských exemplářů postavena mísa vařených brambor.

Výsledek testu, všeobecná rvačka o žrádlo plně odhalí statistického člověka v jeho podstatě. Na malém modelu rázem pochopíme celé lidské dějiny. Vůbec už není zapotřebí je studovat. Vše je dokonale jasné. Nevíme nic o Buddhovi, Sokratovi a Ježíši Kristu, nic o Bachovi, Rembrandtovi či Goethovi, ale zato o člověku víme vše potřebné.

Konečně víme, co je člověk. A nezní to zrovna příliš hrdě.

Kdyby byl člověk tím, zač se chce vydávat a co si namlouvá, musel by být výsledek testu zcela jiný a zcela jinak by také musela vypadat lidská historie.

Už existence privilegovaných a zotročených tříd stačí k odsouzení člověka a celé jeho historie. Beztřídní společnost, jejíž příslušníci neusilují o osobní výhody na úkor jiných, by měla být mezi slušnými lidmi samozřejmým důsledkem pouhé slušnosti.

Člověk, jak dokazuje jeho historie, byl vždy výlupkem všeho darebáctví. Lstivostí a mazaností, neboli rozumem, dosáhl také priority mezi ostatními hloupými zvířaty, z nichž žádné nemělo dostatek síly, aby ho potrestalo.

Obrátilo se však proti němu jeho vlastní darebáctví. Trestá se sám nejrafinovanějšími způsoby týrání a vzájemným vyvražďováním. Syčáci mučící a vraždící bezbranná zvířata obracejí nutně své syčáctví i do vlastních řad a hynou na ně. Nejzvrhlejší výplod rozumu, atomová zbraň se nutně obrátí v nejvyšší trest: úplné zničení zvrhlých.

Jediný pokrok je morální pokrok. Tedy nebylo dosaženo žádného pokroku. Člověk se nemění, jen několik jednotlivců překonává základní zvrhlosti, charakteristické pro průměrné. O člověku by se mělo přestat mluvit už z pouhého studu.

Intelektuálové se rozplývají všeobjímající láskou k člověku. I ti zulukafři a papuánští trpaslíci jsou přece lidé, i oni trpí a chtějí žít. A proč například není člověkem jejich pes?  Zdá se jim snad vzdálenější? Mohou mu hůře rozumět? Pes snad netrpí a nechce žít?

Každý tvor chce žít a touží po svém malém štěstí. (Lama Yongden)

Proč zrovna milovat člověka? Nač to škatulkování? Proč třeba nemilovat savce nebo obratlovce? Pláčí-li intelektuálové nad osudem člověka, kterému kdesi na druhém konci planety jakýsi zlý diktátor upírá jakási podle nich mu příslušející práva, o kterých on sám nikdy neslyšel, proč nenaříkají třeba také nad utrpením srnčí zvěře? Může o trochu větší biologická vzdálenost ospravedlnit jejich lhostejnost? Nač to fanatické zaujetí právě pro lidské zrovna toto stádo a ne větší nebo menší stádo?

Biologické druhy nevytváří příroda, ale člověk. Příroda tvoří jen konkrétní individua, žádné abstrakce. Člověk vymyslel pojem biologických druhů a mezi nimi pojem druhu homo sapiens zobecněním, to jest utvořením umělých obecnějších celků, vyznačujících se určitými společnými vlastnostmi. Při výběru vlastností, které se staly kriterii pro rozlišování tak zvaných druhů sehrál svou roli mýtus vývoje. Bylo by samozřejmě možné zvolit kriteria zcela jiná. V podstatě se jedná o pouhé konvence, které si jen moderní mozkoví fenomeni, nemající představu o procesu svého vlastního myšlení, mohou plést s přírodními zákony.

Tito zapřísáhlí empirici, pohrdající veškerými spekulacemi a důvěřující jen tomu, o čem se lze přesvědčit pozorováním a experimentem, čmuchalové, prohlašující hrdě za jediný právoplatný zdroj poznání svůj čumák, budou asi velice udiveni, obviníme-li je z platonismu - víry v reálnou existenci ideálních objektů, označovaných obecnými pojmy.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 22/04/2024 07:04 :

Z konvence o druzích se pak vytvoří etická norma. Je třeba milovat člověka moudrého a ostatní ať se jdou vycpat. Je dovoleno je zabíjet, žrát i průmyslově vyrábět. O další tvory se postarají milovníci přírody - láskyplně jim do lesa donášejí krmivo a jejich výskyt regulují odstřelem.

Ale vždyť přece milujeme svá domácí zvířátka, pejsky a kočičky! Když zestárnou a onemocní, musíme je ovšem dát utratit. Dostanou bezbolestnou injekci a my si koupíme nové.

A co takhle utratit dědečka? Mongolové prý dříve vyháněli nemocné dědečky do stepi, aby je sežrali vlci. Když se dědečkové vrátili, nechali je zase rok žít. Ti barbaři zřejmě vůbec nic nevěděli o druhu homo sapiens. Teprve za sovětské vlády, která jim přinesla osvětu vzdělání, upustili od tohoto svého zlozvyku.

Zatímco láska k většímu stádu je podle křesťansko-darwinovské etické konvence nesmysl, shovívavě tolerovaný podivínům, láska k menšímu stádu je hřích. Diferencovaná společenství mají prý velmi nebezpečný sklon považovat se za oddělený druh. V mnoha domorodých jazycích označuje výraz "člověk" pouze příslušníka vlastního kmene.

Této zvrhlosti se říká pseudodruhovost.

Smůla je v tom, že žádná pseudodruhovost neexistuje - to by napřed musela existovat druhovost. Homo sapiens se nevyskytuje v přírodě, ale pouze v biologii. Je skutečně smutné, že o ní domorodci dosud neslyšeli, pak by se jistě zřekli svých nekulturních bludů.

Jestliže biologie akceptuje vývoj druhů jako cosi přirozeného a pozitivního, je povinností historie hodnotit stejně i vývoj kulturně historický. Druhy se v biologickém vývoji postupně odlišují znaky biologickými, lidé kulturními. Má snad Francouzům narůst třetí oko a Němcům oháňka, aby se stali různými druhy? Takzvaná pseudodruhovost je stejně oprávněná a ospravedlnitelná jako druhovost. Jestliže je vývojová diferenciace nutná a správná, pak jí musí být vždy a se všemi důsledky, i tehdy, zdá-li se to nebezpečné filantropisujícím moralistům.

Proč ale akceptovat vývojový mýtus? Abstraktně vzato, můžeme tvorstvo klasifikovat podle nejrozmanitějších jiných kriterií a v souladu s nimi vytvořit i etické normy. Proč bychom například nemohli zastávat názor, že lásku zaslouží pouze tvorové, jejichž hlava má větší průměr než tři centimetry?

Celý tento humanismus, na nějž jsou tak pyšní evropští intelektuálové, se ve srovnání s jinými etikami, například buddhismem, jeví jako pokrytectví a sprostota.

Lidoop přežil chytrostí. Ruku prodloužil klackem a tím se dopustil první podlosti.

Zákeřnost, která byla původně nutností, se později stala zvykem. Účel světí prostředky.

Taková krysa byl primitivní člověk a ve většině svých exemplářů je jí dodnes.

Bezectnost má nesmazatelně zapsáno ve všech tazích tváře. Proto je tak ošklivý.

Jen velmi málo lidí překonalo krysí stadium. Ty je třeba označit jako člověka ušlechtilého, jiný biologický druh.

Nadčlověk? Před člověkem stojí zatím mnohem skromnější úkol: překonat svou opičí přirozenost. To platí i pro ty nejlepší. Je třeba překonat opicení se, předvádění se, stádní opičácké pudy a opičí zbabělost.

Někteří Indové a výjimečně Evropané dosáhli pozoruhodných výsledků. V posledním bodě je třeba připomenout severoamerické Indiány.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 22/04/2024 07:14 :

Většina všech dob vždy beznadějně až po uši vězela ve svém opičáctví.

Názorným historickým dokladem této pravdy je existence módy.

Olysalé zvíře, které si na své vypelichané tělo navěšuje kousky hadrů, natřásá se před zrcadlem a vážně přemýšlí, zda mu to sluší nebo nesluší - co může být směšnějšího a hloupějšího?

Všechny ty opice se navíc řídí podle neustále se měnících, ale závazných kriterií. Jedna nebo několik opicek si vymyslí, jak ty kousky hadrů mají správně vypadat, aby byly hezké elegantní, a ostatní opičky je v tom fanatickou oddaností následují.

Všichni se svorně rozplývají, jaká je to krása.

Běda rozumnému člověku, který by se zasmál. Ihned se stává opicím podezřelý, stihne ho výsměch, pohrdání, společenská katastrofa.

Ten hlupák ani neví, co se nosí! Jak je chudinka nemoderní! Zbytky své srsti na hlavě má rozcuchané jako nějaký divoch. Zřejmě nějaký "genius". Kazisvět, který ani neví, že člověk se liší od zvířete zakrýváním své nahoty a znalostí vkusu. Je to prostě opice.

Tak opice označí za opici každého, kdo odmítá opicí být.

Člověk váhá mezi smíchem, pláčem a blitím.

Módu nemůžeme odbýt mávnutím ruky jako něco bezvýznamného. Je to historický fenomén, jímž člověk mimoděk odhaluje své základní vlastnosti a kvalitu.

Nahlédněme tedy do evropské historie. Vidíme, že člověk se v poměru k módě nijak nezměnil. Infantilní okrašlovací pudy ho provázejí od pravěku do dneška. Časy, kdy móda neexistovala jsou podezřelé tím, že na ni zřejmě nebylo. Už v gotice se však Evropan začíná znovu intenzivně fintit.

Dalo by se ocenit, kdyby si každý vymýšlel svou vlastní, soukromou módu. Bylo by sice i tak ubohé věnovat svou pozornost záležitosti tak vnější a nízké, ale ani na to se evropský člověk nikdy nezmohl. Opicení po druhých si nedá vzít.

Pomocí hadrů chce člověk sám sebe přesvědčit, že je něco jiného než zvíře.

Člověk je zvíře, které si namlouvá, že jím není.

Přes všechny svoje velkoleposti však zůstává bestiální, zbabělou, lstivou, pokryteckou, hloupou a ošklivou opicí.

Přiznávám se, hnusím si člověka. Třeba proto, že rozlišuje užitečná a neužitečná zvířata. Dokonce to učí děti ve škole.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 22/04/2024 07:16 :

Sám zvíře, které žere a kálí, má tu drzost pohrdat ostatními a shlížet na ně arogantně shůry.

Jak si může osobovat právo, aby se cenil jeho život, když si sám necení života jiných tvorů?

A ještě si to posvětí náboženstvím!

Když sám má trpět, stěžuje si pánubohu na nespravedlnost.

Jak může žádat spravedlnost nespravedlivý? Jak si může člověk, který zabíjí a žere jiné tvory osobovat právo označit někoho ze svých řad za vraha a zločince?

Kdyby jen zabíjel! Ale on si ze zabíjení bezbranných zvířat učinil sport, společenskou zábavu!

Roztomilí jsou také parchanti, kteří milují své králíčky a prasátka, aby je potom na podzim zapíchli a sežrali. Mám rád králíčky a mám rád králíka je u nich totéž. Samou láskou je nakonec sežerou.

Střílení ubohých kachen a zajíců je pro ně důkaz zdravé sociální adaptability. Je to ohromně dobrodružná činnost, hrdinství dnešní doby.

Komu je taková činnost odporná, je psychopat. Šup s takovým společnosti nebezpečným individuem do blázince!

Vždyť by nakonec ve své úchylné makovici mohl dojít k závěru, že střílet králíky a lidi je vlastně totéž a že by mohlo být docela zábavné pozorovat, jak se naši milí zákazníci budou tvářit, když se na grilu budou smažit jejich vlastní nemluvňata, zaručeně čerstvá, krátce před napíchnutím na grilovací jehly s láskou bezbolestně usmrcená a odborně vykuchaná zkušenýma rukama řezníků v nedalekých jeslích.

Chápu, že lůze tak chutnají mrtvoly slepičích mláďat. Hmyzí člověk se mstí. Je to odplata za minulé životy, kdy kuřata a slepice zobaly lidskou chátru, která tehdy byla v souladu se svou skutečnou přirozeností hmyzem.

Pak mi něco povídejte o morálce!

Všechno by se dalo nakonec omluvit, kdyby měl člověk aspoň tolik slušnosti, aby se přiznal, že diferenciace při hodnocení životů má čistě sprostý, praktický, utilitární účel. Čert vezmi všechny ostatní, jde o nás, jsme pány ostatních tvorů a sami vytváříme mravní normy, jak je potřebujeme, podle práva silnějšího.

Kdyby se poctivě přiznali, jsme svině, tak budiž.

Ale oni si myslí, jak nejsou čistí a nevinní, jak jsou ušlechtilí.

Kdyby si přiznali, jsme šelmy, správné je, co nám slouží, jde o život našeho druhu a proto máme právo na bezohlednost zrovna jako lev nebo žralok, kdyby morálku chápali jako praktickou nutnost, umožňující sociální existenci, tak prosím.

Ale oni si neodpustí, aby nežvanili o posvátných vyšších principech, mravních zákonech v nás či nad námi, absolutních etických hodnotných přikázáních božích!

Nejhnusnější nejsou skutečnosti, ale pokrytectví. Ta banda považuje za nutné se tvářit, jako by se nic nedělo a všechno bylo v nejlepším pořádku.

teurg11 je odhlásený top teurg11 napísal dňa 22/04/2024 08:02 :

"Jen velmi málo lidí překonalo krysí stadium. Ty je třeba označit jako člověka ušlechtilého, jiný biologický druh."


Rudolf Jičín s istotou prekonal.
Človek ušľachtilý, iný biologický druh.
Česť jeho pamiatke.

@mistrz
Mit klarem Blick den ureigenen Weg gehen. Und täglich mutig leben.

misomiso_ je odhlásený top misomiso_ napísal dňa 23/04/2024 06:56 :

Dobrá práca!thumbs up
Prihoď dáky link na toto:

4. Komentář ke Kantovým Prolegomenům, Komentář k Bhagavadgítě,

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 24/04/2024 02:31 :

misomiso_ napísal dňa 23/04/2024 06:56: Dobrá práca! thumbs up Prihoď dáky link na toto: 4. Komentář ke Kantovým Prolegomenům, Komentář k Bhagavadgítě.


Velmi rád by som tomu vyhovel. Podla tradície však, správca pozostalosti je indivíduum prebývajúce v maringotke pod lesom. Knižného vydania sa dočkalo len Kladivo na dvounohý hmyz. Pre ďalšie náuky a zasvätenia nám ostáva, vykonať púť za spomenutým strážcom a ponúknuť obetu, alebo mu zaklopať na maringotku rukoväťou meča a domáhať sa grálu silou. Tolko hovorí legenda, ktorá sa ku mne dostala.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 24/04/2024 02:42 :

Luza, jak víme, nesnáší staré věci.

Sotva je někde trochu prodřený koberec, hned se musí vyhodit a koupit nový.

Luza je cynická k věcem zrovna jako k živým tvorům.

Davový člověk netrpí melancholií.

Staré, odřené křeslo se mu nestává zdrojem vzpomínek, součástí jeho života, jako je tomu často u jemných lidí, jímž právě díra v koberci může být symbolem domova, řady let prožitých jejích každodenním prošlapáváním.

Luze jsou takové intimity zcela neznámé.

Moderní barbar nestojí o staré krámy, pokud to nejsou starožitnosti. Je známo, že Američané, když se stěhují, často prodávají veškeré zařízení, aby měli vše úplně nové.

Neofilie masového člověka plyne také z potřeby se opičit, být stejný a vlastnit víc a lepších věcí než druzí, nebo aspoň právě tolik, nezůstat pozadu.

Neustále se zvyšující výroba musí vést zase jen ke spotřebě. A vyrábět se musí, pokrok se nesmí zastavit. Co by jinak dnešní lidé dělali?

A protože spotřebitelem je především obyčejný člověk, musí se jednat o výrobu a spotřebu zbytečných pitomostí.

Takovýto rozkvět je první věc, kterou je nutno zatrhnout.

Luze je třeba přísně odměřovat. Podporují-li se její touhy po materiálním blahobytu, probouzí se jen dál její nenasytnost.

Je-li někdo takový dobytek, že není schopen sám dobrovolně omezit své materiální potřeby, nemá-li tolik vlastního rozumu, aby si dovedl představit nějaké meze, pak nezbývá nic jiného, než aby mu jeho pseudopotřeby omezil někdo jiný, kdo ten rozum má.

Žravé bestie, posedlé materiálními potřebami nestačí odhalit a odsoudit. To už bylo mnohokrát učiněno, i když nikdy ne důsledně. Je třeba proti nim bezohledně zasáhnout.

Říká se, že lidé mají přirozenou touhu vlastnit. A já říkám, že lidi i s jejich přirozenými touhami je třeba nakopat do prdele.

Civilizace je zbytečnost, způsob, jímž se realizují pitomci.

Kdo za něco stojí, sere na věci a tím i na civilizaci.

Vzorem musí být Tibet, kultura bez civilizace, přesněji s minimem civilizace, nutným k duchovnímu rozvoji cenných jednotlivců.

Svět, má-li za něco stát, musí se přizpůsobit těm nejvyspělejším. A ti na nějaké civilizace, krámy a tretky serou. Jsou askety z vlastní vůle. Ostatním budiž askeze přikázána.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 24/04/2024 02:46 :

Svobodným ukájením potřeb nelze dosáhnout svobody - lze jen otročit svým primitivním představám, Potřeby se jednak neustále obnovují a rozšiřují, jednak vyžadují práci, která je vždy zdrojem nesvobody. Míru své svobody lze zvýšit jen osvobozováním se od potřeb, nikoliv rozšiřováním potřeb.

Čím více potřeb, tím více práce a čím více práce, tím více krámů, s nimž je spousta starostí a další práce. Rostoucím materiálním blahobytem se člověk neosvobozuje, ale zotročuje.

Je omyl, že se v budoucnu bude míň pracovat. Naopak, bude se dřít čím dál víc, všichni budou otročit hůř a odporněji než dnes, se zničenými nervy, aby si udrželi a vylepšili své společenské postavení a zajistili tak zvaně normální, standardní blahobyt.

Přesvědčení dnešních pseudovědců a všech idiotů, kteří po nich papouškují, že vědeckotechnická revoluce a automatizace budou znamenat osvobození člověka a jeho vítězství nad stroji, je dětinský omyl.

Dříve člověk vyrobil stroj, aby za něj pracoval, ale výsledek byl opačný, protože člověk pracoval dál, víc a za horších podmínek.

Člověk bude nepochybně otročit stroji v daleko větší míře než dosud, absolutněji a absurdněji.

Zatímco dřív mu sloužil fyzicky, bude mu nyní muset obětovat i svou duši.

Zatímco dříve házel lopatou a myslel si svoje, bude teď muset stroj usilovně studovat, aby mu rozuměl a mohl mu dobře posloužit.

Po nocích bude biflovat součástky a schémata zapojení, aby byl neustále v pohotovosti, když stroj zavolá.

Hlavu bude mít kompletně vycpanou technickými znalostmi, které nijak neslouží a neprospívají jemu, ale pouze stroji. Jen pro stroj mají význam.

Technické znalosti nemají nic společného se vzděláním. Nemohou duchy žádným způsobem obohatit, protože nejsou určeny člověku, ale mechanizmu.

Životní náplní stále většího počtu lidí bude ošetřování strojů. Stanou se z nich strojní lékaři.

Forma se změní, ale podstata pokořujícího služebného vztahu člověka k technice bude o to horší a tvrdší, oč je duševní práce namáhavější než fyzická.

Tělo, které to nepotřebuje a jemuž je to dokonce na škodu, bude od námahy a nepohodlí osvobozeno, zatímco duch, který zakrňuje, jakmile ztrácí nezávislost, bude dokonale spoután a totálně zapojen do otrocké služby strojům.

A tak čeká technokraty, ty tupé palice, považující za vrcholné umění, když někdo hraje na housle za prdelí nebo nad hlavou, další rozkvět a ráj podle jejich představ.

Obyčejný člověk ovšem nic neztratí. Jen pojem člověk nabude celkově trochu jiného obsahu, než jsme si zvykli mu přikládat.

Takový je dnešní svět: úžasná technická civilizace a opičí duch.

Úžasná je civilizace ovšem jen podle představ těchto opic.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 24/04/2024 02:57 :

A potom ať mi někdo vykládá o pokroku, jak kvalita lidstva stoupá, že snad v historicky krátké době dojde následkem vědou zlepšených životních podmínek k biologické mutaci a vznikne nový druh člověka, podobný nynějšímu jako tento neandrtálci.

Mohu se smíchy potrhat, když slyším o budoucích mutantech s drobným tělíčkem a obrovskou hlavou od přemýšlení.

Měli by si ti mutující opičáci dát pozor, aby jim na jejich vědou vycpaných hydrocefalských kebulích náhodou nenarostly oslí uši.

Domýšlivost dnešních lidí a zejména vědců nezná mezí.

Nikdy se vědci tak nevypínali jako dnes.

Nikdo se nesmí dotknout jejich odborné cti. Na vědu jsou všichni povinni zbožně zírat.

Věda je dnešní bůh. Stala se mocným fetišem dnešní doby, všespasitelným zaklínadlem.

Všude řádí mozkové trusty.

Věda pronikla do všech oblastí života. Všichni se koří před jejími úžasnými výsledky. Ješitnost vědců den ze dne stoupá.

Velcí učenci a myslitelé minulosti byli bez výjimky přesvědčeni, že nevědí nic, ctili Sókrata.

Přitom vědomosti a pracovní výsledky jen trochu nadprůměrného vědce minulého století se rovnaly asi tak kolektivním znalostem a úsilí tří dnešních vědeckých ústavů, z nichž každý zaměstnává dvě stě lidí.

Dobře by bylo možno to dokázat na přípravě encyklopedických děl. Na slovníku stejného rozsahu pracuje dnes ve srovnání s minulým stoletím nejméně dvacetkrát tolik lidí mnohokrát delší dobu.

Všichni jsou přitom přesvědčeni, že kdyby nebylo jejich oboru nebo, běda, bádání ztratilo na tempu, svět by se určitě v zápětí zřítil, katastrofa by byla nevyhnutelná.

Těžko jim vykládat, že to bez nich šlo hezkých pár tisíc let a docela dobře.

Jsou nepostradatelní a co toho vědí! Vím, že nic nevím? Zastaralý tlach. Copak nedřeli po nocích, nebiflovali dvacet hodin denně, aby se vyučili na doktory?

Tak se dostáváme k hlavní příčině domýšlivosti dnešních vědců.

Vtip je v tom, že studuje luza, hlupáci beze stopy nadání, kteří musí vyvinout obrovskou námahu, aby dosáhli úspěchu. Pak se nelze divit, že jsou na svá studia tak pyšní.

A proto jsou také odbornicky omezení. Je samozřejmé při jejich schopnostech, že s bídou zvládli povinné učivo a poohlédnout se z vlastního zájmu kolem už neměli čas.

Kromě svého úzkého oboru jsou stejně pologramotní jako průměrní absolventi pěti obecných tříd, mají s nimi stejné touhy a zálohy, stejný způsob myšlení a představy o životě. Tváří se, jako by byli kdovíjakou elitou, ale ve skutečnosti plně patří do kategorie hmyzích lidí.

richard768 je odhlásený top richard768 napísal dňa 24/04/2024 04:41 :

Mistrze Leszku, vďaka za oboznámenie nás s týmto pozoruhodným Jičínovým dielom. Škoda len, že doň autor nevložil tematické členenie, aby sa dali jeho citáty podľa potreby vyhľadávať. Dosť by sa našlo aj k tomu, čo sme tu na blogoch rozoberali. Napriek chýbajúcemu členeniu autor dokáže v celom spise udržiavať náväznosť myšlienok aj ich výstižnosť.

teurg11 je odhlásený top teurg11 napísal dňa 24/04/2024 06:07 :

žiadne chýbajúce členenie; je tam o vás všetko.
netreba nič vyhľadávať

Naposledy upravil teurg11 dňa 2024-04-24 19:09 GMT

richard768 je odhlásený top richard768 napísal dňa 24/04/2024 06:54 :

"...
Dostanou-li práva a svobody lidé, kteří si jich necení, získají tím možnost rozhodovat a při nejbližší příležitosti se postaví proti právům a svobodám. Tak o ně připraví i ty, kteří jim je dali a pro něž tyto hodnoty znamenají všechno, protože nejsou od přirozenosti sluhové a otroci.
..."

misomiso_ je odhlásený top misomiso_ napísal dňa 25/04/2024 05:07 :

Kromě svého úzkého oboru jsou stejně pologramotní jako průměrní absolventi pěti obecných tříd, mají s nimi stejné touhy a zálohy, stejný způsob myšlení a představy o životě. Tváří se, jako by byli kdovíjakou elitou, ale ve skutečnosti plně patří do kategorie hmyzích lidí.

A hlavne že predstierajú svoju údajnú kulturnosť a vzdelanosť. Žijú v bubline svojej domnelej výnimočnosti a dôležitosti. Ohybaju spoločnosť smerom k zvrátenosti a nazývajú to pokrokom.
Keď dnes celkom platí toto:
Civilizace je zbytečnost, způsob, jímž se realizují pitomci


Kto sa potom bude realizovať v tej novej zvrhlej civilizácií?
Zvrhlí hlupáci!

Naposledy upravil misomiso_ dňa 2024-04-25 06:08 GMT

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 25/04/2024 04:57 :

Ať tedy uvažujeme jakkoliv, vždy nutně dospíváme k závěru, že děje přírody, osudy lidstva i jednotlivců se řídí týmž principem, jímž je předjednaná harmonie - nebo je aspoň tak musíme myslet, chceme-li o nich myslet.

Dějiny jako celek jsou postupné, pozvolně se odhalující zjevování absolutna. (Schelling)

Nejsou vývojem vědy, ale idejí.

Proto jsou také naprosto bezcenné prognózy futurologů, založené na kvantitativních kalkulacích.

Jejich mechanické představy o nebezpečí stoupajícího znečištění ovzduší, vod nebo vzrůstajícího hluku, jak je můžeme denně sledovat v odborné literatuře a ilustrovaných magazínech, nám mohou posloužit jen jako ukázka, co dokáže inteligentní blb, když se vzdělá, místo aby byl ponechán v blahodárné negramotnosti.

Jsou to všechno velmi vážné jevy. Je třeba alarmovat veřejnost. Štáby masových vědců už o těchto nebezpečích systematicky kolektivně bádají, vážně varují.

V historickém vývoji není však vůbec důležité, zda ve vzduchu létají nějaké smrady a kolik jich tam je, ale které ideje odumírají a které se prosazují.

Technické jevy, jako je třeba právě znečišťování ovzduší, jsou jen důsledkem ideového vývoje.

Víme, že vítězí ideje obyčejných lidí. Jsou to ideje týkající se moderních mýtů jako je mír, práce, rovnost, životní standard, technika, móda, konzum, turistika, sport, populární umění, hygiena a úpravnost.

Odstraňte tyto ideje a budete mít čisté ovzduší. Jinak se namáháte úplně marně.

Nic nezmůžete, dokud bude vládnout člověk, který chce stále něco nového, jiného, modernějšího, stále více předmětů.

Taková je dnešní představa pokroku. Davový člověk trvá na svých právech. Podle módy musí mít nejen nový automobil, ale také hudbu, četbu, informace, názory.

Relativisace hodnot stále pokračuje.

Nastala éra zapomnětlivé luzy, která stejně jako šimpanz nebo dítě stále hledá nová vzrušení, nezajímá se o nic absolutního, pohrdá vším, co má stálou platnost, touží jen po vulgárních novinkách. Co se stalo před týdnem, jako by už ani nebylo.

Také uspěchanost a nervozita dnešní doby je projevem jeho těkavého temperamentu. Dnešní člověk je jako dítě, neposedí, nepostojí, stále musí někde šmejdit, něco shánět, zvědavě pobíhat, jako vrabčák se vrtět.

Odtud také kult sportu a turistiky.

Co je však u dítěte přirozené, je u něho afektace, plynoucí z touhy být stále mladý a čilý, zdatný, výkonný.

Svou nedospělost považuje za ctnost a přednost.

Nestydí se za svůj pubertální temperament, chlubí se jím a za největší štěstí by považoval, kdyby mohl šplhat po stromech jako opice celý život.

Stejné vlastnosti obdivuje u jiných. Tak vznikají dvanáctiletí geniové, kteří dovedou skákat na bradlech nebo na bruslích jako nikdo na světě.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 25/04/2024 05:13 :

Prostý člověk setrvává mentálně na úrovni třináctiletého dítěte. V podstatě má stejné touhy, záliby i představy o světě. Jeho hračky jsou téhož druhu, jen mnohem dražší. Vnímá svět stejně povrchně.

Otec si často rozumí se svým třináctiletým synem. Čtou stejné časopisy, shodně hodnotí televizní pořady, družně si podiskutují o sportu. Otec se od syna liší jen tím, že se už vyučil nějakému povolání.

V naší době byla z mládí udělána opravdová platforma. Současnost neobsahuje asi grotesknějšího rysu. (Gasset)

Stále narůstající moc dědí a mládeže v dnešní společnosti není náhodný jev. Prostý člověk a dítě mají obdobný způsob myšlení, stejné mentální založení.

Historicky jde o úplně nový společenský fenomén. Nic podobného se v dějinách dosud nevyskytlo. Dítě nemyslí. Co považujeme u dětí za myšlení, je instinkt mazanosti. Jako šimpanz nejí schopno udržet pozornost, soustředit se.

Myšlení a učení je pro něho mučením, stejně jako pro opici nebo prostého člověka.

Dítě vyžaduje stále nové hračky. Sotva je má, za chvíli ho přestanou bavit. A takový je i náš drahý lid.

Hlavní význam v tomto dění má pubertální mládež. Ta už se dovede všemi prostředky tvrdě prosazovat a na rozdíl od veškerých dřívějších dob má peníze, stala se konsumentem.

Děti nakupují a proto se podle nich řídí trh, všichni jim lezou do zadku, aby na nich vydělali. Rozhlas, televize, časopisy se snaží jim maximálně vyhovět a splnit každé přání, aby z nich vyrazily jejich kapesné.

Už to došlo tak daleko, že každý chce být mladý, podobat se těmto připitomělým opičím mláďatům aspoň duchem. Žádná skleróza, vzpomínky na minulost. Babky a dědci vesele skotačí podle nejmodernějších rytmů, aby ukázali, jak jim to pružně a bystře myslí, že jsou s dobou a mají smysl pro vše nové.

V Americe, jak zjistil Riesman, děti v mnohém vychovávají rodiče. Děti jsou především lépe informovány o módních novinkách a liniích. Rodiče se od dětí učí vkusu a modernosti.

Proto prvním úkolem budoucnosti je zkrocení dětí.

Jiným faktorem, který má značný vliv na utváření dnešní společnosti jsou ženy.

Jejich mentalita je dost podobná dětské, hlavně v materialistickém zaměření na věci, které musí být stále nové a jiné, moderní a elegantní, jinak se samičky začnou nudit a není s nimi k vydržení.

Ženy, mám ovšem na mysli průměr, to je naprostou většinu, zrovna jako děti nejsou schopny idealismu ve smyslu zaujetí abstraktní ideou.

Mají své samečky, fakany, tretky a tak je to správné. Jenže není správné, když ženy tohoto typu ovládají svět.

Dnes je ženská filosofie všem přímo vzorem. Jen žádné ideologie, metafysika je už dávno pasé, jděte s ní do háje. Takové je dnešní veřejné mínění, i vědecké, i politiků, kteří vládnou. Význam má pouze praktická činnost.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 25/04/2024 05:14 :

Říká se, že žena se v současné společnosti lépe adaptuje. Opak je pravda: společnost se adaptovala ženským představám.

Průměrné ženy ovládly společnost, všechno se dělá v podstatě podle nich a pro ně.

Kvůli nim už také vznikla pánská móda a pacifismus. Pánové musí být elegantní, jinak nebudou připuštěni a musí být pro mír, aby měli blízko domů a netoulali se za děvkami.

Kvůli ženám existují obchodní domy a vyrábí se devadesát procent věcí, které se tam prodávají. I dětské věci se samozřejmě z větší části vyrábějí nikoliv pro děti, ale pro jejich matky.

Průměrná žena může běhat po obchodním domě celý den a stále je svěží a čerstvá, očička jí září blahem. Chlap padá únavou a naprostým vyčerpáním po pěti minutách.

Obchodní domy, katedrály nového náboženství davů, se svým shonem a pestrými, neustále se měnícími dojmy můžeme chápat jako mikrosvět, v němž se jako na modelu odrážejí dnešní celkové poměry. Je to dnešní svět v malém.

Vyšší člověk, ať muž či žena se podobným místům zásadně vyhýbá. Nepatří tedy do dnešního světa.

S davovou civilizací je spojen vznik nového typu kolektivizmu, pravého kolektivizmu hmyzích společenství.

Tento kolektivizmus, který od dřívějšího horizontálního můžeme nazvat vertikálním, spočívá v homogenitě vkusu, mínění, životního názoru a stylu, tužeb a cítění, a v homogenní poslušnosti příkazů shora, které jsou obecně považovány za společensky nezbytné a prospěšné.

Dřívější kolektivizmus spočíval na prostém principu společného života.

Často se soudí, že individualita se v takové společnosti nemohla projevit a proto se v dnešní době vidí éra individualizmu a proti dřívějšku kdovíjaký pokrok.

I v horizontálně kolektivní společnosti měly však individuality možnost se projevit, izolovat se a vytvořit vlastní životní styl. Získávaly v kolektivu výsadní postavení náčelníků, kněží, poustevníků, aristokratů. Řecká polis je nejmarkantnější důkaz možností a kvality takové společnosti.

Starý bezprostřední kolektivizmus mohl existovat jen v malých skupinách. Dnešní kolektivizmus davů je jev zcela odlišný.

Rozhodování dnešních tak zvaných individualistů je individuální jen zdánlivě.

Uvažme jako příklad kolektivní koupání. Dříve se domorodci ve vesnici domluvili, že půjdou na pláž. Dnešní dav se nedomlouvá, jedná zdánlivě podle vlastního rozhodnutí každého jednotlivce. Ale oni nerozhodují. Sejdou se na pláži stejným způsobem jako můry v noci u svítící lucerny, řízeni jakoby shora anonymní, tajemnou homogenitou vášní a pudů.

Vědomí uhasíná, každý automaticky činí co druzí a přitom si myslí kdovíjaký není individualista, protože jedná zdánlivě sám od sebe, ze svobodné vůle.

Už není zapotřebí jako u školních dětí, aby paní učitelka řekla teď a všichni na povel přešli ulici, dnes všichni dobrovolně a z vlastního individuálního rozhodnutí najednou vykročí, když se na semaforu ukáže zelená.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 27/04/2024 05:53 :

Dnes vidíme kolektivismus lidí vzájemně si cizích a lhostejných. Zapichují-li jednoho z nich na ulici, ostatní peláší pryč, aby nic neviděli.

Americký životní styl, vláda davů v nejpokročilejší a nejpřirozenější podobě se šíří světem jako lavina, a s ním i davové etické normy a hodnoty.

Prodávat a prodávat se - to je umění, kterému se obdivuje masový člověk. Perfidní podnikavost  se ze sprostoty zasluhující pohrdání stala váženou a úctyhodnou činností.

Mazanost je základní hodnotou nové morálky. Úspěchy chytrých každý schválí. Buďte také chytří, řekne se ostatním. Nikdo nikomu přece nebrání, aby byl stejně chytrý, jako ti úspěšní.

Dnešní svět je perfidním světem, protože umožňuje člověku úspěch především podle míry jeho mazanosti. Jako doplněk ovšem neškodí ani inteligence.

Perfidnost nesmíme chápat jako rasovou záležitost, ale jako mentalitu, způsob myšlení, nazírání a pojímání světa, názor na život, jeho náplň a smysl. Nejde o filozofii, názor vytvořený racionálně, ale o pudový a societou dotvářený postoj ke světu a způsob jednání v něm. Je to druh praktické morálky.

Ve smyslu rasovém musíme hodnotit všechny národy takto: mají svou kvalitní menšinu a mizernou většinu.

Vyššímu člověku zcela chybí sklony k perfidnosti, toť jeho hlavní poznávací znamení. V praktickém světě je nezkušený jako zajíc a proto mu nelze doporučit úsilí o společenskou kariéru. I když se bude snažit sebevíc, sesbírá pečlivě všecky zbytky svých nejšpinavějších vlastností, za které se hluboce stydí, aby je promyšleně použil za přesně vytčeným kariéristickým cílem, musí zkrachovat. Jeho racionální přístup nemůže obstát v konkurenci individuí mazaných od přirozenosti, jednajících pudově a tudíž dokonale.

Neřekne si o nic, stydí se. Nechce nic zadarmo. Pokud možno vůbec od druhých nic nechce a snaží se pomoci si sám.

Je hrdý ten trouba, nerad žebrá. Nerad se vnucuje, raději zaplatí.

Raději ukradne, než by si řekl. Je velice snadné si říci, vždyť stačí otevřít hubu. Líná huba holé neštěstí. Ale je to zdánlivá snadnost. Přece je ponižující žádat. Poctivější a slušnější je ukrást. Při krádeži se neprosí a platí se rizikem.

Jedním z důkazů obludné zvrácenosti dnešní doby je, že tato podnikatelská bezohlednost a neschopnost soucitu se vydává ve veřejném mínění za mužnost. Lumpové, kteří se díky těmto špinavým vlastnostem vyšplhali na vedoucí místa v průmyslu a obchodu jsou stavěni na roveň vojevůdcům a váženi jako nejvýš úctyhodné osobnosti.

Ve vztahu žadatele a požádaného je lump vždy ve výhodě. Člověk prostoduchý a přímočarý, nechápe subtility mezilidských vztahů v praktickém životě. Je důvěřivý, zbaští všechno, co mu kdo nakuká, můžeš na něm polena štípat, je jako pařez.

Dnes se árijci rodem pilně cvičí v židácké mentalitě. Naopak Izraelci prokázali v boji s Araby nejvyšší árijské kvality. Tak se mění svět.

V požidáčtělém, zamerikanizovaném a zkomunizovaném světě se Izraelci jeví jako jeden z posledních árijských národů.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 27/04/2024 05:58 :

Svět se amerikanizuje čili komunizuje a tato tendence je nezvratitelná. Většina žádá své.

Hlavními vývozními artikly zkomunizované Ameriky jsou automobily a popmusic, ideje, kterým neodolá masový člověk nikde na světě.

Automobil se stal domácím bůžkem nového náboženství věcí.

Ať běloch, mongol nebo negr, všichni se klaní tomuto novénu bohu, pracují pro něj, aby ho uživili, obětují mu volný čas, aby ho provětrali na silnici, riskují pro něj zdraví i životy.

Svá města zamořují jedovatými plyny a nesnesitelným hlukem, na chodnících klopýtají o nárazníky, každý rok vynakládají miliardové investice na stavbu silnic, dopravní značky a jiné věci, které by bez soukromého automobilizmu byly zbytečné, údajným dopravním prostředkem si znemožňují dopravu, stěhují se pod zem, aby na povrchu bylo dost místa pro jejich vozy, zabíjejí se jimi navzájem a nechávají jimi zabíjet i svoje děti, vše obětují novým bohům.

Nové náboženství proniká do nejzapadlejších koutů země.

I bolševici před ním kapitulovali.

Masového člověka nelze už zkrotit. Na lidská práva vám kašle, ani neví, co to je, ale zkuste mu vzít právo na automobil! Toho se dnes neodváží ani ten nejtvrdší diktátor.

Druhým vývozním artiklem zkomunizované Ameriky je popmusic. Tato antihudba a antipoezie je znamenitým dokladem, na němž lze demonstrovat úpadek dnešního člověka.

Předem odmítám námitku, že jde o neškodnou zábavu lidu, k níž je třeba být shovívavý.

S názorem, že lid je bezvýznamný, masa hlupáků, kteří nemají vliv, protože jen pasivně přijímají rvačky mezi elitami se často setkáváme mezi intelektuály.

Lidový člověk podle nich jen matricový výrobek, jeden jako druhý, jednající zcela mechanicky a stojící mimo dějiny a vývoj. Proto je zcela lhostejné, co si myslí nebo nemyslí, co činí nebo nečiní.

Také je lhostejné, zda matricových lidí je miliarda, milion či tisíc. Vyjde to nastejno jako kdyby existoval jen jeden, kterého je možno chápat jako reprezentanta.

Musím důrazně varovat před tímto povážlivě despektabilním a velice lehkomyslným názorem.

Lid není zdaleka taková nula, jak se domnívají někteří domýšliví intelektuálové. Podívejte se třeba právě na následky masového automobilizmu.

Časy se změnily. Elita je dnes nulou, protože už neexistuje.

Nejsou už králové, císaři, vůdci ani aristokraté, jsou jen politici a masy.

Nejsou spasitelé, proroci, filosofové ani duchovní pastýři, ale jen poskoci, kteří masovému člověku slouží, místo aby ho utvářeli.

Dnešní elita je elitou davů.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 27/04/2024 06:04 :

Vliv davů ukazuje plasticky právě příklad popmusic.

Vidíme z něho nad slunce jasněji, co si většina dnešních lidí představuje pod pojmem hodnoty.

Navíc vidíme názorně totalitní tlak těchto svinstev, který musí časem nutně vést ke zkáze skutečných hodnot.

Nelze připustit, že texty popmusic jsou mizernější poezií a to vřískání slabší hudba. Tak bychom to mohli chápat jedině v případě, kdyby skutečná poezie a hudba ještě neexistovaly a chystaly se teprve vzniknout.

V tomto případě však nejde o nepodařený počátek vzestupu, ale o katastrofální úpadek.

Proto musíme popmusic chápat ne jako špatnou poezii a hudbu, ale jako sprostou urážku poezie a hudby, plivnutí luzy a hodnoty a tím na vyššího člověka, výsměch duchovnímu úsilí nejcennějších jedinců za celé věky.

Domyslíme-li všechny důsledky, nemůžeme strkat hlavu do písku a tvářit se tolerantně.

Musíme naopak v sobě vzbudit nenávist k těmto nechutným perverzím i prodejným kreaturám, které je produkují, i k jejich konzumentům a uctívačům.

Co s lidstvem, až Beethoven bude zcela zapomenut a Bach se bude občas vyskytovat ve zdžezovaných šlágrech.

Romantik Marx se domníval, že lid zvítězí revolucí.

Vývoj však ukázal, že proletářská revoluce, diktatura proletariátu a podobné představy jsou jednostranná schémata, která nejsou obecně vůbec zapotřebí.

Lid vítězí zcela jednoduše vytrvalým tlakem svého způsobu myšlení spojeným se schopností konzumu, jehož obrovskému rozsahu se nemůže rovnat konzum žádné jiné sociální skupiny.

Tvoří se, aby se prodalo a protože největší konzument je dav, tvoří se zejména pro něj a s touto tvorbou nelze konkurovat.

Zatímco symfonické orchestry živoří ze státních podpor, soubory popmusic se topí v milionech.

Mají odbyt, v tom je ten vtip!

Jejich výrobky jsou také mnohem lacinější.

Generalizujeme-li z hudby na umění a dále na politiku, vědu, filozofii a na etické normy, názorně vidíme, jak prostá je moderní metoda proletářského vítězství. Snadno se obejde bez romantického hrdinství na barikádách, pro které ostatně dnešní krotcí a ochočení proletáři nemají nejmenší pochopení.

Filosofové vymysleli demokracii a buržoazie ji využila pro své cíle ve jménu lidu, netušíc, že později téže zbraně bude použito pro ní.

Pod tlakem organizátorů davů a masové výroby musela být demokracie stále rozšiřována.

Až si najednou lid uvědomil, že okovy, kterými byl spoután jsou pryč a začal své náhle, bez vlastní zásluhy nabyté svobody patřičně využívat a zneužívat v intencích svých nízkých tužeb. Postupně se zmocňuje vlády nad společností.

Poprvé v dějinách dostala luza příležitost se důkladně vyřádit.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 27/04/2024 06:05 :

Davový člověk vítězí v Rusku i Americe.

Mezi americkými demokraty a ruskými komunisty není žádný podstatný rozdíl v životním názoru. Proto nazývám první komunisty a druhé bolševiky. (Strade)

Vytýkají si navzájem, že jsou špatnými sluhy lidu, nespojujícími dost iniciativně jeho touhy a přání. Vytýkají si navzájem, že jsou špatnými komunisty.

Demokratičtí intelektuálové nalézají ostrý protiklad mezi demokracií a komunismem, zatímco mezi komunismem a fašismem nalézají shody.

Argumentují řadou stejných rysů jako je totalitní stát, teror, zrušení demokratických svobod, vláda jedné strany, koncentráky pro politické odpůrce, monopolní propaganda, umění ve službách státu.

Nejsou schopni vidět lidstvo jinak než brýlemi současnosti s jejími momentálními mýty. Dají na slova.

Jsou ponořeni do problémů, místo aby stáli nad nimi. Ohánějí se logikou a morálkou, kde je třeba nahlédnout do historie.

Nesmyslnost logicko etického přístupu ke společenským jevům nám nejvýstižněji předvedl B. Russel, když přirovnal Platona k Hitlerovi a Spartu označil za první fašistický stát. Tak to dopadá, když se chce matematizující humanista stát filosofem.

Názorový liberalizmus a demokracii nesmíme chápat eticky abstraktně, ale konkrétně historicky. Jednotlivec existuje z historického hlediska vždy jako příslušník nějaké pospolitosti. Míra jeho práv je závislá nejen na míře, v níž mu je poskytuje jeho pospolitost, ale také a zejména v míře práv a svobody pospolitosti samé vůči jiným, které ho ovlivňují. Je-li společenství jako celek ovládáno jiným, jsou jím ovládáni i všichni jeho příslušníci. Společenství, aby zajistilo svá práva a svobodu vůči jiným společenstvím, musí vyžadovat kázeň svých příslušníků, podřízení jejich zájmů celku a omezuje tedy nutně jejich svobodu ve prospěch svobody celku. Často, jde-li do tuhého, vyžaduje i oběť jejich života.

Proto nelze kvalitu politického zřízení hodnotit abstraktně podle míry svobody jednotlivců. Konkrétní podmínky existence společenství či pospolitosti v dané době vyžadují tu menší, tu větší míru omezení jednotlivcových svobod. Právě z tohoto důvodu se abstraktní etická představa o obecné prospěšnosti občanských práv jednotlivců označuje jako mýtus. Občanská práva mohou jednomu společenství prospět a vést k jeho vzestupu, jiné mohou poškodit nebo dokonce zničit.

Liberální a demokratičtí Němci by se nikdy nesjednotili. Demokratické Rusko by se jako Rakousko-Uhersko rozpadlo na řadu malých národních států, nemá smysl se morálně rozhořčovat nad totalitarismem ruského komunismu, leda z demagogicko propagandistických důvodů. Jediné, co můžeme objektivně říci je, že mýtus svaté Rusi je v Rusku prožíván silněji než mýtus demokratických svobod.

Angličané naopak provozovali imperialismus pod záminkou, že přinášejí národům dosud nevídanou svobodu. Jde-li o vážné věci, musí nakonec jednotlivci v každém společenství poslušně zařezávat. Každý Američan mohl svobodně vyjádřit svůj názor na válku a třeba i zuřivě nesouhlasit. Když ale válka vypukla, musel jako všichni ostatní nastoupit v jednom šiku s nimi, držet hubu a nechat se rozsekat na cucky. Přežil-li válku, mohl svobodně pokračovat ve svém žvanění - za to přece ve válce riskoval život.

Každý stát omezuje svobodu svých příslušníků. Podmínkou sociální svobody jednotlivce je negace státu. Tuto pravdu známe už z antické filosofie. Anarchisté ji chtěli prakticky realizovat. Také Marx, na rozdíl od dnešních sovětských marxistů, váže osvobození člověka na postupné odumírání státu. Liberalismus a demokracie jsou ideály jen pro žvanily. Žvanilům zavřeli hubu - není strašnější tragedie.

Ani likvidací státu nelze dosáhnout všeobecné sociální svobody: k tomu by bylo zapotřebí likvidovat jakoukoliv sociální organizaci. Sociální svoboda je možná jen mimo societu neboli o samotě. Ostatně platí zcela obecně, že osvobození se od věci je možné jen úplným vzdálením se věci. Pak je ale zrušen jakýkoliv vztah mezi mnou a věcí a tudíž i pojem svobody. Jakmile je svobody dosaženo, ztrácí pojem svobody smysl.

Pojem sociální svobody nejpřesněji definoval Aristoteles: svobodný je ten, kdo je pro sebe a ne pro druhého.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 01/05/2024 06:58 :

Masový člověk vítězí ve všech oblastech dnešního života.

Zvítězil i ve vědě. Vznikl masový vědec.

Není náhoda, že si už ani neříká vědec, ale vědecký pracovník.

To není skromnost, naopak, ten darebák si chce šplhnout u pracující chátry, chce jí říci, že je v témže smyslu jako ona pracujícím.

Bez složitých průzkumů tvrdím, že devětadevadesát procent vědeckých pracovníků nikdy nic neobjevilo, nevymyslelo ani nevynalezlo. Zato toho mnoho napsalo.

To jsou právě oni, masoví vědci.

Jejich síla je v organizaci, vědeckých hodnostech a monopolu na pedagogickou a publikační činnost.

Je zbytečné jim připomínat, že věda není práce, ale výsledek práce, a že za výsledek vědecké práce nelze považovat napsání knihy nebo článku, ale pouze objev či vynález nových idejí.

Tato pravda je příliš prostá, aby ji dnes ještě někdo pochopil.

Musela by se o ní napsat kniha.

A potom, je bláhovost hlásat pravdy, které odporují nejvnitřnějším osobním zájmům lidí, jimž jsou určeny.

Hlavním zaměstnáním dnešních vědeckých pracovníků není věda v původním smyslu tvořivé činnosti, ale biflování a písařina.

Původně psal vědec knihu, aby sdělil světu své myšlenky.

Dnes se píší vědecké knihy z důvodů zcela jiných. O věc samu, obsah knihy vůbec nejde. Účel publikování je úplně jinde. Především je třeba pamatovat na kariéru.

Člověk se nestává vědcem, když něco objeví nebo vynalezne, ale jednoduše tím, že sesmolí odbornou knihu nebo několik článků do odborného tisku.

Důležité nejsou objevy, ideje o sobě, ale bibliografické záznamy názvy knih, ne skutečnosti, ale jména.

I ve dvacátém století magie vládne světem.

Kolegové se neptají cos objevil, ale na čem pracuješ? Ta práce není objevování, ale smolení upocených brebtů.

Jméno, slovo zůstává i ve vědě mystickým zaklínadlem, jemuž se prokazuje nejhlubší úcta. V konkursním řízení se neptají na seznam autorových původních idejí, ale publikovaných prací.

Dříve vědec řešil problémy. Dnes je taková činnost velice podezřelá. Stalo se zvykem psát knihy a ne řešit problémy, protože se ukázalo, že je to nad síly jednotlivce. Ten může nejvýš přispět, nikdy ne řešit.

Adept, který chce mít ve vědě úspěch musí být především užvaněný jako pavlačová drbna. Kdo není schopen napsat tlustou knihu, v níž by nebyla ani jediná myšlenka, nemá ve vědě naději.

Odhadem se dá říci, že jedno procento vědeckých prací by se bez újmy poskytovaných informací dalo zkrátit na desetinu.

Zbývajících devětadevadesát procent vědecké produkce nebylo třeba psát vůbec. Pusté plácání je jejich obsahem.

Lze to dokázat myšlenkovým experimentem. Je známo, že dnešní odborník není vůbec schopen zvládnout literární produkci svého oboru.

Ani kdyby četl čtyřiadvacet hodin denně, nestačil by ty spousty žvástů zbaštit, natož rozžvýkat a strávit.

Přesto se nezdá, že by tato skutečnost překážela rozvoji vědy. Tedy větší část vědecké produkce ani číst není zapotřebí. A tedy není ani potřeba ji psát.

Kdyby veškerá vědecká produkce byla tak významná, jak se tváří, musely by mít učebnice každého oboru už miliony stran.

Neustále slyšíme o rozvoji vědy a jako důkaz se uvádí exponenciální růst odborné literatury.

Ve skutečnosti se jedná o bouřlivý rozmach prázdných žvástů, exponenciální růst odborné literatury.

Odborníci si vzájemně blbnou do noty, jeden idiot studuje zbytečné žvásty druhých idiotů, dohromady se všichni tváří vážně a důstojně, nafukují se důležitostí, bystře rázují chodbami ústavů a fakult, až se jim podaří zblbnout i lidi se zdravým rozumem.

Pomalu nebude stačit papír, aby se na něj vešly jejich arcidíla.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 01/05/2024 07:06 :

Další vlastností nepostradatelnou pro adepta dnešní vědy je nesmírné šprkounství.

Masový vědecký pracovník našich dnů musí být nabit vědomostmi, palici musí mít vycpanou jako muzejní gorila a každý den si ji musí pravidelně vycpávat dál - nebo to musí aspoň obratně předstírat.

Jeho rozsáhlé znalosti jsou však jen podrobnými znalostmi, mořem detailů, vyrobeným jinými masovými vědci.

Jde o spiknutí lidí stejného typu, šprkounů, jak se jim říkalo ve škole, kde představovali nejprotivnější typ studenta a byli vždy, až na vycpaný mozek úplně pitomí.

Přitom je dávno známo, ale ve vědeckém světě záměrně zapomenuto, že tvůrčí myšlení je neslučitelné s nádenickým biflováním podrobností.

Velcí myslitelé nevěděli ani polovici toho, co obyčejní profesoři. (Lichtenberg)

Mezi myšlenkami a vědomostmi panuje téměř antagonismus: velký duch nemůže být magazinem vědomostí. (Klíma)

Masový člověk ovšem rád věří, že velký objev bezpodmínečně vyžaduje obrovské vědomosti, neboť tato představa je blízká jeho názorům.

Dnešní doba, jež ne náhodou je dobou masového člověka a obráží jeho cítění, se jak víme vyznačuje kromě jiného fetišizací práce.

Práce matka pokroku, buď práci čest, bez práce nejsou koláče, práce šlechtí člověka a tak dál do nekonečna.

Chce-li tedy vědec něco vymyslet nebo vynalézt, musí být především pilný, vytrvale pracovat jako zedník stavějící dům.

Masový člověk, který nemá nejmenší představu, co je duch a jeho kreace, neboť něco takového mu naprosto chybí, uvažuje nutně o duševním pracovníkovi analogicky podle sebe.

A tak se biflounům v této době dobře daří, protože stejně jako zedník také nic jiného neumějí než pracovat, vycpávat si hlavu.

Tito blbové nikdy nemohou pochopit, že duch, který má tvořit, musí být především odpočatý. Duch utýraný nádenickým biflováním nikdy nic nevytvořil a nevytvoří.

K základním objevům, které jsou jedině důležité, nikdy nebylo zapotřebí detailních znalostí.

Nutné bylo něco docela jiného: schopnost nekonvenčně myslet, jít jinou, nezvyklou, neznámou cestou.

Žádat ovšem od biflouna myšlení a ještě k tomu nekonvenční je příliš. Nic absurdnějšího si nelze představit. Nekonvenční bifloun je contradictio in adjecto, kulatý čtverec.

Se smyslem pro detail a pílí ve studiu kráčí ruku v ruce další vlastnosti nezbytné pro nadějného vědeckého pracovníka: systematičnost, smysl pro nudu, nedostatek osobnosti a osobitosti, krátce vlastnosti, které označuje Klíma jako plesnivění ducha pod smetištěm darebných vědomostí. Jde vždy o vlastnosti kontradiktorické vlastnostem tvořivého ducha.

Vědec se nikdy nesmí snažit být zajímavý nebo dokonce snad žertovat. Vědu je zakázáno brát na lehkou váhu. I nepatrný náznak ducha ihned vzbudí podezření, vědci zavětří nějakou čertovinu, zahlížejíce úkosem, zda si z nich někdo nedělá legraci.

Nuda a suchopárnost musí z vědecké práce přímo čišet. Pokud po přečtení dvou stran nezačne čtenář zívat a usínat, nenacházeje sílu k pokračování, není stať dobře napsána a je nutno ji přepracovat.

Kdo dokáže vzbudit zdání hluboké zasvěcenosti, má úspěch zajištěn. Je třeba předstírat vášnivé zaujetí problémem, nepřipouštějícím pochyb o jeho nekonečné důležitosti. Právě tím zjednala si věda respekt laiků.

Pravidelné studium je nejlepší cesta k pravidelnému blbnutí a tím ke kariéře vědeckého pracovníka.

Věda je organisované, kolektivní, společenské poznání. Je třeba klást kamínek ke kamínku a ukázněně zaujmout své místečko malého, ale také důležitého kolečka ve stroji.

Původní myšlenky je třeba rychle zapomenout. Lišit se, byť třeba jen stylisticky od zavedeného rituálního jazyka je nebezpečné kacířství.

Uniformita, homogenita a zmechanizovanost se staly podmínkami vědecké práce. Ve vědě dvacátého století se už jen zcela výjimečně setkáváme s tím, aby tvůrce byl ve svém díle přítomen, mluvil ze své skutečnosti a svého cítění, jak praví Hegel. Příčinou této nepřítomnosti osoby v díle není snaha o objektivitu, jak vědci předstírají, ale právě prostý nedostatek osobnosti. Homogenní pitomci tvoří homogenní díla.

Objektivita vědy vzniká nasměrováním myšlení tradicemi a učebnicemi. Stádo jde určitou cestou - to je celá ta jejich objektivita!

Ano, hlupáci ovládli vědu.

Stávají se čím dál domýšlivějšími a ješitnějšími, protože jejich výsledky stále ve větší míře slouží potřebám lidu, jenž žasne obdivem.

Hlupák může obdivovat zase jen hlupáka.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 01/05/2024 07:14 :

Dnešní geniové jsou právě jen význační a výjimeční pitomci. Neměli by psát paměti a životopisy, tam se vždy prozrazují.

Určitá méněcenná vlastnost, například paměť nebo inteligence je u těchto kreatur abusivně vyvinuta.

Inteligence se stále častěji vyskytuje ve spojení s absolutní konformitou, neschopností skepse a kritického úsudku. Tím se vysvětluje, že inteligentní člověk může být současně úplným blbcem.

Je to ještě horší.

Ve světě masové vědy tvořivé myšlení postupně zaniká.

Odborná terminologie a metodologie, vytvářející mytologickou tajemnost vědy a srozumitelná pouze zasvěcencům, jsou dalšími hřebíky do rakve tvořivého myšlení.

Zdánlivá a ryze formální tajemnost vědeckých prací není výrazem hloubky, jak se snaží předstírat, ale naopak jejího nedostatku.

Hluboká myšlenka je myšlenkou základní a ta je vždy prostá, jasná a zřetelná, descartovsky evidentní, snadno srozumitelná a často svým způsobem vtipná. Vzpomeňme jen Mendela, jenž je klasickým příkladem i z hlediska osudu objevitele.

Od tvůrčího ducha nelze žádat, aby se seznamoval s nějakou terminologií, která je jen spikleneckou konvencí dobře sehraných darebáků. Jeho myšlenka pak ale v jejich světě působí diletantsky a neodborně, nemůže se prosadit a musí zaniknout.

Jako výplod amatérismu, což je pro ně nejhorší myslitelná nadávka, ji budou tito všiváci častovat přezíravým smíchem.

Je ještě další důvod, proč tvořivé myšlení zaniká ve světě masové vědy. Tvořivý člověk především myslí. Myšlení je pro něho přirozeným životním prostředím, vzduchem. Masový vědec především studuje nebo mechanicky pracuje na nějakých bezúčelných výzkumech. Je to pro něho lehčí, než myslet, jako pro dělníka je lehčí pracovat fysicky, než duševně.

Proto masový vědec není ochoten přijmout novou základní ideu. Je ho pracná studia detailů by s pádem starých představ ztratila smysl, byla by znehodnocena, jeho celoživotní pilná práce by se ukázala v pravém světle jako hloupá a zbytečná.

Jen žádné fantasie! Nechceme slyšet o ničem vědecky neověřitelném. Vše, co není naše věda jsou romantické nápady, bláznovství, póza a šaškovina.

Žijeme ve století vědy. Co není věda, jsou pověry zaostalců.

A věda je, když něco náležitě očumíme, ohmatáme, očicháme a ochutnáme, Jevy, s nimiž jsme provedli tyto znamenité úkony jsou realita a výsledky těchto úkonů, prověřené praxí neboli novým očicháním jsou pravda. Naivní laik vidí vuřta, sežere ho a vůbec o tom nepřemýšlí. Zato vědec vuřta důkladně prohlédne, očichá, ochutná a teprve poté opatrně rozmělní v ústech a spolkne. Pak pozoruje, co se bude dít. Neděje se nic a proto utvoří vědecký závěr, že vuřt je jedlý. Jak vzrušující je dobrodružství poznání!

Svět je třeba brát s plnou vážností a k problémům přistupovat zodpovědně.

S vítězstvím hmyzího člověka nastal rozkvět tak zvaného realismu a racionalismu.

Jen pilná práce vede k úspěchu. Čím víc hlav, tím víc rozumu.

Zejména je nutné stát pevně obouma nohama na zemi.

Když snít, tak podle Leninova receptu realisticky.

Přízemnosti si cení tito realisté jako nejvyšší moudrosti.

Faust je dávno pasé a nemoderní. Byl to blázen, který si kladl úplně nerealistické cíle, dokonce se chtěl rovnat bohům!

Zato naši hrdinové usilují jen o to, na co stačí.

Všechno je jim jasné a co není jasné, jistě se brzy zásluhou vědy objasní.

Co nevíme dnes, dovíme se zítra. Věda plně podlehla vitalitě davů či spíš ji věrně obráží.

Jejich heslo by mohlo znít: "hmota a věda!" nebo "jsem hmota a kdo je víc?"

Pro své idiotské konvence si našli vědecký název, který by je ospravedlňoval a zároveň znemožnil všechny námitky.

S praštěnými romantiky a mystiky, kteří nejsou schopni realisticky uvažovat nemá cenu se bavit.

Jsou to nebezpeční nihilisté, kteří negují všechny hodnoty, totiž hodnoty, které my uctíváme.

Šup s nimi do basy nebo do blázince, tam ať si filosofují, jak se jim zlíbí!

Zato my jsme vždycky střízliví, jsme chytří a vždy si víme rady.

Proto jsme také duševně vyrovnaní.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 01/05/2024 07:15 :

Pěkné svinstvo, tahleta vyrovnanost, harmonie, zdraví!

Je třeba zásadně dbát příkazů hygieny a životosprávy, jak je právě doporučila neomylná lékařská věda. Doporučí-li zítra pravý opak, je třeba se ukázněně podřídit novým poznatkům. Pokrok vědy nelze zastavit.

Hlavně je třeba pravidelně jíst, denně se sprchovat, po ránu rozcvičovat, spořádaně jíst. Také práce velice přispívá zdraví. Je nejlepším lékem proti všem chorobám, Harmonický život je bez ní nemyslitelný.

Pak jsou tito ctitelé pravidelnosti a harmonické práce velice překvapeni, když v rozkvětu sil a budovatelského nadšení pravidelně chcípnou na infarkt.

Opice, štvoucí se ve svých praštěných povoláních, aby si, jak říkají vydělali nebo přilepšili, a přilepšujíce si pak nakupováním všemožných nepotřebných tretek, vyvražďující se navzájem masově následkem svých maniakálních automobilistických choutek, jako psi o kost se rvoucí o lepší kariéru, a vůbec jednající se všech směrech zcela instinktivně, se nám hrdě představují vrcholní realisté, kteří bez vědy a exaktního myšlení neudělají ani krok.

Přitom si tato pakáž vsugerovala, že se myšlením liší od zvířat a je nedostižným vrcholem přírodního vývoje.

Vsugerovala si dokonce, že je vrcholným květem historie, vysoce překonávajícím ve všech směrech člověka minulosti, politováníhodného omezence a hlupáka.

Naše doba se vyznačuje podivným domněním, že je více než kterýkoliv čas minulý; ba nevšímajíc si žádné minulosti, neuznávajíc dob klasických a normativních, vidí v sobě samé nový život, vyšší než všechny předešlé a nepřevoditelný na ně. (Gasset)

Dřívější člověk byl podle dnešních vševědů pověrčivé dítě. Teprve nyní člověk dospěl, prohlédl naivitu starých pohádek a nahradil je kritickým rozumem.

Kdysi držel malého člověka na uzdě bůh. Dnes mu však jeho ve vědě synáčkové řekli, že bůh není. Řekli mu, že on sám je bohem. Rozumem a prací ovládne přírodu a její zákony pro něj přestanou být tajemstvím. Směle se zmocní celého vesmíru, všechno si podrobí, nic pro něj nebude nemožné.

Jenže nemyslící hovado nemůže být žádný racionalista. Jeho racionalismus, zdravý rozum, realismus či jak tomu říká, není nic jiného než prachsprostý konformismus, neschopnost riskovat, myslet a žít po svém, posranost, snoubící se dojemně s notnou dávkou hlouposti a opičáckým napodobovacím pudem.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 07/05/2024 08:02 :

Mé sympatie mají lidé, kteří neumějí žít a nemohou se to naučit. Ti, kteří si to v životě i v nejlepších podmínkách dovedou pořádně posrat.

Nemám rád rychlé kraulaře ani vypasené smraďochy, kteří se vznášejí na vodě lehkých pohybem palce, ani elegantní krasoplavce, ani hráče vodního pola.

Mám rád průseráky, kteří si dovedou komplikovat život.

Slušný člověk je u mě ten, který si to vždycky nějak podělá a dostane se vlastním nerozumem do průseru.

Úspěšné blbečky nemohu ani cítit.

Pro pitomce, kteří se vlastní pílí vypracovali ze skromných počátků mám jenom nejhlubší pohrdání.

Šplhouny nesnáším a je mi docela jedno, kde šplhají a jak, zda pomocí švindlů, podrazů a jiných špinavých triků nebo poctivou prací.

Miluji každého, komu to jde v životě šejdrem, kdo se nedovede zařadit do spořádaného chodu lidské společností a chytře z ní těžit.

Umět žít je u mě důkaz zdárně vyvinutých sociálních pudů. Takové svinstvo se mi hnusí.

Vždyť vyznat se v životě, být od přirozenosti konformní s nějako lidskou bandou, umět v tom chodit není nic jiného, než vyznat se v ponižujících sviňárničkách, které tvoří jeho každodenní doprovod.

Viděl jste už hlupáka, aby si nevěděl v životě rady? (Meyrink)

Slušný člověk se přece nemůže nikdy naučit tomu věčnému prdelkování a prošení, žebrání o přízeň a předcházení si, účelnému poplácávání po zádech, pochlastávání s kolegáčky a úslužnému přítelíčkování.

A nemůže se tomu naučit ani z druhé strany, když má rozkastovat, jednat s patra, seřvat, soudit, dávat známky.

Kulturní šplhouni si vytvářejí slávu vzájemným lezením do prdelí a sdružováním se ve vznešených organisacích.

Tam si pak tito pitomečkové, stejně uzpůsobení mělkostí svých pseudoidejí a dutostí lbí vesele bahní a rochní, optimisticky, případně odcizeně, ale vždy důstojně a inteligentně kvákají, pracují a tvoří, rozdávají svoje moudré rady do života.

Podaří-li se jim ovlivnit svět ve smyslu svého roztomilého cítění, vždy se ukáže, že výsledek je úplně jiný, než si ve svých ilusích představovali. Nastane náramné rozčarování. Tak tomu bylo například se zanícením některých z nich pro sovětský bolševismus.

Vždy zůstávají velkými humanisty a demokraty. Na prostého člověka nedají dopustit.

Tím tito renomovaní znalci lidí dokazují, že nemají ani ponětí, co je obyčejný, průměrný lidský exemplář.

Měli by uvážit, že je víc druhů lidí, kteří na jejich vysoce humánní kreace, rady a představy o etice kašlou - ne jen ďáblové, kteří pálí jejich knihy na hranicích. Ta druhá skupina jsou totiž lidé, kteří je vůbec neznají a nečtou a nikdy nečetli nic kromě ilustrovaných magazínů, sportovních stránek novin a občas snad nějaké té detektivky.

Měli by se zamyslet nad úlohou této druhé skupiny lidí, která o ně nejeví zájem, nad úlohou jejich krásného nezkaženého lidu, nezkaženého dokonce ani četbou jejich literárních výplodů, místo aby brebtali o jeho utrpení a ronili nad ním rousseauovské slzy.

Shodnou-li se v hospodě u piva s lidovým člověkem, že divadlo je blbost, měli by pochopit, že řekli něco zcela jiného než on.

Zatímco oni jsou už někdy otráveni z očumování trapných tajtrlíků na jevišti, lidový člověk ještě do divadel na angažované kusy chodit nezačal.

Zatímco jejich mínění bylo výrazem určitého myšlenkového vývoje, mínění lidového člověka bylo jen výrazem jeho instinktivního odporu k věci, přesahující jeho chápání.

Když oni vyjádřili svůj názor, prošli určitou cestu, kdežto lidový člověk neprošel nic, stál jako stojatá voda, nehybné bahno.

Není důležité, co kdo říká, jaká jsou jeho stanoviska a názory, ale myšlenková cesta, kterou prošel, než k nim dospěl.

Důležité je, co všechno nechal člověk za sebou.

Proto by si měli tito pitomečkové uvědomit, že jsou právě vzhledem k té cestě stále blíž třeba ke snobům, kteří se uculují a idiotsky předvádějí na jevištích a hledištích, i k militaristům a nihilistům, kteří podle jejich soudu lidu neustále ubližují, než k lidu, protože s nimi mají na své cestě aspoň něco společného, kdežto s lidem vůbec nic, leda že by se zajímali o fotbal nebo chytání ryb.

Fašisté pálili jejich veledíla, ale kdyby záleželo na lidu, pravděpodobně by ani nebyla publikována, protože lid na ně kašle, nezná je a znát je nechce.

A tento postoj lidu, mimochodem, právě vytváří příhodnou situaci, aby knihy mohly být bez problémů páleny, protože protestovat bude vždy jen pár potrhlých intelektuálů.

S nastupující vládou lidu, vítězstvím skutečné demokracie, kdy lid bude totálně určovat společenské mínění, mohou intelektuálové očekávat, že jejich knihy se budou pálit stále častěji, nebo spíše vůbec nebudou vydávány.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 07/05/2024 08:07 :

Obyčejný člověk nechce od života nic, než délku, zdraví, zábavu a pohodlí, což dohromady nazývá štěstím. (Spengler)

Práce je prvním a základním mýtem obyčejného člověka.

Nikdy v dějinách nepřišlo člověku na mysl považovat práci, zejména prostou práci nebo práci vůbec za něco ušlechtilého a zušlechťujícího.

Teprve hmyzí člověk, přestože ve skutečnosti práci nenávidí, se jí chlubí a prohlašuje ji dokonce za smysl svého života.

Dav žádá, aby byli trestáni všichni, kdo podle jeho názoru nepracují.

Kdo nepracuje, ať nejí!

Prací se přitom rozumí zaměstnání, práce přikazovaná jinými v tak zvaném společenském zájmu.

Lid určuje, co je a není užitečné, co je a není práce.

Jestliže on otročí, nechť otročí všichni.

Povinností každého je fungovat jako součástka stroje, jemuž se říká společnost.

Moderní otrok obrátil smysl všech pojmů ku svému prospěchu.

Svou neschopnost pracovat samostatně a ze své vůle, podle svých vlastních představ prohlásil za statečnost.

Považuje za svou přednost, že musí být do práce nahnán a nechá si líbit, aby mu jiní práci přidělovali, rozhodovali o jeho osudu a omezovali jeho svobodu.

Zbabělé otroctví je pro něho nejvyšším hrdinstvím, ctností, jakousi ukázněností, která musí být pro každého povinná.

Kdo není otrokem od přirozenosti, musí být k otroctví donucen.

Aby někdo mohl bádat na vlastní pěst vůbec nepřichází v úvahu.

Musí makat jako ve fabrice, jinak by pohoršoval lid.

Senegalského domorodce nikdy nikdo nedonutí, aby chodil do práce. Je absolutně nepředstavitelné, že by se snížil natolik, aby pracoval na poli, pěstoval krávy nebo snad, nedej bůh, makal ve fabrice.

To raději zdechne, takový má jemný cit pro skutečnou sociální svobodu.

Navíc si svůj suverénní postoj umí teoreticky zdůvodnit. Žije ve své zemi a všechno na ní mu tedy automaticky patří. Proto má také právo pracujícím blbečkům krást krávy, koně, velbloudy a žrádlo.

Nejubožejších primitivů z povodí Amazonky nebo z Bornea si dnes musím vážit víc než těchto zmanipulovaných civilizovaných soumarů, nemluvě už o jejich výkvětu, který masturbuje kulturní tvořivostí a sociálním humanitařením.

V devatenáctém století bylo v pojetí otroctví dosaženo oproti starověku a středověku významného pokroku.

Otroka už nebylo zapotřebí přikovat k práci řetězy či pobízet ho bičem.

Ožebračený nevolník vyhnaný z půdy, která byla zárukou jisté minimální míry jeho nezávislosti, musel sám prosit o své otroctví, protože mu kručelo v břiše.

Největším trestem pro něho bylo, když ho otrokář odmítl do otroctví přijmout.

Zdálo by se, že hlouběji nelze klesnout.

Ale to bychom velice podcenili davového člověka.

Společnost dvacátého století nám ukázala, že to možné je.

Vytvořila otroka, kterého otroctví baví.

Moderními otroku se otroctví líbí, touží po něm dobrovolně. Z otroctví udělal věc cti a slávy, ctnost, zásluhu, hrdinství!

Dnešní otrok nejen dobrovolně do práce spěchá, ale hrne se do ní s radostí a nadšením.

Stačí mu strčit pod nos fusekli s nejnovějším módním vzorem a může se strhat, aby si jí mohl koupit.

Jiní otroci a otrokyně, kteří ty fusekle vyrábějí zase dřou jako pitomí, aby si mohli koupit moderní kravatu nebo prádélko.

Tak pracují moderní otroci zcela bez přívodu energie, jako živé perpetuum mobile, bez jakéhokoliv nátlaku, v dobré náladě a s optimistickým elánem.

V devatenáctém století, zatímco Evropané vymýšleli po půdách a sklepích technické vynálezy, bez nároků na odměnu, z čirého idealizmu, fanatické posedlosti ideou, byli to zejména Židé, kteří si pilně lámali hlavičky, jak na těchto vynálezech zbohatnou.

Tak vznikla industrie, nový svět s novým pojetím hodnot a v tomto světě dělník, moderní otrok.

Mezi čelnými zločinci, kteří intelektuálně přispěli k vítězství davového nihilizmu je nutno jmenovat především Marxe, Freuda a Einsteina. První vzal člověku boha, druhý lásku a třetí jakoukoliv pevnou hodnotu. Náhradou mu nabídli hmotu, sex a relativitu.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 07/05/2024 08:18 :

Svět tvořivého božství se změnil v poušť atomů a z nich strojově vyrobených mrtvých předmětů. Není daleko doba, kdy i lidé stejně jako kuřata se nebudou rodit, ale vyrábět. Aktu, jímž počínají se bude říkat práce.

Američtí vědci odborně studují soulož dobrovolníků, ověšených různými dráty zapojenými k přístrojům měřícím změny tlaku krve, tepu, rychlosti dechu, srdečního rytmu a podobné hlouposti. Tak pomocí primitivních experimentů s úchylnými individui se zřejmě chtějí dopátrat podstaty orgasmu.

Vztah muže a ženy jako oduševnělých bytostí se změnil ve sbírání jakýchsi "zážitků". Aby byl život řádně vyplněn a neuplynul nadarmo, je třeba jich nasbírat co nejvíc a nejrozmanitějších.

Moderního kavalíra zajímají na dámě zejména její tři rozměry. Symbolem dokonalého ženství se staly davové královny krásy.

Otrokáři a organizátoři davu, předstírající často vzájemné nepřátelství se nakonec sešli na stejné lodi, či v jiném případě se z organizátorů davů sami stali otrokáři a spolu s různými davovými modlami vytvořili moderní pseudoelitu. Jejich morálka se nijak neliší od morálky davů. Proto jsou součástí davů a nikdy se nemohou stát skutečnou elitou.

Otrokář je sám součástí systému a svým způsobem otrokem. Hraje s otroky společnou hru a ještě v menší míře než oni si může dovolit z ní vybočit, porušit nebo změnit její pravidla.

Myslí si, že vládne, když rozhoduje o každodenních maličkostech, cítí se významně, opájí se mocí, ale ve skutečnosti musí ve všech podstatných věcech poskakovat, jak otrocký dav píská.

Ostatně hraje hru zcela podvědomě, aniž by tušil, že vůbec nějakou hru nebo že existují i jiné hry, protože jeho představy o životě jsou totožné s představami jeho poddaných. Vyšvihl se nad ně pouze větší bezohledností a mazaností.

Otrokáři stejně jako otroci mechanicky provádějí své každodenní úkony, plně do nich ponořeni a v nás to pak jako pozorovatelích, kteří stojí nad hrou a nejvýš si občas z nudy zakybicují budí dojem, jakoby tu hru tajemnou hypnotickou silou a za neznámých účelem řídil nějaký démon, protože myšlení i volní úsilí hráčů je plně determinováno problémy dané hry.

Obvykle docházíme k závěru, že to jsou všechno blázni, neschopní analyzovat své maniakální nutkání, šílenci s infantilní samozřejmostí přesvědčení, že myslí a jednají svobodně a navíc vysoce kvalitně a s výbornými výsledky, zatímco ve skutečnosti nejsou nic jiného než opadané zežloutlé listí, které podzimní vítr prohání jak se mu zachce po ulicích.

Tato hra je stínohrou umrlců.

Kdo hraje hru a není schopen se postavit nad ní, aby ji sledoval včetně své úlohy v ní jako pozorovatel, rovná se mechanismu a je očividně mrtev.

Vinu za nynější konzumní společnost nelze svádět na techniku či masovou výrobu.

Především zde musel být člověk ochotný a schopný v masové výrobě pracovat.

A už před zahájením výroby zde musel být potenciální konsument.

Představy demokratických intelektuálů, že prostý člověk za nic nemůže nelze akceptovat.

Vinu nelze svalovat na vládnoucí darebáky, kteří chudáčka manipulují a dopouštějí se na něm hrubého násilí.

Lidi nekazí žurnalizmus, ale naopak, žurnalizmus se přizpůsobil jejich představám a požadavkům. Lidé nekupují tretky, protože je k tomu nutí reklama, ale tretky se vyrábějí, protože je lidé kupují.

Je třeba skoncovat s idealizací a idylizací průměrného člověka.

Uznávám, že to byla docela zajímavá změna, když Rousseau objevil roztomilost bodrých venkovanů či vůbec pracujících, pikantní půvaby pastýřů a pastýřek, nemluvě už o ryzosti jejich charakterů, ale ty časy už jsou dávno pryč.

Lid měl dvě stě let času, aby ukázal svou druhou tvář a to také v plné míře učinil.

Nastal čas definitivního skoncování s kultem prostého člověka.

Lid se za poslední století předvedl v plné kráse a je třeba z toho vyvodit důsledky.

Prostý člověk má co si zaslouží a co si přeje.

Odvažuji se tvrdit, že příčiny současného šílenství jsou v každém jednotlivci, především v masovém člověku, který bezohledně vnucuje světu své představy o životě.

Časy, kdy se s lidem manipulovalo jsou dávno za námi. Dnes naopak lid manipuluje se všemi, kdo k němu nepatří.

Prosťáček, dříve vedený, se rozhodl vzít sám do rukou otěže světa (Gasset).

Věc lidu je nepřemožitelná.

Dokažme, že lidé jsou sami tvůrci své společnosti myšlenkovým experimentem.

Dnešní materiální bohatství hospodářsky vyspělých zemí umožňuje člověku, který se racionálně rozhodl, že se vyhne bláznovstvím civilizace, dosáhnout tohoto cíle mnohem snadněji než kdykoliv dříve. Může třeba pracovat jen dvě hodiny denně nebo dva měsíce v roce, za tu cenu ovšem, že se zřekne zbytečností a zařídí svůj standard podle svých vlastních představ, aniž by se řídil společenskou konvencí.

Omezí-li rozumně své potřeby, zbyde mu dostatek času, aby žil svobodně a klidně, bez chvatu, stresů, nervozity, zmatků a splašené falešné činorodosti.

Kdo to vsak činí? Tento způsob života si nezvolila ani jedno procento obyvatelstvy zemí, kterých se to týká, ačkoliv prakticky všichni mají tuto možnost.

Z toho, že téměř nikdo nezvolil tuto možnost plyne, že lidé jsou sami vinni, mají, co chtějí a co žádají.

Chtěli by všechno, veškerý myslitelný blahobyt.

Chtějí vlastnit všechny tretky civilizace.

Navíc by však ještě chtěli žít harmonicky, klidně, bez infarktů, žaludečních vředů, žlučníkových záchvatů, rakoviny a automobilových nehod.

Chtějí pohodlí, odstranění "dřiny".

Jsou líní ujít pěšky pár kroků a zároveň by chtěli svaly, svěžest, pružnost, sílu, krásu a věčné mládí.

Chtějí zdraví, ale nechtějí se vzdát pohodlí.

Jediného boha nahradili polytheismem tretek. Je uctívají, před nimi se koří, pro ně pracují v potu tváře.

mistrz_leszek je odhlásený top mistrz_leszek napísal dňa 07/05/2024 08:22 :

Skutečnou biblí komunismu není Marxův Kapitál, ale Neckermannův Katalog. V něm po večerech zbožně listují pravověrní komunisté, diskutujíce o kráse novinek a zvyšujících se cenách. I to patří k novému náboženství, že nemá jednu, ale tisíce biblí a každého půl roku nové.

Každý příslušník davu, bez výjimky, je plně ovládán základním instinktem dnešní doby, který mu říká, že se po materiální stránce nemůže spokojit tím co má, ale že musí mít pořád víc, aby žil, jak praví jedno z komunistických hesel, stále lépe a radostněji.

Je to jakýsi temný pud, který se dříve nemohl projevit, protože k tomu nebyly podmínky.

Jako zdánlivě klidná voda v přehradě čeká na příležitost, až se rozdrobí hráz, čekal lidový instinkt na vznik industrie a moderní pseudovědy, její služky.

Až hráze, které ten smradlavý pud držely na uzdě povolily a on se jako lavina vod ze zřícené přehrady nezadržitelně valí vpřed a smetává před sebou všechny jemu odporující teorie a varování.

Hospodářské blbnutí se už stalo naprostou samozřejmostí a každodenní náplní života většiny lidí, i kvalitních.

Každý buduje a nikoho už ani nenapadne se ptát, proč to dělá.

Všichni jako mravenci pilně pracují, vyrábějí a prodávají výrobky, někteří výrobky nezbytné, většiny zcela zbytečné. Vůbec se nestydí takto utrácet život.

Hospodářské blbnutí se stalo samoúčelem, až se někdy zdá, že stroje samy donucují člověka, aby je co nejpilněji vyráběl, když to zatím nedovedou samy.

Ano, osvobozená luza si našla nového pána - stroj.

Neustálé zvyšování výroby a tak zvaného blahobytu lidu se stalo základní ideou moderního lidstva.

Dokud bude vládnout animal laborans, je tato idea nezničitelná.

Růst potřeb obyčejného člověka nikdy neskončí.

Kdyby měl a mohl skončit, už by se to v průmyslově vyspělých zemích muselo stát.

Jsou naivkové, kteří představují, že lidi pak ukájení materiálních potřeb přestane bavit a vrhnou se třeba na kulturu a duchovno.

Člověk se nezačne zabývat duchovnem, když se přesytí materiálnem.

Materiální bohatství není podmínkou duchovního bohatství ani k němu nevede.

Zásluhou marxizmu se stále traduje myšlenka, vyskytující se v poněkud jiné, ale zřetelné podobě u Aristotela, že podmínkou vzniku kultury je určité materiální bohatství společnosti, umožňující vydělení vrstvy lidí, kteří už nejsou nuceni se zabývat výrobní činností.

Aristoteles uvádí jako příklad Egypt, kde mohla vzniknout matematika právě z toho důvodu, že tam byla zvláštní vrstva kněží s dostatkem volného času. Marx odtud vyvozuje své banality o prioritě materiální výroby jako základny podmiňující vznik duchovního života společnosti, označovaného jako nadstavba. Nu, nikdo nepochybuje o tom, že lidé musí žít, aby mohli vytvářet kulturu. Pomřou-li hlady, žádná kultura samozřejmě nevznikne. Lze si však snadno představit společnost, kde všichni lidé pracují, aby se uživili a současně vytvářejí nějaké kulturní hodnoty. Aristoteles je přesnější než Marx, když hovoří o nutnosti vzniku volného času, neboť ten je nutný a ne bezpodmínečně vznik nějaké zvláštní třídy. Podstatná je ale jiná otázka. Je to otázka míry. Ptáme se jaká minimální míra materiálního bohatství je nezbytná ke vzniku duchovní nadstavby? Zjišťujeme nesmírnou variabilitu. Známe bohaté společnosti, např. Byzanc, kde kultura, pokud jí nerozumíme palácový přepych a opakování toho, co bylo, stagnovala na nejmizernější úrovni, ačkoliv těžila z antických tradic, a společnosti neobyčejně chudé, např. Tibet, kde se duchovnímu životu po celá staletí profesionálně věnovala až pětina obyvatel.

Mezi materiálním a duchovním životem lidské společnosti nelze kromě trivialit konstatovat žádnou přesnější závislost.

Vzrůst materiálního bohatství nevede automaticky ke vzrůstu duchovního bohatství, ani ke zvratům jednoho v druhé.

Člověk se nemění, když si to usmyslí, ba nemůže si to ani usmyslel.

Není známo, že by se šlechta či buržoazie ve svém celku časem vzdávaly svého blahobytu a náročných potřeb nebo že by se z přesycenosti obracely ve výraznější míře k potřebám duchovním. Takového psychologické zvraty neexistují.

Proč by se měl měnit lidový člověk, příslušník vrstvy podstatně primitivnější a materialističtější?

Člověk je buď pitomec nebo není pitomec, a jestliže je pitomec, pak pitomcem zůstane.

Až bude mít každý auto a dům, vyvstanou další naprosto nezbytné potřeby. Například soukromý pool. Bez poolu ani ránu. Vlastní pool se právě stal symbolem společenské prestiže a blahobytu.

Běžný člověk nemůže omezit své potřeby, protože mu to nedovoluje jeho závist vůči ostatním. (Riesman)

Na historickém příkladu aristokracie vidíme, že materiální potřeby mohou růst stále, do nekonečna.

Nejsou totiž skutečnými potřebami, ale symbolem společenské úrovně. Jsou symbolem hlouposti, na níž nelze nic změnit.

Kult módy hraje v této otázce významnou roli.

Luza, jak víme, nesnáší staré věci.

misomiso_ je odhlásený top misomiso_ napísal dňa 08/05/2024 05:55 :

Zásluhou marxizmu se stále traduje myšlenka, vyskytující se v poněkud jiné, ale zřetelné podobě u Aristotela, že podmínkou vzniku kultury je určité materiální bohatství společnosti, umožňující vydělení vrstvy lidí, kteří už nejsou nuceni se zabývat výrobní činností.


Pôvodna Aristotelova myšlienka bola v zmysle vytvoriť správnym hospodárením voľný čas, aby sa ľudská myseľ oslobodila od myslenia prežitie tela a voľný čas investovala do poznávania a skúmania sveta a zákonov (filozofia) Takto nadobudnuté poznanie a jeho správne aplikovanie v živote (etika) vytvára hlbšiu vnútornú
radosť.

Marx len okradol bohatých, aby oslobodil čvargu neschopnú mentálnej námahy, aj od námahy fyzickej. Im nedosiahnuteľnu hlbšiu vnútornú radosť nahradil plytkou hedonistickou radosťou, uplatňovanou formou konzumu.

misomiso_ je odhlásený top misomiso_ napísal dňa 08/05/2024 06:09 :

Mezi čelnými zločinci, kteří intelektuálně přispěli k vítězství davového nihilizmu je nutno jmenovat především Marxe, Freuda a Einsteina. První vzal člověku boha, druhý lásku a třetí jakoukoliv pevnou hodnotu. Náhradou mu nabídli hmotu, sex a relativitu.


Top perla!!!
thumbs up

richard768 je odhlásený top richard768 napísal dňa 08/05/2024 07:34 :

Einstein nevzal človeku akúkoľvek pevnú hodnotu. To je nepochopenie jeho princípov relativity a ekvivalencie. Naopak, ukázal, že mechanistické chápanie hmoty a pevnej časo-priestorovej mriežky je falošné. Priestor, čas a hmota sú vzájomne podmienené, hmota môže prechádzať v energiu a naopak. Teória relativity spolu s kvantovou teóriou znamenajú významný posun vo fyzike od materializmu k idealizmu, od predstavy hmotných častíc k predstave všetko prestupujúcich a vzájomne sa ovplyvňujúcich polí podobných skôr myšlienkam. Hmotné ako výsledok duchovného.

misomiso_ je odhlásený top misomiso_ napísal dňa 21/05/2024 04:19 :

Richard

Einstein nevzal človeku akúkoľvek pevnú hodnotu. To je nepochopenie jeho princípov relativity a ekvivalencie


Samozrejme že to netreba chápať doslovne, ale len symbolicky. Či je teória relativity platná alebo neplatná, nemá žiadny dosah na existenciu hodnôt. Teória relativity je konkretnosť, ktorá umožnila "otvorenie okna" všeobecnemu relativizmu.

Však ani marx nevzal boha doslovne, ak by ho aj vzal, potom musel byť, veď nemôžeš vziať to, čo neexistuje,,, len ho odstránil z jeho filozofie.

richard768 je odhlásený top richard768 napísal dňa 22/05/2024 08:05 :

Museli by sme preskúmať, či Einsteinova teória relativity má aj nejaký obsahový súvis s hodnotovou relativitou (mne sa nezdá), alebo je to len nešťastná zhoda slov, ktorej sa chopia laici.

Naposledy upravil richard768 dňa 2024-05-22 09:30 GMT

richard768 je odhlásený top richard768 napísal dňa 22/05/2024 08:29 :

Ľudia doteraz videli oporu v pevnom čase, priestore a hmote. A táto opora im bola vzatá, v súlade s dávnou (indickou) predstavou, že hmotné udalosti sú len zdaním, nie podstatou. Neznamená to teda, že pevný bod neexistuje, ale že ho treba hľadať inde.

teurg11 je odhlásený top teurg11 napísal dňa 20/06/2024 09:49 :

treba kladivo